28 C 130/2022-19 — Okresní soud v Chebu

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení ve výroku uvedené částky s úrokem z prodlení, a to z titulu závazku žalovaného jako vlastníka/provozovatele v žalobě uvedeného osobního automobilu na příspěvku dle § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ ZPOÚZPV“), a to za dobu od 29. 1. 2019 do 13. 5. 2019 ve výši 4 935 Kč, a na nákladech spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč dle § 4 odst. 4 ZPOÚZPV, kdy žalovaný i přes výzvu žalobkyně ze dne 28. 8. 2019 ničeho na dluh neuhradil, zákonná lhůta 30 dnů uplynula a splatnost příspěvku nastala dne 12. 10. 2019, když žalovaný neprokázal, že existují okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek. Při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází žalobkyně z předepsaného procesu dle ustanovení § 15 odst. 1 až 3 ZPOÚZPV. 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, při splnění podmínek bylo soudem rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání. 3. Podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Předmět řízení byl vymezen žalobou. Žalovaný netvrdil a neprokázal skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnil tak svoji povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav, ze kterého vycházel při svém rozhodování. Žalovaný byl v uvedené době od 29. 1. 2019 do 13. 5. 2019, tedy 105 dní, vlastníkem- provozovatelem motorového vozidla - osobního automobilu [registrační značka], [VIN kód], s objemem válců motoru nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³, ke kterému v uvedené době neměl uzavřeno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla dle ZPOÚZPV, ačkoliv tento osobní automobil byl evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Výzvou ze dne 28. 8. 2019 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 6 063 Kč odpovídající příspěvku dle § 4 odst. 1 ZPOÚZPV za 129 nepojištěných dní od 29. 1. 2019 do 6. 6. 2019 při denní sazbě 47 Kč, a částky 300 Kč jako nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva, a to do 30 dnů od doručení této výzvy, kdy výzva byla odeslána dne 28. 8. 2019. Dodatečně po odeslání výzvy bylo žalobkyní zjištěno, že dne 14. 5. 2019 bylo vozidlo ekologicky zlikvidováno, žalobou tedy žalobkyně uplatnila nárok za 105 nepojištěných dní za dobu od 29. 1. 2019 do 13. 5. 2019 po 47 Kč, tedy částku 4 935 Kč. S ohledem na doručení výzvy dne 12. 9. 2019 splatnost uvedené částky nastala dne 12. 10. 2019. I přes zaslanou výzvu a upomínky ze dne 6. 11. 2019 a 17. 1. 2020 žalovaný dlužnou částku neuhradil. 5. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne 20. 1. 2022. 6. Nárok žalobkyně odpovídá ustanovení § 4 odst. 1 ZPOÚZPV, podle kterého vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 1 tohoto zákona, podle kterého musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Podle § 4 odst. 3 ZPOÚZPV se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 4 odst. 4 uvedeného zákona je pak osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše denní sazby příspěvku, v daném případě 47 Kč, jak je výše uvedeno, a výše nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč vychází z ustanovení § 2 a 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k zaplacení příspěvku v souladu s ustanovením § 4 odst. 6, 7 ZPOÚZPV. Soud žalobě vyhověl, neboť ji shledal důvodnou, i přes zaslanou výzvu ze dne 28. 8. 2019 a upomínky ze dne 6. 11. 2019 a 17. 1. 2020 žalovaný dlužnou částku neuhradil, kdy žalobě vyhověl i v části týkající se úroku z prodlení dle § 1968 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala ode dne následujícího po splatnosti pohledávky. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř., účinného ke dni zahájení řízení. Žalobkyně měla plný úspěch ve věci, ve stanovené lhůtě před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, má tak vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů řízení sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátkou. V případě podané žaloby se jedná o standardní žalobu formulářového typu, kdy podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) činí odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis žaloby) po 200 Kč, dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu činí paušální náhrada k úkonům právní služby 3 x 100 Kč, vše vyjma soudního poplatku dle § 137 odst. 3 o. s. ř. spolu s DPH ve výši 21 %, neboť žalobkyni zastupující advokátka je registrována jako plátce DPH; o místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.