15 C 129/2022-27 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 4. března tr., na zaplacení částky 1 350 Kč představující nedoplatek pojistného. Žalobkyně k odůvodnění žaloby v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a v podání ze dne 7. listopadu tr. uvedla, že účastníci spolu uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění od [datum], a to formou akceptace návrhu pojistné smlouvy uhrazením prvního pojistného s tím, že předmětem pojištění mělo být vozidlo [značka automobilu], [registrační značka]. Ve smlouvě měla být sjednána povinnost žalované platit předepsané pojistné ve čtvrtletních splátkách. Žalobkyně za dobu trvání pojištění od 18. listopadu 2020 do 3. srpna 2021 předepsala žalované na pojistném 4 528 Kč, z nichž žalovaná zaplatila 3 178 Kč. V jistý okamžik splatné pojistné tedy žalovaná neuhradila, a proto se stejným žalobním návrhem žalobkyně domáhala také zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši od doby splatnosti příslušné platby pojistného. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a stejně jako žalobkyně a její zástupce se nedostavila k nařízenému jednání, kdy pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena. 3. Předně je třeba uvést, že rozsah žalobních tvrzení byl minimální proto, aby soud byl vůbec schopen žalobu věcně projednat. Žalobkyně jednak neuvedla v podstatě žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné právně hodnotit sjednanou smlouvu jako pojistnou. Nesdělila totiž, co bylo předmětem smluveného závazku. Přívlastek pojistná je výsledkem právního posouzení, kdy je konkrétní ujednání podřazeno pod zákonem stanovený typ smlouvy. Z obchodního označení a právního hodnocení o tom, že předmětem ujednání mělo být pojištění vozidla (což nakonec podle písemnosti, jež měla zřejmě zachycovat obsah ujednání, nevyplývalo) nelze pochopitelně zjistit, na základě jakých skutečností (nahodilé události) by mělo být poskytnuto pojistné plnění. Současně bylo žalobkyní tvrzeno, že pojistné mělo být žalované předepsáno, tedy zjevně jednostranně určeno (což je obecně ve spotřebitelských vztazích zapovězeno), ačkoli v pojistné smlouvě se pojistné sjednává a teprve při splnění určitých podmínek jej lze později měnit. Jen z toho, že žalobkyně označila žalovanou jako povinnou k placení pojistného a že sama zjevně vykonává pojišťovací činnost (podle názvu firmy) lze dovodit obsazení smluvních stran a možný závazek žalované. Podstatné pro rozhodnutí tak bylo, zda se v nějaké smlouvě žalovaná vůbec zavázala žalobkyni cokoli platit podle žalobkyní specifikovaného smluvního ujednání, například právě tím, že měla podle žalobkyně akceptovat (tedy přijmout) předepsané pojistné jeho zaplacením. 4. Překleneme-li se přes tyto rozpory žalobních tvrzení a jejich právního hodnocení, které soudu umožňuje výklad ustanovení § 153 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) podle nějž soud není vázán právním hodnocením, nýbrž jen skutkovým vymezením žaloby, je zřejmé, že žalobkyně se zřejmě domáhala zaplacení sjednaného plnění se zákonným příslušenstvím. Vždy by se tedy mělo jednat o plnění peněžité povinnosti, k níž se žalovaná měla zavázat v písemné smlouvě účastnic. Bez ohledu na to, zda je možné skutková tvrzení podřadit pod právní režim nároku na pojistné podle § 2758 a násl. OZ, nebo se jednalo o smlouvu zákonem typově neupravenou, pramenila by platební povinnost žalované ze zásady: smlouvy zavazují (pacta sund servanda), vyjádřené pozitivně v § 1759 větě první OZ. 5. Soud při zjištění skutkového stavu vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná nezaplatila žalované pojistné, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaná v tomto směru neuváděla tvrzení o případném opaku, ačkoli jí tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 OSŘ. 6. Z písemnosti, obsažené v datovém souboru s názvem [označení datového souboru] [anonymizována dvě slova], soud zjistil, že obsahuje ujednání o povinnosti žalované platit částku 6 355 Kč ročně. Nad rámec žalobních tvrzení soud dále zjistil, že platba měla být pojistným pro pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem žalobkyní uváděného vozidla (za 6 156 Kč ročně) a za asistenční služby (za 199 Kč ročně). Bylo proto možné souhlasit s právním hodnocením žalobkyně, že se jednalo o pojistnou smlouvu, jejíž režim se řídil primárně ustanoveními § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), a ohledně dalšího pojištění a ve věcech tímto zákonem neupravených ustanoveními § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Žalovaná jistina proto představuje pojistné. 