15 C 67/2021-109 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 22. prosince 2020, se původní žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 tis. Kč odpovídající nevrácenému úvěru, smluvní pokuty v částce 4 116 Kč a dlužným poplatkům za zaslané upomínky v částce 150 Kč. K odůvodnění žaloby uvedla, že uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] Smlouva měla být podle žalobkyně uzavřena (zřejmě sjednána) na dálku tak, že žalovaný ji potvrdil na internetových stránkách původní žalobkyně ve svém uživatelském účtu, přičemž původní žalobkyně schválila úvěr ve výši 12 tis. Kč dne [datum]. Na základě smlouvy pak původní žalobkyně měla poskytnout žalovanému 7,5 tis. Kč v hotovosti dne [datum]. Další čerpání úvěru bylo provedeno v neuvedený den v částce 4,5 tis. Kč. Celkovou částku 12 tis. Kč se pak žalovaný měl zavázat uhradit (zřejmě vrátit) jednorázově do 17. listopadu 2019. Pro případ nezaplacení jakékoliv splátky žalovaného řádně a v čas, sjednaly smluvní strany smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, splatnou následující den po každém dni prodlení. V případě prodlení se žalovaný měl zavázat uhradit částku 50 Kč za každou upomínku zaslanou ze strany původní žalobkyně. Protože žalovaný částku 12 tis. Kč neuhradil v konečném termínu splatnosti, vzniklo původní žalobkyni právo požadovat úhradu jednorázově. Na tyto skutečnosti byl žalovaný opakovaně marně upozorňován původní žalobkyní, zejména výzvami k úhradě ze dne 1., 20. a 29. prosince 2019. Žalovaná smluvní pokuta byla počítána ke dni 29. října 2020, když nárok na ní měl vzniknout původní žalobkyni od 30. prosince 2019. Žalobkyně dále uvedla, že vedle sebe uplatňuje obchodní úrok a úrok prodlení s ohledem na stanovisko Nejvyššího soudu ČR vyjádřené v rozhodnutí 33 Odo 657/2005. Právě s ohledem na toto stanovisko vznikl původní žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši. 2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 2. srpna tr., č. j. 15 C 67/2021-38, bylo se souhlasem žalobkyně vyhověno návrhu původní žalobkyně na vstup žalobkyně do řízení namísto původní žalobkyně pro tvrzené postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni v průběhu řízení. 3. Na jednání před soudem dne 22. listopadu 2021 žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vysvětlila, že smlouva původní žalobkyně a žalovaného byla již ze dne 18. října 2019 tak, že žalovaný měl v tento den požádat o úvěr 7,5 tis. Kč, ten mu měl být schválen a v hotovosti vyplacen. Dne 22. října 2019 měl žalovaný požádat o další úvěr 4,5 tis. Kč, který mu měl být vyplacen převodem na jeho bankovní účet. 4. Z žalobních tvrzení se dále podávalo, že poplatky za upomínky se týkaly zřejmě uváděných výzev z prosince roku 2019. Z kontextu žalobních tvrzení bylo také zřejmé, že smluvní pokuta byla zřejmě počítána v poměru 0,1 % denně z částky 12 tis. Kč za období od 30. prosince 2019 do 29. října 2020. 5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 6. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 1. prosince 2021, čj. 15 C 67/2021-46, byla žaloba zamítnuta pro neprokázání jakéhokoli ujednání žalovaného s původní věřitelkou s ohledem na neztotožnění žalovaného s osobou, která měla vlastnoručně písemnou smlouvu podepsat a pro neprokázání tvrzeného postoupení těchto pohledávek žalobkyni. Tento rozsudek byl k odvolání žalobkyně zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 9. března tr., čj. 25 Co 66/2022-76, a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Důvodem kasace bylo nesprávné právní posouzení pravosti a správnosti smlouvy žalovaného a původní věřitelky a smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Odvolací soud uložil nalézacímu soudu, aby v dalším řízení vycházel z předpokladu správnosti a pravosti předložené smlouvy s žalovaným ve smyslu § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Dále se měl nalézací soud zabývat platností smlouvy o úvěru z hlediska (naznačených hledisek, jimiž zřejmě bylo splnění) posouzení úvěruschopnosti klienta, jednotlivými uplatněnými nároky a jejich výší. 7. Nalézací soud v dalším řízení vázán pokyny odvolacího soudu doplnil dokazování, po němž zjistil jednak předání částky 7,5 tis. Kč žalovanému v hotovosti dne [datum] a předání částky 4,5 tis. Kč dne [datum] převodem na bankovní účet s dispozičním oprávněním žalovaného. 