15 C 337/2021-27 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne [datum], na zaplacení částek 3 404 Kč a 181 Kč. Částka 3 404 Kč představovala nedoplatek pojistného za dobu od 1. září do 18. prosince 2020 ve výši 2 804 Kč, poplatek za vyhotovení a odeslání zákonem uložené upomínky na dlužné pojistné s upozorněním na možný zánik pojištění v částce 300 Kč a poplatek za vyhotovení a odeslání upomínky na dlužné pojistné po zániku pojištění v částce 300 Kč. Částka 181 Kč pak představovala úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky počítaný ode dne následujícího po splatnosti dlužného pojistného, tj. od 19. prosince 2020 do 10. srpna 2021. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli účastníci v neuvedený den pojistnou smlouvu v písemné formě, podpisem vyplněného formuláře pojistného produktu, který je označen [číslo] s počátkem pojištění od 1. září 2020. Jednalo se o pojištění vozidla – [název pojistného produktu] [anonymizována tři slova] [značka automobilu], typ [typ], [registrační značka]. Sjednáno mělo být první pojistné ve výši 9 478 Kč, které bylo splatné vždy první den ročního pojistného období. Pojištění zaniklo ke dni 18. prosince 2020 pro marné uplynutí 30-ti denní lhůty k úhradě pojistného. Žalovaný dlužné pojistné neuhradil. K poplatkům pak žalobkyně uvedla, že oprávněnost na ně dovozuje ze smluvního ujednání, kdy podle smlouvy byla žalobkyně oprávněna požadovat náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného, které jsou paušalizovány právě sjednanými poplatky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den 11. července tr. se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupkyně žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila. 3. Z výše uvedeného je zřejmé, že rozsah žalobních tvrzení byl minimální proto, aby soud byl vůbec schopen žalobu věcně projednat. Žalobkyně jednak neuvedla v podstatě žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné hodnotit sjednanou smlouvu jako pojistné. Nesdělila totiž, co bylo předmětem smluveného závazku tak, aby bylo možné shodně s ní učinit právní hodnocení o uzavření pojistné smlouvy. Přívlastek pojistná je výsledkem právního posouzení, kdy je konkrétní ujednání podřazeno pod zákonem stanovený typ smlouvy. Z obchodního označení a právního hodnocení o tom, že předmětem ujednání mělo být pojištění vozidla (což nakonec z žádné písemnosti, jež měla zachycovat obsah ujednání, ani nevyplývalo; viz níže) nelze pochopitelně zjistit, na základě jakých skutečností (nahodilé události) by mělo být poskytnuto pojistné plnění. Jen z toho, že žalobkyně označila žalovaného jako pojistníka a sebe za pojistitele (což je ovšem opět jen právní hodnocení) lze usoudit, že to měl být právě žalovaný, kdo se měl ve smlouvě zřejmě zavázal platit žalované pojistné žalobkyni. Žalobkyně totiž tvrdila pouze to, že pojistné (odpovídající žalované jistině) mělo být sjednáno a mělo náležet žalobkyni. Podstatné pro rozhodnutí tak bylo, zda se v nějaké smlouvě žalovaný skutečně zavázal žalobkyni cokoli platit podle žalobkyní uvedeného smluvního ujednání. 4. Ohledně žalovaných poplatků by se na jednu stranu mohlo jevilo, že by se jedná o poplatky, tedy o sjednané plnění v konkrétní výši. Na druhé straně ovšem lze také žalobní tvrzení vyložit tak, že by mohlo jít o náklady spojené s uplatněním pohledávky na placení pojistného (přesněji žalované jistiny), jejichž náhrada mohla být sjednána v paušální výši. Ani jedna tato možná skutková verze však nebyla uspokojivě vysvětlena. 5. Zcela rozporné pak bylo tvrzení o běhu úroku z prodlení. Ten měl být žalován vždy ode dne následujícího po splatnosti dlužného pojistného. Právní hodnocení o splatnosti pojistného za pojistné období bylo žalobkyní vztaženo vždy k výročnímu dni pojištění. Žalované pojistné tedy mělo být placeno do 1. září 2020. Přesto je úrok z prodlení žalován až od 19. prosince 2020, tedy po žalobkyní hodnoceném zániku pojištění. 