15 C 456/2021-63 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 7. listopadu 2021, na zaplacení částky 1 020 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, složené z ceny jízdného 20 Kč a přirážky k jízdnému 1 500 Kč, z níž žalovaná měla žalobkyni již zaplatit 500 Kč. Platební povinnost žalované dovozovala žalobkyně z toho, že žalovaná bez platného jízdního dokladu měla cestovat dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní (dále také jako„ přepravkyně“), a to dráhou na lince [číslo] dne [datum] v čase [údaj o čase] hodin. Při této přepravě se žalovaná neprokázala na výzvu osoby pověřené žalobkyní platným jízdním dokladem a byla jí proto uložena povinnost zaplatit jízdné 20 Kč a přirážku k jízdnému 1 500 Kč Tyto pohledávky žalovaná dosud neuhradila v žalované výši, přestože k tomu byla vyzvána. Výše pohledávek odpovídá tarifu a smluvním přepravním podmínkám přepravkyně. Vedle těchto částek žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z těchto částek podle výroků I. a II. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a stejně jako žalobkyně (jejíž neúčast byla ovšem předem omluvena) se nedostavila ani k jednání před soudem, nařízenému na den 12. září tr. 3. Před hodnocením skutkového stavu soud zjistil, že žalobkyně označovala důkazy jen v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Takto označila k důkazu zápis o provedené přepravní kontrole, výzvu k plnění a hlášení o provedené přepravní kontrole. V dalších podáních ze dne 6. ledna a 28. února tr. žalobkyně již žádné důkazy výslovně neoznačovala. K těmto podáním byly připojeny opět elektronické písemnosti, které žalobkyně označila jen jako přílohy. Protože žalobkyně zde výslovně odkazovala na své smluvní přepravní podmínky a tarif, které byly právě částí příloh tohoto podání a protože žalobkyně nebyla v řízení kvalifikovaně zastoupena, vyhodnotil soud podání podle jeho obsahu jako označení dalších dvou důkazních prostředků, které pak na jednání provedl. 4. Tvrzení žalobkyně o jízdě žalované uváděným dopravním prostředkem bylo prokázáno záznamem o provedené přepravní kontrole podepsaným vlastnoručně žalovanou. Tvrzení o uložení povinnosti žalované zaplatit jízdné a přirážku k němu bylo prokázání výzvou ze dne 19. srpna 2021 a dokladem o odeslání této výzvy dne 2. září 2021. Výše přirážky k jízdnému pak odpovídala smluvním přepravním podmínkám přepravkyně, jež odkazují na svou přílohu - ceník, který výši přirážky stanoví. 5. Výše jízdného ovšem odpovídala tarifu přepravkyně jen v částce 18 Kč, jako nejnižší plnocenné jízdné, když žalobkyně netvrdila nic, z čeho by se podávala povinnost platit vyšší jízdné. Soud tedy neměl za prokázané, že by jízdné bylo stanoveno ve vyšší částce, než 18 Kč. 6. Soud také neměl za prokázané, že by žalované bylo žalobkyní uloženo zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému dříve, než výzvou ze dne 19. srpna 2021. Zápis o provedené přepravní kontrole, jako jediný písemný doklad podepsaný žalovanou, totiž nic o uložení platební povinnosti nestanoví. Soud tedy vycházel z toho, že první výzva žalobkyně k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému byla obsažena až v uvedeném dopisu, který byl podle připojené poštovní obálky doručován žalované. Nejstarší datum, které se na obálce objevilo byl den 2. září 2021. Soud proto vycházel z toho, že v tento den byl dopis podán k poštovní přepravě, když žalobkyně o jiném způsobu doručení nic neuváděla a jiný dřívější datum na obálce uveden nebyl. Podle výzvy měly být žalované částky zaplaceny žalobkyni do deseti dnů od doručení výzvy. 7. Soud proto dospěl na základě označených a předložených písemných důkazů ke zjištění, že žalovaná použila dopravní prostředek provozovaný přepravkyní bez platného jízdního dokladu, když sama netvrdila, že by jízdním dokladem disponovala. Jde totiž o tvrzení o negativní skutečnosti, ohledně nějž tíží břemeno tvrzení a prokázání opaku žalovanou ve smyslu § 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 OSŘ. Žalobkyně dne 19. srpna 2021 uložila žalované zaplatit jízdné za uváděnou jízdu v částce 20 Kč, které odpovídá tarifu přepravkyně v části 18 Kč a přirážku k jízdnému v částce 1 500 Kč, odpovídající přepravním podmínkám přepravkyně. 