15 C 34/2022-17 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 10. prosince 2021 na zaplacení částky 1 512 Kč. Ta představovala jednak nedoplatek pojistného 1 312 Kč, žalovaného za období od 14. září 2020 do 3. ledna 2021 a smluvní poplatek 200 Kč za odeslání upomínky. Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z žalovaného pojistného za období od 4. ledna 2021 do zaplacení. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli účastníci v neuvedený den za účelem sjednání pojistného produktu [název pojistného produktu] [anonymizována čtyři slova] pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění od [datum] na dobu neurčitou, jejímž předmětem bylo vozidlo [značka automobilu], [registrační značka]. Pro pojistné období bylo stanoveno pojistné 4 332 Kč se čtvrtletní splatností. Pojistné nebylo žalovaným zaplaceno právě za žalované období. Ohledně žalovaného poplatku a zaplacení úroku z prodlení nebyla dále blíže vysvětlena než tak, že jde o zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako žalobkyně a její zástupkyně se nedostavil k nařízenému jednání, kdy pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena. 3. Předně je třeba uvést, že rozsah žalobních tvrzení byl minimální proto, aby soud byl vůbec schopen žalobu věcně projednat. Žalobkyně jednak neuvedla v podstatě žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné právně hodnotit sjednanou smlouvu jako pojistnou. Nesdělila totiž, co bylo předmětem smluveného závazku. Přívlastek pojistná je výsledkem právního posouzení, kdy je konkrétní ujednání podřazeno pod zákonem stanovený typ smlouvy. Z obchodního označení a právního hodnocení o tom, že předmětem ujednání mělo být pojištění vozidla (což nakonec podle písemnosti, jež měla zřejmě zachycovat obsah ujednání, vyplývalo jen z části; viz níže) nelze pochopitelně zjistit, na základě jakých skutečností (nahodilé události) by mělo být poskytnuto pojistné plnění. Žalobkyně také neuvedla, kdo ve smlouvě účastníků měl vystupovat na straně pojistitele a kdo na straně pojistníka či pojištěného a neuvedla ani to, zda vůbec bylo pojistné sjednáno. Tvrzeno totiž bylo, že pojistné (odpovídající žalované jistině) mělo být stanoveno (tedy zjevně jednostranně určeno). Jen z toho, že žalobkyně označila žalovaného jako povinného k placení pojistného a že sama zjevně vykonává pojišťovací činnost (podle názvu firmy) lze dovodit obsazení smluvních stran a možný závazek žalovaného. Podstatné pro rozhodnutí tak bylo, zda se v nějaké smlouvě žalovaný vůbec zavázala žalobkyni cokoli platit podle žalobkyní specifikovaného smluvního ujednání. 4. Překleneme-li se přes tyto rozpory žalobních tvrzení a jejich právního hodnocení, které soudu umožňuje výklad ustanovení § 153 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) podle nějž soud není vázán právním hodnocením, nýbrž jen skutkovým vymezením žaloby, je zřejmé, že žalobkyně se zřejmě domáhala zaplacení sjednaného plnění, k nimž lze přiřadit také poplatek za odeslání upomínky, se zákonným příslušenstvím. Netvrdila totiž nic o konkrétních (hmotněprávních) nákladech, jež by jí v souvislosti s uplatněním nároku na pojistné vznikly a ohledně částky 300 Kč tudíž nejde o příslušenství pohledávky ve smyslu § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Vždy by se tedy mělo jednat o plnění peněžité povinnosti, k níž se žalovaný měl zavázat v písemné smlouvě účastníků. Bez ohledu na to, zda je možné skutková tvrzení podřadit pod právní režim nároku na pojistné podle § 2758 a násl. OZ, nebo se jednalo o smlouvu zákonem typově neupravenou, pramenila by platební povinnost žalovaného ze zásady: smlouvy zavazují (pacta sund servanda), vyjádřené pozitivně v § 1759 větě první OZ. 5. Soud při zjištění skutkového stavu vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, poplatek, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 OSŘ. 6. Z písemnosti, obsažené v datovém souboru s názvem [anonymizována čtyři slova], soud zjistil, že obsahuje ujednání účastníků o povinnosti žalovaného platit částku 4 332 Kč ročně, a to po 1 083 Kč vždy ke 14. dni měsíců březen, červen, září a prosinec kalendářního roku, od [datum]. Nad rámec žalobních tvrzení soud dále zjistil, že platba měla být pojistným pro pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem žalobkyní uváděného vozidla (za 3 148 Kč ročně), pro pojištění skel (zřejmě uváděného vozidla za 750 Kč ročně, pro pojištění střetu se zvěří (zřejmě uváděného vozidla za 350 Kč ročně) a pro pojištění poškození (zřejmě uváděného) vozidla (za 80 Kč ročně). Bylo proto možné souhlasit s právním hodnocením žalobkyně, že se jednalo o pojistnou smlouvu, jejíž režim se řídil primárně ustanoveními § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen„ ZPOPV“) a ohledně dalšího pojištění a ve věcech tímto zákonem neupravených ustanoveními § 2758 a násl. OZ. Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaný pak byl povinen hradit pojistné za pojištění odpovědnosti do konce kalendářního měsíce, v něž pojištění zaniklo, a to v souladu s § 13 odst. 2 ZPOPV a ostatní pojistné do doby konce pojištění (§ 2782 odst. 1 OZ). Doba pro placení pojistného byla sjednána v souladu ve smyslu § 2783 odst. 2 OZ. Žalovaná částka 1 132 Kč proto představuje pojistné. 7. Soud ovšem z této písemnosti nezjistil, že by se žalovaný zavazoval k placení žalovaného poplatku 300 Kč. Jiný důkaz, než písemné ujednání účastníků žalobkyně zjevně k prokázání tohoto svého tvrzení neoznačila, neboť ostatní důkazní návrhy představovaly jen výzvy a upomínky žalobkyně, resp. doklad o jejich podání k poštovní přepravě. 8. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalované období ve výši 1 312 Kč je tedy důvodný. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku (§ 1968 OZ), má žalobkyně právo nejen na zaplacení tohoto nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení z této částky za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť tato část pojistného nebyla zaplacena ve sjednané lhůtě (§ 1958 odst. 1 OZ). Soud proto žalobě výrokem I. v tomto rozsahu vyhověl. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 9. Výrokem II. soud ovšem zamítl žalobu na placení částky 200 Kč, neboť soud nezjistil, že by se žalovaný k plnění této povinnosti zavázal. Žalobkyně tedy v tomto směru neunesla důkazní břemeno, jež jí tíží ve smyslu § 120 odst. 1 OSŘ. 10. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem III. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce 1 312 Kč s běžícím příslušenstvím, jež v kapitalizované výši v den vyhlášení rozsudku činilo 190,38 Kč. Žalovaný byl procesně úspěšný v částce 200 Kč. Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného celkového součtu peněžitého předmětu řízení činila ~ 88 % a míra procesního úspěchu žalovaného ~ 12 %. Žalobkyně měla proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru ~ 76 %. 11. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: na soudní poplatek v částce 400 Kč; odměnu své zástupkyně, která je advokátkou, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci, 2. výzva k plnění a 3. sepis žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; provozní výdaje zástupkyně žalobkyně v paušální výši po 100 Kč za uvedené úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, také v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; a na odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. 12. Celkem se tedy jedná o základ náhrady nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit z těchto nákladů poměrnou částku 1 310 Kč (