15 C 399/2021-24 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou, podanou ke zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 26. srpna 2021, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení náhrady pojistného plnění, které poskytla poškozenému z dopravní nehody, způsobené vozidlem provozovaným žalovaným. Podle žalobkyně couval dne [datum] v době od [údaj o čase] do [údaj o čase] hodin z kolmého parkovacího místa na pravé straně [ulice] [anonymizováno] před domem [adresa] v [obec] neznámý řidič osobním vozidlem žalovaného [značka automobilu], [registrační značka]. Přitom poškodil pravé přední dveře jiného osobního vozidla [značka automobilu], [registrační značka], které stálo zaparkované u levého okraje uvedené ulice. Neznámý řidič poté z místa nehody odešel neznámo kam, aniž by dopravní nehodu oznámil policistovi, aniž by sepsal záznam o nehodě a aniž by se zdržel všeho, co by bylo na újmu řádnému vyšetření nehody. Podle smlouvy [číslo] o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla žalovaného vyplatila žalobkyně dne [datum] poškozenému [jméno] [příjmení] – vlastníku poškozeného vozidla částku 21 998 Kč jako náhradu nákladů spojených s opravou poškozeného vozidla a částku 6 776 Kč jako náhradu za půjčení náhradního vozidla. Podle žalobkyně má právo na náhradu toho, co plnila za žalovaného plnila, neboť jakožto provozovatel, resp., vlastník vozidla objektivně odpovídá za škodu způsobenou provozem jeho vozidla, když řidič vozidla tím, že z místo nehody bez dalšího opustil a nesepsal výše zmíněný záznam, čímž znemožnil možnost řádného šetření pojistné události. Žalobkyně vyzvala písemně registrovaného vlastníka vozidla [tovární značka] [jméno] [příjmení] k zaplacení žalované jistiny odpovídající jí vyplaceným částkám. Ten však žalobkyni doložil prodej vozidla žalovanému. K placení se lhůtou do 23. června 2021 byl tak nově vyzván žalovaný. Protože žalobkyni nic nezaplatil, domáhala se žalobkyně stejným žalobním návrhem také zaplacení úroku z prodlení podle výroku I. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jedná před soudem se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena. Soud proto věc projednal bez přítomnosti účastníků. 3. Tvrzení o škodní (pojistné) události má soud za prokázané z nedatované relace Policie České republiky čj. [číslo] [anonymizována dvě slova] (2) a potvrzení Policie České republiky [ředitelství] [obec] ze dne [datum], téhož evidenčního čísla. Výši nákladů na opravu poškození druhého vozidla a na zapůjčení náhradního vozidla má soud za prokázanou z faktury [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne [datum], smlouvy o nájmu dopravního prostředku sjednaná mezi uvedenou společností a poškozeným dne [datum] a fakturou téže společnosti č. [anonymizováno] ze dne [datum]. Tvrzení o pojištění odpovědnosti podle tvrzení žalobkyně má soud za prokázané ze smlouvy žalobkyně s [jméno] [příjmení] obsažení v návrhu (smlouvy) žalobkyně a z pojistky k této smlouvě. Vlastnictví vozidla [tovární značka] žalovaným má soud za prokázané ze smlouvy mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] ze dne [datum]. Nakonec má soud za prokázané i to, že žalobkyně, resp. její zástupce, vyhotovil výzvu k placení adresovanou žalovanému, a to z dopisu ze dne 9. června 2021 a z poštovního podacího archu z téhož dne také to, že dopis byl podán k poštovní přepravě žalovanému. 4. Soud však nemá za prokázané a tedy ani za zjištěné, že by se tato výzva k placení dostala do sféry dispozice žalovaného. Dopis byl totiž adresován žalovanému na adresu [ulice a číslo] ve [obec], což je také adresa jeho trvalého pobytu. Z vlastní činnosti je ovšem soudu známo, že nejde o adresu bydliště žalovaného, nýbrž o adresu sídla [stát. instituce]. Jde tedy zjevně jen o evidenční adresu žalovaného ve smyslu § 10 odst. 5 ve spojení s § 12 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel). 