15 C 130/2022-29 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 24. ledna tr. a doplněnou podáním ze dne 5. května tr., na zaplacení částky 2 935 Kč. Ta představovala jednak nedoplatek pojistného 2 735 Kč, žalovaného za 146 dnů v období od 11. září 2020 do 6. února 2021 a náklady na upomínání 200 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z žalovaného pojistného podle výroků I. a II. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění od [datum] na dobu neurčitou, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], [registrační značka]. Žalovaný se zavázal platit pojistné 6 629 Kč ročně, vždy k 11. dni 9. měsíce roku. Žalobkyně upravila výši sjednaného pojistného podle čl. odst. [číslo] všeobecných pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], jež byly nedílnou součástí smlouvy, od 11. září 2020 tak, že čtvrtletně měla činit 6 744 Kč. Žalovaný pak nezaplatil pojistné splatné 11. září 2020. Ohledně žalované částky 200 Kč žalobkyně pouze odkázala na [čl. číslo] odst. [číslo] a [čl. číslo] odst. [číslo] uvedených pojistných podmínek. Žalovaný ve smlouvě potvrdil, že byl seznámen s pojistnými podmínkami a sazebníkem administrativních poplatků a že žalovanému byla dne 27. března 2021 zaslána předžalobní upomínka k platbě pojistného a aktuálních nákladů upomínání podle [čl. číslo] odst. [číslo] ve spojení s [čl. číslo] odst. [číslo] uvedených pojistných podmínek. Žaloba na placení úroku z prodlení byla blíže vysvětlena jen tak, že jde o zákonný úrok z prodlení. K vysvětlení své aktivní věcné legitimace žalobkyně uvedla, že dne [datum] došlo k převodu pojistného kmene z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, čímž žalobkyně vstoupila do právního postavení předávající pojišťovny. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako žalobkyně a její zástupkyně se nedostavil k nařízenému jednání, kdy pouze neúčast strany žalující byla předem omluvena. 3. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání uváděné smlouvy s žalovaným a že došlo k převodu pojistného kmene právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Byť to žalobkyně neuváděla, byl předmětem převáděného pojistného kmene zřejmě také předmětný pojistný vztah s žalovaným. Dokazováním také soud zjistil, že sazebník žalobkyně platný od 1. ledna 2021 obsahuje poplatek za správu životního a neživotního pojištění ve vztahu k upomínce dlužného pojistného po zániku pojištění v částce 200 Kč. Správnost obsahu této písemnosti nebyla nikým jakkoli autorizována. Stejně tak soud zjistil, že žalobkyně dne 15. června 2020 vyhotovila písemnou informaci o výši pojistného 6 744 Kč na následující pojistné období adresovanou žalovanému, že toto pojistné dne 6. srpna 2020 vyúčtovala a že uváděné pojistné podmínky obsahují v [čl. číslo] odst. [číslo] možnost pojistitele změnit výši pojistného, pokud nastanou zde vyjmenované skutečnosti. 4. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, náklady, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). 5. Shora uvedené ujednání s žalovaným o pojištění hodnotí soud souladně s žalobkyní jako pojistnou smlouvu. Její režim se řídil primárně ustanoveními § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen„ ZPOPV“), a ve věcech tímto zákonem neupravených ustanoveními § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Z dané smlouvy byla právní předchůdkyně žalobkyně a od [datum] povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaný byl pak povinen hradit pojistné do konce kalendářního měsíce, v něž pojištění zaniklo, a to v souladu s § 13 odst. 2 ZPOPV. Doba pro placení pojistného první den pojistného období byla určena § 2783 odst. 2 OZ. Byť žalobkyně neuváděla nic o pojistném období, lze z frekvence placení pojistného dovodit, že se tak mělo stát vždy k výročí pojištění. 6. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalovanou dobu trvání pojištění v uváděném období je tedy důvodný. Toto pojistné ovšem podle smlouvy činilo 2 652 Kč, nikoli žalobkyní uváděných 2 735 Kč. Žalobkyně totiž jednak netvrdila nic o splnění podmínek pro změnu výše pojistného a v tomto směru proto zřejmě neoznačila žádné důkazní prostředky a netvrdila také nic ani o tom, zda a kdy žalovaného se změnou pojistného seznámila. Pojistné podmínky totiž zakotvují určité skutkové situace, kdy lze jedině výši sjednaného pojistného měnit. Právní jednání spočívající ve změně ujednaného plnění bylo zjevně činěno vůči nepřítomnému žalovanému. Proto mohlo být právně účinné jen pokud žalovanému projev vůle žalobkyně došel ve smyslu § 570 odst. 1 OZ protože nic takového soud nezjistil, nebyla pojistného vůči žalovanému účinná. 7. Výpočet nezaplaceného pojistného bylo nutné provést podle vzorce 6 629 (sjednané roční pojistné) / 365 (počet dnů v roce) * 146 (počet dnů, za něž bylo pojistné žalováno). Žalobkyně nijak nevysvětila důvod, pro který by se denní pojistné mělo zjišťovat jen podílem 360, když je všeobecně známo, že kalendářní rok má 365 dnů. Nedoplatek pojistného proto dosáhl právě 2 652 Kč, ohledně nichž bylo žalobě výrokem I. vyhověno. 8. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení tohoto nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení z této částky za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl i v tomto rozsahu. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Ve zbytku byla žaloba na zaplacení pojistného 83 Kč výrokem II. zamítnuta pro nedůvodnost a pro neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene, jež žalobkyni tíží podle § 101 odst. 1 OSŘ. Protože soud nezjistil, že by se žalovaný ohledně této částky dostal do prodlení s placením (§§ 1968 a 1970 OZ), bylo stejným výrokem nutné zamítnout také žalobu na zaplacení úroku z prodlení z této částky. 9. Ohledně (zřejmě náhrady) nákladů 200 Kč spojených s upomínáním se mohlo jednat o smlouvu zákonem typově neupravenou a platební povinnost žalovaného by tak pramenila ze zásady: smlouvy zavazují (pacta sund servanda), vyjádřené pozitivně v § 1759 věta první OZ, jednalo-li by se o sjednanou povinnost, nebo z odpovědnosti za deliktní jednání (neporušovat smlouvu) ve smyslu § 2894 a násl. OZ, jednalo-li by se o náhradu nákladů vzniklých při uplatnění pohledávky. 10. Náhrada byla zjevně žalována v paušální výši a žalobkyně nic o jejím ujednání s žalovaným netvrdila. Jestliže ovšem žalovaná náhrada nevyjadřuje skutečnou hodnotu činnosti, která byla dodavatelem (ve spotřebitelském vztahu, což je i nyní řešená situace) vykonána, ale jedná se o paušální náhradu, nelze žalobkyni právo na placení částky 600 Kč přiznat. Stejný závěr přijal Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 21. prosince 2011, sp. zn. 25 Cdo 3476/2008, (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na: http://www.nsoud.cz) když nepřiznal právo na obdobnou náhradu nákladů za řešení škodné události. 11. Výrokem II. soud proto jako nedůvodnou zamítl také žalobu na zaplacení paušalizované náhrady nákladů spojených s upomínáním ve výši 200 Kč, jako hmotněprávního příslušenství žalovaného pojistného (§ 513 OZ). Na základě uplatněných skutkových tvrzení totiž nebylo možné zjistit právní normu, z níž by tato žalovaná povinnost vyplývala. 12. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem III. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kritéria poměru procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce 2 652 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným v době vyhlášení rozsudku v částce 387,83 Kč, celkem tedy ohledně 3 039,83 Kč. Žalovaný byl pak procesně úspěšný ve vztahu k částce 283 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným v době vyhlášení rozsudku v částce 12,14 Kč, celkem tedy ohledně 295,14 Kč. Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného peněžitého předmětu řízení 3 334,97 Kč ve činila 91 % a míra procesního úspěchu žalovaného 9 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 82 %. 13. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: soudní poplatek v částce 400 Kč; odměnu své zástupkyně, která je advokátkou, počítanou v soul