8. Přes výzvu soudu s poučením o možných následcích však žalobkyně nedoplnila skutková tvrzení ohledně způsobu a výsledků šetření schopností žalovaného úvěr v uváděných částkách vrátit než tak, že právní předchůdkyní žalobkyně byla provedena lustrace žalovaného v evidencích dlužníků a povinných různých správců s negativním výsledkem. Takový rozsah prověření je ovšem zcela nedostatečný, neboť umožňuje poskytovateli spotřebitelského úvěru zjistit pouze to, zda úvěrový dlužník (úvěrovaný) netrpí špatnou platební morálkou, nebo že dosud mu nebylo žádné peněžité plnění poskytnuto. I žadatel o první úvěr nemusí být vzhledem ke svým poměrům schopen dostát uvažovanému závazku a přesto nebude jako dlužník nikde evidován. Výstup v tomto rozsahu také nijak neozřejmí to, zda žalovaný disponuje majetkem či příjmem, z nějž by mohl dluh plnit. Ověření možnosti dobrovolné likvidita úvěrové pohledávky ze spotřebitelského úvěru je přitom hlavním smyslem posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 3 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ“). 9. Vzhledem k uvedeném je nutné uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto poskytovatelka spotřebitelského úvěru žalovanému ve smyslu § 2 ZSÚ nesplnila povinnost, kterou jí ukládá § 86 téhož zákona Smlouva o (spotřebitelském) úvěru sjednaná mezi žalovaným a původní věřitelkou je proto podle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná a žalobkyni, jejíž aktivní věcná legitimace s ohledem na sjednané postoupení pohledávek vychází z § 1879 a násl. OZ, proto svědčí podle § 87 odst. 1 ZSÚ jen právo na vrácení jistiny úvěru, tedy částka 12 tis. Kč. 10. Soud proto výrokem I. žalobě vyhověl ohledně povinnosti žalovaného k placení částky 12 tis. Kč. Ve zbytku žalované jistiny pak byla žaloba výrokem II. jako nedůvodná zamítnuta. Doba pro placení dosud právně nejisté pohledávky žalobkyně nebyla dosud (do vyhlášení tohoto rozsudku) ve smyslu § 87 odst. 2 ZSÚ soudem určena. Proto se žalovaný nemohl dostat do prodlení s placením peněžitého dluhu a není tak povinen žalobkyni platit úrok z prodlení ve smyslu § 1970 OZ. Stejným výrokem byla proto zamítnuta také žaloba na placení tohoto úrokového příslušenství. 11. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem III. v souladu s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) podle kritéria poměru procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce 12 000 Kč a žalovaný ve vztahu k částkám v součtu 4 266 Kč s úrokem z prodlení, který dosáhl v den vyhlášení rozsudku 3 553,97 Kč, celkem tedy 7 819,97 Kč. Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného peněžitého předmětu řízení ve činila 60,5 % a míra procesního úspěchu žalovaného 39,5 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 21 %. 12. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměnu svého zástupce za pět úkonů právní služby spočívající v sepisu výzvy k plnění, v sepisu a podání žaloby, v sepisu podání odvolání a v účasti na dvou jednáních před soudem, vždy po 1 780 Kč za každý tento úkon. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tyto úkony po 300 Kč a náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z těchto částek mimo soudního poplatku. Celkem se mělo jednat o procesní náklady ve výši 13 584 Kč. 13. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: soudní poplatek v částce 1 000 Kč; odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to za dva úkony právní služby (1. sepis výzvy k placení před podáním žaloby a 2. sepis žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu a za tři úkony právní služby (3. účast na jednání dne 22. listopadu 2021, 4. sepis odvolání a 5. účast na jednání 3. října tr.) po 1 780 Kč podle § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 a 11 advokátního tarifu, celkem tedy 3 960 Kč; provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to po 100 Kč za první dva účtované úkony a po 300 Kč za ostatní úkony právní služby ve