7. Soud také po dokazování z výpisu o bankovní transakci zjistil, že to byla zjevně žalovaná, kdo převáděl na bankovní účet žalobkyně částku odpovídající první sjednané splátce pojistného. Identifikace žalované vyplývala z označení bankovního účtu, z nějž byla platba prováděna a identifikace účelu platby odpovídala platebním údajům ve smlouvě. Lze si jistě představit, že dispoziční právo k účtu s názvem žalované má i jiná osoba, nebo že vlastnice účtu je jen jmenovkyně žalované, anebo že identifikace platby se nakonec mohla týkat zcela jiného ujednání, protože žalovaná jinak správnost obsahu smlouvy neosvědčovala. Zmíněné (nepřímé) důkazy ovšem ve vzájemné souvislosti odpovídaly kontextu žalobních tvrzení a očekávanému průběhu děje, k němuž obvykle při sjednávání pojistných smluv na dálku dochází. Případné pochybnosti by tak byly namístě jen při uplatnění skutkových námitek ze strany žalované, což se nestalo. 8. K uzavření smlouvy došlo postupem předvídaným v § 1731 a násl. ve spojení s § 2759 odst. 1 větou poslední OZ. Z dané smlouvy byla tedy žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaná pak byla povinna hradit pojistné za pojištění odpovědnosti do konce kalendářního měsíce, v něž pojištění zaniklo, a to v souladu s § 13 odst. 2 ZPOPV a ostatní pojistné do doby konce pojištění (§ 2782 odst. 1 OZ). Doba pro placení pojistného byla stanovena § 2783 odst. 2 OZ. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalovanou dobu trvání pojištění v uváděném období je tedy důvodný. 9. Toto pojistné ovšem podle smlouvy činilo 1 331 Kč, nikoli žalovaných 1 350 Kč. Žalobkyně totiž netvrdila nic o splnění podmínek pro změnu výše pojistného ve smyslu § 2785 a násl. OZ. Výpočet nezaplaceného pojistného bylo nutné provést podle vzorce 6 355 (sjednané roční pojistné) / 365 (počet dnů v roce) * 258 (počet dnů, za něž bylo pojistné žalováno) a to celé pak zmenšit o platby žalované 3 178 Kč. Nedoplatek pojistného proto dosáhl právě 1 331 Kč, ohledně nichž bylo žalobě výrokem I. vyhověno. 10. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení tohoto nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení z této částky za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl i v tomto rozsahu. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 11. Ve zbytku byla žaloba na zaplacení pojistného 19 Kč výrokem II. zamítnuta pro nedůvodnost. Protože soud nezjistil, že by se žalovaná ohledně této částky dostala do prodlení s placením (§§ 1968 a 1970 OZ), bylo stejným výrokem nutné zamítnout také žalobu na zaplacení úroku z prodlení z této částky. 12. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem III. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kritéria poměru procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch v poměru 96 % a žalovaná v poměru 4 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 92 %. 13. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: soudní poplatek v částce 400 Kč; odměnu svého zástupce, který je advokátkou, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), a v souladu s ustálenou rozhodovací činností Krajského soudu v Plzni, jakožto soudu odvolacího (z mnoha např. usnesení ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/22-35, ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021) a podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci, 2. sepis výzvy k placení a 3. sepis žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši po 100 Kč za jednotlivé zohledněné úkony právní služ