17 C 21/2020-69 — Okresní soud v Chebu

Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 29. října 2019, ve znění jejího doplnění podání ze dne 17. července 2020, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 155 555,97 Kč jakožto nedoplatku pohledávky složené z nevráceného úvěru 27 864,45 Kč (označovaného žalobkyní jako jistina), úhrady 10 962,69 Kč za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, úhrady 4 522,29 Kč za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, odměny 10 962,69 Kč za zprostředkování, smluvní pokuty 95 315,97 Kč a úroku 5 927,88 Kč za sjednanou dobu poskytnutí úvěru. Stejnou žalobou se žalobkyně dále domáhala po žalovaném zaplacení úroku v poměru 25 % ročně z nevráceného úvěru za období od 12. listopadu 2015 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 21. května 2019 v částce 29 298,98 Kč a dále zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z nevráceného úvěru a úroku 5 927,88 Kč za období od 12. listopadu 2015 do zaplacení, který žalobkyně také kapitalizovala do 21. května 2019 v částce 11 576,21 Kč. Platební povinnost žalovaného ve vztahu k žalovanému nedoplatku úvěru, poplatků a úroku dovozovala žalobkyně ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] [jméno] [anonymizována dvě slova], [IČO], (dále jen„ úvěrující“) zastoupenou společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a žalovaným. Na základě této smlouvy poskytla podle tvrzení žalobkyně úvěrující žalovanému peníze v hodnotě 30 tis. Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a zaplatil úvěrující dále úrok v pevné výši 6 990 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 12 tis. Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 4 950 Kč a odměnu za zprostředkování 12 tis. Kč, to vše ve 20 měsíčních splátkách po 3 297 Kč do 11. listopadu 2015. Žalovaný však úvěrující dosud nezaplatil žalované částky úvěru, poplatku a úrok. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila postoupením pohledávek v roce [rok] na uvedenou společnosti [právnická osoba] a smlouvou o postoupení pohledávek, kterou žalobkyně uzavřela dne [datum] s touto společností, kterou jí byly žalované pohledávky postoupeny. Podáním ze dne 17. července 2020 vzala žalobkyně žalobu zpět v části žalovaného úroku ve výši 4 736,28 Kč a úroku z prodlení ve výši 1 984,42 Kč za období od 12. listopadu 2015 do 21. května 2019. V této části proto soud řízení zastavil usnesením ze dne 24. července 2020, čj. 17 C 21/2020-28. Stejným podáním žalobkyně vysvětlila, že žalovaná smluvní pokuta byla sjednána v uváděné smlouvě ve prospěch úvěrující ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení v případě porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas. Takto byla pokuta počítána za období od 12. května 2014 do 2. ledna 2016 se započítáním platby žalovaného v částce 600 Kč ze dne 18. srpna 2014. Žalovaný k žalobě uvedl, že s ohledem na své příjmové poměry není schopen žalovanou částku uhradit a že od žalobkyně žádnou částku neobdržel a nezná ji. Ve věci bylo nařízeno první jednání na den 27. ledna 2021, další jednání se konalo dne 8. září 2021 s přerušením do 22. září 2021 a dne 29. června tr. K jednání se nedostavil žádný z účastníků, vždy však byl přítomen zástupce (resp. podzástupkyně) žalobkyně. Na jednání dne 27. ledna 2021 žalobkyně změnila svá tvrzení v tom, že smlouvou ze dne [datum] postoupila úvěrující své pohledávky ze smlouvy o úvěru [právnická osoba] [anonymizována tři slova]. Teprve tato společnost následně pohledávky postoupila smlouvou ze dne [datum] již zmíněné společnosti [právnická osoba] Na jednání konaném dne 22. září 2021 žalobkyně na výzvu soudu (po zjištěním, že úvěr měl být podle zmocnění poskytnut jen členům družstva) doplnila, že žalovaný byl členem úvěrující (družstva). Z písemných smluv o úvěru a o postoupení pohledávek zmiňovaných žalobkyní soud zjistil, že došlo k jejich sjednání pode tvrzení žalobkyně. Smlouva o úvěru měla ovšem být sjednána stranou úvěrující prostřednictvím dalšího postupníka pohledávek společnosti [právnická osoba] Ta měla být podle smlouvy k