15 C 154/2020-55 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 7. července 2020, ve znění jejího doplnění učiněném při jednání před soudem dne 11. října 2021, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení pohledávky 18 696 Kč s úrokem z prodlení podle výroků I. a II. Žalovaná jistina se skládala jednak z nedoplatku ceny služeb dodávek elektřiny, dodané žalovanému do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného]. Elektřinu žalobkyně měla dodat žalovanému v množství 7 410 kWh v době od 5. prosince 2018 do 24. června 2019 za cenu 17 308 Kč, kterou žalobkyně vyúčtovala žalovanému fakturou s výzvou k placení do 10. července 2019 2019, doručenou žalovanému nejpozději s předžalobní výzvou ze dne 22. června 2020. Žalovaný však dosud žalobkyni vyúčtovanou částku nezaplatil. Další část žalované jistiny byla náhradou za žalobkyní placený poplatek 908 Kč za odpojení odběrného místa podle smlouvy účastníků o dodávkách elektřiny od distribuční soustavy s ohledem na prodlení žalovaného s placením ceny dodávané elektřiny a tedy neoprávněnému odběru elektřiny. K odpojení mělo dojít v neuvedený den k zamezení vyšší škody způsobené neoprávněným odběrem, poplatek měl být žalobkyní zaplacen provozovateli distribuční soustavy dne 29. dubna 2020 a žalovaný vyzván k jeho zaplacení nejpozději opět dopisem obsahujícím předžalobní výzvu 22. června 2020. Nakonec byly součástí žalované jistiny poplatky za upomínky po 240 Kč, které žalovanému zaslala žalobkyně ve dnech 6. února a 15. dubna 2019 pro neplacení úhrad za elektřinu. Nárok na placení poplatků dovozovala žalobkyně ze svých všeobecných obchodních podmínek ke sjednané smlouvě. Úrok z prodlení byl žalován v zákonné výši z nezaplacených cen služeb a náhrady poplatku za odpojení za dobu po uplynutí lhůty k placení když žalovaný tyto částky nezaplatil ani přes další výzvu k placení ze dne 22. června 2019, která byla žalovanému posílána poštou ve stejný den. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostavil se bez omluvy ani k jednání před soudem, jež se konalo dne 11. října 2020. Na tomto jednání soud provedl dokazování písemnostmi, jež žalobkyně k důkazu označila v žalobním návrhu. 3. Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ. 4. Takto soud zjistil, že mezi účastníky byla sjednána uváděná smlouva, že žalobkyně vyúčtovala poskytnuté služby podle této smlouvy a že žalobkyně zaplatila provozovatelce distribuční soustavy poplatek za odpojení odběrného místa žalovaného v částce 908 Kč. Vyúčtování však byla žalovanému doručována teprve dne 22. června 2020, resp. byla v tento den podána k poštovní přepravě. Žalobkyně totiž jednak netvrdila, kdy dříve byla vyúčtování žalovanému doručena, ani v tomto směru neoznačila žádné důkazy. Proto soud vycházel pouze z předžalobní výzvy k placení, k níž byla příslušná vyúčtování připojena. 5. Protože z dokazování soud nezjistil, že by žalobkyně dodala žalovanému elektřinu v uváděném množství, byl rozsah důkazních návrhů v tomto směru teprve na jednání konaném dne 11. října 2021 žalobkyní rozšířen s tím, že žalobkyně současně souhlasila s rozhodnutím o žalobě po doplnění důkazního prostředku (vy smyslu jejího návrhu, který nebyl v době jednání soudu k dispozici) bez nařízení dalšího jednání. S ohledem na to, že veškerá nezbytná procesní poučení a výzvy ve smyslu § 118a OSŘ byly žalobkyni poskytnuty při jednáních a protože žalovaný o osobní účast na projednání věci zjevně nestál, rozhodl soud o žalobě následně i na základě dalšího žalobkyní označeného písemného důkazu již bez nařízení dalšího jednání ve smyslu § 115a OSŘ, když s takovým postupem ve smyslu § 101 odst. 4 OSŘ souhlasil i žalovaný. 6. Soud poté ze sdělení provozovatelky distribuční soustavy elektřiny zjistil, že žalovanému byla dodána elektřina v tvrzeném množství. 7. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný uváděné částky dosud nezaplatil, neboť žalovaný neuváděl tvrzení opaku, ačkoli mu tuto povinnost ukládá ustanovení § 101 odst. 1 OSŘ. 8. Mezi účastníky byla sjednána smlouva, kterou hodnotí soud jako kupní. Její režim se tedy řídil § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) za podmínek stanovených v § 50 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, (dále jen„ EZ“). Na základě této smlouvy vznikla žalobkyni jako prodávající povinnost dodávat žalovanému předmět koupě, tj. služby spojené s dodávkami elektrické energie, a žalovanému povinnost hradit žalobkyni jejich cenu. Žalobkyně svoji povinnost splnila, žalovaný nikoli, a to ve výši žalované ceny služeb dodávek elektřiny v částce 17 308 Kč. 9. Protože žalovaný neplnil sjednané povinnosti k placení ceny odebrané elektřiny, bylo možné další odběr elektřiny hodnotit podle § 51 odst. 1 písm. b) EZ jako neoprávněný. Ten je zákonem zakázán (§ 51 odst. 2 EZ) a proto žalobkyně v souladu s obecnou prevenční povinností (§ 2900 OZ) jednala tak, aby odvrátila vznik škody způsobené neoprávněným odběrem a požádala v souladu s § 30 odst. 1 písm. d) EZ o přerušení dodávek elektřiny pro žalovaného. V souvislosti s tím byla žalobkyně povinna zaplatit částku 908 Kč, což učinila dne 29. dubna 2020. Tento výdaj představuje majetkovou újmu žalobkyně, která byla způsobena porušením právní povinnosti žalovaným, a proto je žalovaný podle § 2913 odst. 1 OZ povinen tuto škodu žalobkyni nahradit. 10. Právo na zaplacení těchto částek dospělo do nároku ve smyslu § 2118 OZ na základě výzvy k zaplacení podle § 1958 odst. 2 OZ. Ta byla činěna dne 22. června 2020 a do sféry dispozice žalovaného se tak podle § 573 ve spojení s § 607 OZ dostala nejdříve dne 25. června 2020, když dřívější doručení nebylo zjištěno. Podle této výzvy byl žalovaný povinen plnit do 29. června a od 30. června 2020 proto byl v prodlení s plněním uvedeného peněžitého závazku. Vedle uváděných částek je proto žalovaný také povinen podle § 1970 OZ zaplatit žalobkyni z této jistiny požadovaný úrok z prodlení, jehož žalovaná výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak teprve od 30. června 2020. Soud proto žalobě v této důvodné části výrokem I. vyhověl. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Ve zbytku žalovaného úroku z prodlení pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 11. Výrokem soud zamítl také žalobu na placení poplatků za upomínky v celkové částce 280 Kč. Právo na placení této částky totiž žalobkyně dovozovala z obchodních podmínek. Placení poplatků nebylo obsahem hlavního smluvního závazku ve spotřebitelském smluvním vztahu a soud nezjistil (žalobkyně to ani netvrdila), že by žalovaný dal k této další platbě výslovný souhlas. Ve smyslu § 1817 OZ proto žalobkyni právo na placení této částky nevzniklo. 12. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kritéria poměru procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částkám v součtu 18 216 Kč s příslušenstvím, které v den vyhlášení rozsudku dosáhlo výše 3 293,85 Kč; v součtu tedy 21 509,85 Kč. Žalovaný byl procesně úspěšný ohledně částky 280 Kč s příslušenstvím, které v den vyhlášení rozsudku dosáhlo výše 1 776,19 Kč; v součtu jde o 2 056,19 Kč. Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného celkového součtu peněžitého předmětu řízení ve výši 23 566,04 Kč činila 91,3 % a míra procesního úspěchu žalovaného 8,7 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 82,6 %. 13. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu svého zástupce po 300 Kč za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, v předžalobní výzvě k plnění a v písemném podání ve věci – sepisu žaloby a po 1 860 Kč za nespecifikované dva úkony právní služby. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za první tři uváděné úkony právní služby po 100 Kč a za další dva úkony po 300 Kč, náhradu hotových výdajů zástupce (podzástupkyně) žalobkyně za cestu k jednání před soudem v částce 1 250,64 Kč, náhradu za ztrátu času na této cestě ve výši 600 Kč a nakonec náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z nahrazované odměny a paušální náhrady provozních výdajů svého zástupce. 14. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému upl