5. Lze souhlasit s žalobkyní, že postihové právo žalobkyně ohledně částky, kterou ona sama vyplatila poškozeným, či v přímé souvislosti s odstraňováním následků dopravní nehody, vyplývá z § 10 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 189/1996 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen„ ZPO“). Pasivně legitimovaným, tedy tím, koho tíží žalovaná povinnost, je pojištěný (§ 2 písm. f) ZPO), který bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu (§ 10 odst. 1 písm. b) ZPO), nebo bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody (písm. c) téhož ustanovení). Povinnosti zmíněné v § 10 odst. 1 písm. b) a c) ZPO ovšem podle § 5 a § 47 odst. 3 písm. g) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), tíží jen řidiče vozidla, nikoli jeho vlastníka či provozovatele. Provozovatel vozidla má jen povinnost zajistit, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. Sám povinnost k sepsání záznamu o dopravní nehodě či setrvání v místě nehody nemá, neboť jí ani nemusí být subjektivně schopen (při odlišnosti osoby řidiče vozidla od jeho provozovatele) splnit. Solidarita odpovědnosti provozovatele a řidiče vozidla podle § 10 odst. 3 ZPO přitom dopadá na jiné případy než ty, které spadají pod odst. 1 písm. b) a c) téhož ustanovení, jichž se žalobkyně dovolává. Jelikož žalobkyně žalovaného za řidiče vozidla, jehož provozem byla způsobena škoda (újma) neoznačila, nelze hodnotit, že žalobkyni svědčí proti žalovanému právo na žalované placení jistiny. Již z tohoto důvodu bylo nutné žalobu na placení jistiny zamítnout. 6. Žaloba by ovšem nebyla důvodná ani tehdy, kdy by takové právo dovozeno bylo. K tomu, aby dospělo do nároku, musí totiž být splněna podmínka splatnosti žalované částky, tedy uplynout čas pro splnění žalované povinnosti ve smyslu § 1958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“). Ze zákona, ani z dohody oprávněného a povinného splatnost postihové náhrady neplyne, a proto bylo nutné lhůtu pro placení vázat k výzvě věřitelky. Tvrzení o výzvě odeslané poštou uplatněno bylo. Zjevně se jednalo o právní jednání vůči nepřítomné osobě. Bylo proto nezbytné, aby výzva k placení (§ 1958 odst. 2 OZ) žalovanému došla (§ 570 odst. 2 OZ). Z domněnky doby dojití ve smyslu § 573 OZ nelze vycházet, neboť i v případě doručování výzvy poštou je z podstaty věci jejím předpokladem také to, aby se žalovaný v místě doručení alespoň zdržoval. Jistě nelze poštou doručovat s následky domnělého doručení kamkoli. Žalovaný se v místě doručení zjevně nezdržoval a soud nezjistil, že by si na této adrese poštu vyzvedával, či o doručení sem kohokoli žádal (a nebylo to ani žalobkyní tvrzeno). A protože ani žaloba v této věci, doručovaná na stejnou (jen evidenční) adresu, nebyla žalovaným převzata, nebylo možné doručení náhradním způsobem (uložením ve smyslu § 49 odst. 4 OSŘ) hodnotit hmotněprávně, nýbrž jen procesně, což pro další vedení řízení samozřejmě postačovalo. Je tedy jen na žalobkyni, aby zajistila hmotněprávní doručení výzvy k placení žalovanému, a to případně i s využitím institutu (hmotněprávního) opatrování adresáta neznámého pobytu (§ 4656 a násl. OZ). Protože to se do vyhlášení rozsudku nestalo, bylo by (při splnění podmínky podle předchozího odstavce) nutné žalobu hodnotit jako předčasnou a zamítnout ji i v tomto případě. 7. Jelikož soud nemohl hodnotit prodlení žalovaného s placením peněžitého dluhu ve smyslu § 1970 OZ, bylo nutné zamítnout také žalobu na placení úroku z prodlení. 8. Ohledně dalších procesních okolnosti je soud nucen doplnit, že nevyslyšel žádost žalobkyně o vyrozumění o nedostatku tvrzení či důkazních návrhů před jednáním, vznesenou v podání žalobkyně ze dne 18. října tr. Důkazní situace a potřeba doplnit tvrzení totiž zcela vyplyne najevo teprve po provedeném dokazování, které se provádí na jednání (viz § 122 odst. 1 OSŘ) a s tím související právní hodnocení je možné také přijmout také po této fázi řízení. Soud proto poskytuje poučení podle § 118a odst. 1 až 3 OSŘ zásadně na jednání (viz usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 5. ledna 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, čj. 15 C 71/2014-37, dostupné na webových stránkách http://nalus.usoud.cz Search/Search, a z mnoha rozhodnutí Krajského soudu v Plzni viz např. usnesení ze dne 18. října 2019, čj. 25 Co 297/2019–45, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 59/2019, ze dne 9. března 2022, čj. 25 Co 66/2022-76, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem