15 C 452/2021-48 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou společností [právnická osoba] (dále jen„ pojišťovna“) u [název soudu] dne [datum], ve znění doplnění žaloby ze dne 24. ledna, 31. ledna a 26. září 2022, na zaplacení 1 074 Kč s úrokem z prodlení podle výroků I. a II. K odůvodnění žaloby právně hodnotila, že původní žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem automobilu [značka automobilu], [registrační značka], s pojistným 334 Kč za měsíční pojistné období, splatným vždy ke 4. dni každého měsíce. Smlouva měla být uzavřena distančním způsobem přijetím nabídky pojišťovny na uzavření smlouvy uhrazením první splátky pojistného 334 Kč žalovaným dne [datum]. Žalovaný však již nezaplatil pojistné splatné ve dnech [datum]. [anonymizováno], [datum]. [anonymizováno] a [datum]. Za období od [datum]. [anonymizováno] do [datum] tedy nezaplacené pojistné dosáhlo částky 1 024 Kč Vedle toho se pojišťovna domáhala zaplacení 50 Kč jako upomínacích výloh v souladu s ustanovením str. 13 poslední článek pojistných podmínek, představující poplatek za upomínku ze dne 31. března 2021 s upozorněním na možný zánik pojištění po v částce 50 Kč. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla blíže vysvětlena. Usnesením zdejšího soudu ze dne 3. února 2022, č. j. 15 C 452/2021-33 byl připuštěn vstup žalobkyně do řízení namísto původní žalobkyně – pojišťovny s ohledem na smluvní postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den 3. října tr. se nedostavil žádný z účastníků, ani jejich zástupců, přičemž pouze žalobkyně a její zástupce svou neúčast předem omluvili. Na základě dokazování soud zjistil, že mezi účastníky byla v den uváděný žalobkyní sjednána výše uvedená smlouva, která ovšem obsahovala ujednání o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a nikoli o pojištění vozidla samotného, a dále pojištění asistence, základní úrazové pojištění a právní poradenství, to vše od sjednání smlouvy. Sjednáno bylo pojistné ve výši 334 Kč s měsíčním pojistným obdobím. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, upomínací výlohy, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Shora uvedené ujednání účastníků hodnotí soud souladně s žalobkyní jako pojistnou smlouvu. Její režim se ve vztahu k pojištění odpovědnosti řídil primárně ustanoveními § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen„ ZPOPV“) a ve zbytku a ve věcech tímto zákonem neupravených ustanoveními § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaný byl pak povinen hradit pojistné za pojištění odpovědnosti do konce kalendářního měsíce, v něž pojištění zaniklo, a to v souladu s § 13 odst. 2 ZPOPV a pojistné za další pojištění za dobu, kdy pojištění trvalo v souladu s § 2782 odst. 1 OZ. Doba pro placení pojistného byla první den pojistného období podle § 2783 odst. 2 OZ. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalovanou dobu trvání pojištění v uváděném období v poměrné výši 1 024 Kč je tedy důvodný. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení tohoto nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení z této částky za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl i v tomto rozsahu. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Soud však pro neunesení břemene tvrzení výrokem II. zamítl žalobu v části, týkající se placení upomínacích výloh v částce 50 Kč. Žalobkyně totiž neuvedla, jaké konkrétní výlohy jí v souvislosti v upomínáním žalovaného, resp. s uplatněním pohledávky na pojistné (viz § 513 OZ) vznikly, a proto ani v tomto směru zřejmě neoznačila žádný důkaz. Byť by tedy bylo možné tuto částku hodnotit jako (hmotněprávní) příslušenství žalované pohledávky, resp. náhradu toho, oč se měl zmenšit majetek žalobkyně v důsledku vymáhání žalované jistiny ve smyslu § 2913 odst. 1 OZ, nebylo možné žalobě v této části vyhovět. Protože nebylo zjištěno prodlení žalovaného s placením této částky, byl stejným výrokem zamítnut také s tím související úrok z prodlení. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem II. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kritéria poměru procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce 1 024 Kč s příslušenstvím a žalovaný byl procesně úspěšný v částce 50 Kč s příslušenstvím. Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného celkového součtu peněžitého předmětu řízení činila 95 % a míra procesního úspěchu žalovaného 5 %. Žalobkyně měla proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 90 %. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na soudní poplatek v částce 400 Kč; odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci, 2. výzva k plnění a 3. sepis žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, také v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, po 100 Kč za tři zohledněné úkony a odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Celkem se tedy jedná o základ náhrady nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit z těchto nákladů poměrnou část 1 340 Kč (~ 90 %). O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.