8. Přestože § 3 odst. 2 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, (dále jen„ PŘ”) stanoví, že přepravní smlouva je uzavřena nejpozději tím, že cestující nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného s platným jízdním dokladem. Přestože v projednávané věci bylo zjištěno, že žalovaná použila dopravní prostředek provozovaný přepravkyní bez platného jízdního dokladu a netvrdila přitom, že by chtěla využít svého práva na přepravu z jízdního dokladu (který ostatně zřejmě ani neměla), je nutné přijmout právní závěr o tom, že mezi přepravkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) ve spojení s § 3 PŘ, neboť takový závěr přijal Ústavní soud České republiky ve svém nálezu ze dne 10. ledna 2001, sp. zn. Pl. ÚS 33/2000, vyhlášeném ve sbírce zákonů pod č. 78/2001, který je pro všechny závazný ve smyslu čl. 89 odst. 2 zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. 9. Žalobkyně proto využila svého práva zakotveného v § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, (dále jen„ ZD“) a uložila žalované povinnost zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Jde o zvláštní deliktní povinnost žalované za porušení povinnosti cestovat při využití prostředku hromadné přepravy osob přepravním prostředkem pouze s platným jízdním dokladem, jak je zřejmé z § 15 písm. b) PŘ. Protože žalovaná nesplnila tuto svou povinnost ve lhůtě stanovené žalobkyní podle § 1958 OZ a ve smyslu § 15 písm. b) PŘ, je podle § 37 odst. 5 písm. b) ZD povinna zaplatit žalobkyni nejen jízdné 18 Kč a přirážku k jízdnému za porušení přepravního řádu, ale podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., také úrok z prodlení. Neuhrazením jízdného v této výši a přirážky k němu v celkové částce 1 018 Kč se žalovaná totiž dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po ní od prvního dne prodlení úrok z prodlení. 10. Žalovaná byl povinna platit do deseti dnů od 6. září 2022, kdy jí byla výzva doručena podle domněnky vyjádřené v § 573 OZ. Placeno tedy mělo být do 16. září 2021. Protože tak neučinila, byla od 17. září 2021 s tímto placením v prodlení. Žalobkyní odkaz (uváděný v doplnění žaloby) na čl. 4 odst. 10 až 12 smluvních přepravních podmínek není v této souvislosti významný, protože smluvní přepravní podmínky řeší jen dobu pro zaplacení přirážky a její výši. Samotný vznik povinnosti je však vždy vázán na jednání přepravkyně, jímž je povinnost k placení uložena. Ke splatnosti pochopitelně nemůže dojít dříve, než povinnost vznikne. V daném případě je navíc významné, že ve smyslu výše citovaného nálezu Ústavního soudu České republiky mají nároky žalobkyně právní původ ve smlouvě účastníků. V tomto smluvním vztahu tedy vystupovala žalobkyně na straně dodavatele profesionálka, podnikající v oboru přepravy osob a na straně odběratele vystupovala žalovaná. Ve vztahu k žalované totiž nebylo tvrzeno, že by přepravu využívala v souvislost se svou podnikatelskou činností. Závazkový vztah účastnic je tak nutno hodnotit jako spotřebitelský ve smyslu § 419, 420 a 1810 a násl. OZ. Podle § 1817 OZ přitom platí, že podnikatel nesmí po spotřebiteli požadovat další platbu, než kterou je spotřebitel povinen uhradit na základě hlavního smluvního závazku, pokud spotřebitel nedal k této další platbě výslovný souhlas. Protože žalobkyně nic o výslovném souhlasu žalované s povinností platit přirážku k jízdnému netvrdila, nelze při právním hodnocení vzniku nároku na její placení vycházet z přílohy smlouvy, a to ani ohledně splatnosti, nýbrž z obecné právní úpravy obsažené ve výše citovaných ustanoveních. 11. Z těchto všech důvodů soud výrokem I. vyhověl žalobě na zaplacení žalované přirážky a jízdného v částce 18 Kč a žalovaného úroku z prodlení za dobu prodlení žalované. Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku jako nedůvodnou zamítl. 12. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kritéria poměru procesního úspěchu ve věci. Žalobkyně byla procesně úspěšná ohledně částky 1 018 Kč s poměrným příslušenstvím, jež v den vyhlášení rozsudku dosáhlo částky 85 Kč, v součtu tedy v částce 1 103 Kč. Žalovaná byla procesně úspěšná ohledně částky 2 Kč a poměrného příslušenství, jež v den vyhlášení rozsudku dosáhlo částky 66 Kč. Poměr procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěné celkové částky předmětu řízení 1 173 Kč činí ~ 94 % a poměr procesního úspěchu žalované ~ 6 %. Žalobkyni tedy přísluší právo na náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru ~ 88 %. 13. Nahrazované náklady řízení žalobkyně spočívají podle § 137 OSŘ v hotovém výdaji za soudní poplatek ve výši 400 Kč podle § 137 odst. 1 OSŘ. Žalovaná je tak povinna nahradit žalobkyni z těcht