6. Překleneme-li se přes tyto rozpory žalobních tvrzení a jejich právního hodnocení, které soudu umožňuje výklad ustanovení § 153 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) podle nějž soud není vázán právním hodnocením, nýbrž jen skutkovým vymezením žaloby, je zřejmé, že žalobkyně se zřejmě domáhala zaplacení sjednaného plnění, k nimž lze přiřadit také poplatky, se zákonným příslušenstvím. Netvrdila totiž nic o konkrétních (hmotněprávních) nákladech, jež by jí v souvislosti s uplatněním nároku na pojistné vznikly a ohledně částek 300 Kč tudíž nejde o příslušenství pohledávky ve smyslu § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Vždy by se tedy mělo jednat o plnění peněžité povinnosti, k níž se žalovaný měl zavázat v písemné smlouvě účastníků. Bez ohledu na to, zda je možné skutková tvrzení podřadit pod právní režim nároku na pojistné podle § 2758 a násl. OZ, nebo se jednalo o smlouvu zákonem typově neupravenou, pramenila by platební povinnost žalovaného ze zásady: smlouvy zavazují (pacta sund servanda), vyjádřené pozitivně v § 1759 věta první OZ. 7. Soud při zjištění skutkového stavu vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, poplatky, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 OSŘ. 8. Z písemnosti, skryté v datovém souboru s názvem [název datového souboru] soud zjistil, že účastníci se skutečně dohodli na placení částky 9 478 Kč za rok. Nad rámec žalobních tvrzení soud zjistil, že platba byla sjednána zřejmě dne [datum], a to jako pojistné pro pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem žalobkyní uváděného vozidla a asistenčních služeb, tedy nikoli vozidla samotného. Bylo proto možné souhlasit s právním hodnocením žalobkyně, že se jednalo o pojistnou smlouvu, jejíž režim se ohledně pojištění odpovědnosti řídil primárně ustanoveními § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen„ ZPOPV“) a ohledně dalšího pojištění a ve věcech tímto zákonem neupravených ustanoveními § 2758 a násl. OZ. Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaný byl pak povinen hradit pojistné za pojištění odpovědnosti do konce kalendářního měsíce, v něž pojištění zaniklo (v souladu s § 13 odst. 2 ZPOPV) a za ostatní pojištění do jeho konce (§ 2782 odst. 1 OZ). Doba pro placení pojistného první den pojistného období byla sjednána v souladu s § 2783 odst. 2 OZ. Žalovaná částka 2 801 Kč proto představuje pojistné, které je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. 9. Soud však nezjistil, že by v této smlouvě byla sjednána povinnost žalovaného platit žalobkyni poplatky po 300 Kč, nebo jakoukoli náhradu výdajů v této výši. 10. Výrokem I. proto soud žalobě na placení pojistného 2 801 Kč vyhověl. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení tohoto nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení z této částky za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl i v tomto rozsahu, tj. i ve vztahu k částce 148,94 Kč, představující tento úrok z prodlení za žalované úročené období. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 11. Ve zbytku, tj. ohledně poplatků 300 Kč a 300 Kč byla žaloba pro neunesení břemene důkazního, tížícího žalobkyni ve smyslu § 101 odst. 1 OSŘ výrokem II. zamítnuta. Žalobkyně se totiž domáhala zaplacení těchto částek na základě smluvního ujednání, které nebylo soudem zjištěno. Nebyla-li žaloba na zaplacení části jistiny shledána důvodnou, nelze žalobkyni přiznat ani úrok z prodlení v částce 32,06 Kč, který je z ní počítán. Jestliže totiž nebylo zjištěno prodlení s plněním jistiny peněžité povinnosti, není možné dovozovat vznik nároku na její příslušenství. 12. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem III. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce 2 804 Kč a žalovaný byl procesně úspěšný v částce 600 Kč. Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného peněžitého předmětu řízení ve činila 82,4 % a míra procesního úspěchu žalovaného 17,6 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 64,8 %. 13. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu své zástupkyně za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, ve výzvě k plnění a písemném podání ve věci (podání žaloby), vždy po 1 000 Kč za každý tento úkon. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupkyně žalobkyně za tyto tři úkony po 300 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z těchto částek mi