15 C 114/2021-18 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 17. března 2021, na zaplacení částky 3 618 Kč, představující nevrácený úvěr 2 700 tis. Kč a smluvní pokutu 918 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z úvěru v částce 1 566,22 Kč a úroku z prodlení podle výroku I. K odůvodnění žaloby uvedla žalobkyně, že v neuvedený den uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě dne [datum] žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 2 700 Kč, který se měl žalovaný zavázat uhradit k poslednímu dni splatnosti spolu se sjednanou úrokovou sazbou 0,9 % denně. Termín splatnosti měl být dohodnut ke dni 11. března 2020. Celková částka, kterou byl žalovaný povinen uhradit, tak činila 4 266,22 Kč. Žalovaný tuto povinnost nesplnil. V téže smlouvě měla být pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru jednána smluvní pokuta 0,1 % denně z jistiny v prodlení. Žalobkyni tak vznikl nárok požadovat zaplacení částky 4 266,22 Kč, smluvní pokuty, účtované z částky 4 266,22 Kč za dobu od 12. března 2020 do 16. února 2021 v částce 918 Kč a zákonného úroku z prodlení. Smluvní pokutu žalobkyně vůči žalovanému uplatnila v předžalobní upomínce. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako žalobkyně a její zástupce se nedostavil k jednání před soudem, nařízenému na den 26. ledna tr., když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena. Na základě dokazování soud nezjistil ani to, že by došlo ke sjednání žalobkyní tvrzené smlouvy mezi účastníky. Podle žalobkyně měla být smlouva uzavřena (zřejmě sjednána) prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. K prokázání tohoto tvrzení však zjevně žádný důkaz neoznačila. Důkazní návrh dokladem o ověření totožnosti žalovaného, jímž měl být zřejmě doklad o odeslání částky 1 Kč z účtu žalovaného na účet žalobkyně, pochopitelně obsah ujednání účastníků prokázat nemohl. To, že je nějaká částka převedena mezi účty jistě nedokládá smlouvu o zcela jiných platebních povinnostech. Z písemnosti označené jako smlouva pak soud nezjistil, že by žalovaný jakkoli stvrzoval správnost jejího obsahu a nestalo se tak ani v důsledku jakéhokoli procesního úroku v tomto řízení. Proto ovšem soud nemohl z obsahu této soukromé písemnosti při zjišťování skutkového stavu vycházet ve smyslu § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) a v souladu s § 120 odst. 3 věta druhá zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“). Ze základu popisu skutkového děje žalobkyně označila významný důkaz (důkazní prostředek) jen k prokázání tvrzení o poskytnutí úvěru. Protože jím byl výpis z účtu, mělo k tomu zřejmě dojít převodem z účtu žalobkyně, nebo výběrem z tohoto účtu. Z tohoto důkazního prostředku se ovšem nepodávalo, kdo měl peníze ve výši 2 700 Kč převádět a kdo je měl přijímat, tedy kdo byl majitelem příslušného účtu. Samotná čísla účtů potřebnou vypovídací hodnotu jistě nemají. Vzhledem k nesplnění povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti žalobkyně (§ 79 odst. 1, § 101 odst. 1 písm. b) a § 120 odst. 1 OSŘ) proto soud nemohl právně hodnotit dospělost žalovaných pohledávek a nezjistil ani sjednání jakékoli smlouvy žalovaným, ani přijetí jakýchkoli peněz od postupitelky či žalobkyně. Proto soud výrokem I. zamítl žalobu na vrácení úvěru a placení poplatků, smluvní pokuty a úroků. S ohledem na svázanost žalovaného úrokového příslušenství s žalovanou jistinou, byla stejným výrokem zamítnuta také žaloba na placení úroku z prodlení. Ze smlouvy v tomto směru vycházet nelze, neboť její sjednání měl prokázat právě výpis z účtu a ne naopak. Tím, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, zbavila se zároveň výsady procesního poučení o nutnosti označit důkazy ke všem svým tvrzením ve smyslu § 118a odst. 3 OSŘ, jak uzavřel také Ústavní soud České republiky například ve svém usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, č. j. 15 C 71/2014-37, (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na webových stránkách http://nalus.usoud.cz Search/Search), když jiné poučení soud advokátně zastoupené účastnici zásadně neposkytuje (§ 118a odst. 4 OSŘ). Výrokem I. proto soud žalobu na zaplacení částky 2 700 Kč a úroku v částce 1 566,22 Kč (v součtu žalovaná částky 4 266,22 Kč) pro neunesení důkazního břemene zamítl, když nebylo možné právně hodnotit, že by se žalovaný k placení těchto částek smluvně zavázal, nebo jej povinnost tížila na základě jiné skutečnosti. Protože nebylo zjištěno jakékoli ujednání, tedy ani o smluvní pokutě ve smyslu § 2048 a násl. OZ, byla stejným výrokem zamítnuta také žaloba na zaplacení částky 918 Kč a nakonec i žaloba na placení úroku z prodlení, když nebylo dovozeno prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu podle § 1970 OZ. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kritéria procesního úspěchu ve věci. V daném případě zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.