tomuto právnímu jednání zmocněna úvěrující. Podle této smlouvy měl být dále úvěr poskytnut jen členům (družstva) úvěrující. Zmocnění ke konkrétnímu právnímu jednání pro zástupkyni úvěrující soudu žalobkyní předloženo nebylo, přestože k tomu byla žalobkyni poskytnuta potřebná lhůta. Žalobkyně namísto toho vysvětlovala zmocnění k zastupování dalším smluvním ujednáním o outsourcingu mezi úvěrující a její zástupkyní ze dne [datum]. Podle ní měly být úvěry jménem úvěrující poskytovány jen členům (družstva) úvěrující. Z písemnosti nazvané jako žádost o úvěr má soud za prokázané, že žalovaný dne [datum] deklaroval úvěrující své platební schopnosti a podal přihlášku do družstva (úvěrující). Soud ovšem již nezjistil, zda se pouhým podáním přihlášky žalovaný stal členem družstva. Byť totiž žalobkyně k důkazu poznačila také stanovy družstva a listinu schvalující toto členství, tyto důkazní prostředky soudu již nepředložila, přestože i k tomu jí soud poskytl dostatečnou lhůtu. Již z uvedeného nelze právně uzavřít, že smlouva o úvěru byla sjednána a platně uzavřena. Ke sjednání smlouvy bylo nutné zmocnění ad hoc. To však zjištěno nebylo. Obecné zmocnění ke sjednávání jakýchkoli kontraktů obsažené ve smlouvě o outsourcingu bylo porušením podmínky stanovené v § 159 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Zmocnitelka zjevně nebyla jiným členem voleného orgánu úvěrující a pokud tedy bylo v pravomoci tohoto voleného orgánu rozhodovat o poskytování úvěrů svým členům, nebylo možné k tomu smluvně pověřit jinou osobu. Nelze však právně hodnotit ani to, že by smlouva byla uzavřena, tedy že by byla právně závazná pro její strany. Úvěr totiž bylo možné poskytnout jen členům družstva. Takový statut přitom u žalovaného zjištěn nebyl. Vzhledem k tomu soud dále vycházel jen z toho, že žalovaný potvrdil převzetí peněž, odpovídajícím tvrzenému úvěru, tedy částky 30 tis. Kč. Ujednání o dalších platebních povinnostech zjištěno nebylo a proto žaloba na zaplacení 26 447,67 Kč a 95 315,97 Kč nemůže být důvodná. Stejně tak ovšem nemůže být důvodná žaloba na placení úroku 25 % ročně, neboť ten také nebyl sjednán. Žalobkyně netvrdila a neprokazovala, že by se mělo snad jednat o obvyklý úrok za přenechání peněz v daném čase. Proto soud výrokem II. zamítl žalobu na placení těchto částek a úroku (29 298,98 Kč a poměrný úrok). Jestliže žalovaný převzal od úvěrující částku 30 tis. Kč bez zjištěného právního důvodu, bezdůvodně se tím na úkor úvěrující obohatil. Je proto podle § 2991 odst. 1 OZ povinen jej vydat tomu, na jehož úkor k tomu došlo. Žalovaný měl podle žalobkyně vrátit úvěrujíc celkem 6 300 Kč. Výše jeho bezdůvodného obohacení tedy činí 23 700 Kč. Protože pohledávka ze smlouvy na vrácení úvěru, nyní hodnocená jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, byla postupně převáděna (postupována) až žalobkyni, svědčí jí nyní aktivní věcná legitimace k přijetí této částky. Soud tak výrokem I. žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení je ve smyslu § 1958 OZ splatná po výzvě věřitele k placení. Ta byla podle žalobkyně činěna nejdříve dopisem odeslaným žalovanému poštou dne 30. září 2019. Ve smyslu § 573 OZ se tedy má za to, že výzva došla žalovanému dne 3. října 2019. Žalovaný pak byl podle § 1958 odst. 2 OZ povinen plnit bez zbytečného odkladu, tedy 4. října 2019. Pokud tak neučinil, což netvrdil, dostal se od 5. října 2019 do prodlení s placením peněžitého dluhu a žalobkyni podle § 1970 OZ svědčí právo na placení zákonného příslušenství spočívající v úroku z prodlení. Ten podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činil 10 %. Žalobkyně se však domáhala tohoto příslušenství jen v poměru 8,05 %, a proto soud v souladu s dispoziční zásadou přiznal žalobkyni jen tento poměrný úrok z prodlení. Výrokem I. proto soud žalobě vyhověl také v tomto rozsahu. Ve zbytku byla výrokem II. žaloba na placení úroku z prodlení jako nedůvodná zamítnuta. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kritéria poměru procesního úspěchu ve věci. V daném případě převážně procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.