28 C 140/2022-18 — Okresní soud v Chebu

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení ve výroku uvedené částky s úrokem z prodlení, a to z titulu závazku žalovaného jako vlastníka-provozovatele v žalobě uvedeného osobního automobilu na příspěvku dle § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ ZPOÚZPV“), a to za dobu od 15. 5. 2020 do 14. 7. 2020 ve výši 3 965 Kč, a na nákladech spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč dle § 4 odst. 4 ZPOÚZPV, kdy žalovaný i přes výzvu žalobkyně ze dne 8. 10. 2020 ničeho na dluh neuhradil, zákonná lhůta 30 dnů, kterou žalobkyně prodloužila o dalších 30 dní, uplynula a splatnost příspěvků nastala dne 22. 12. 2020, když žalovaný neprokázal, že existují okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek. Při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází žalobkyně z předepsaného procesu dle ustanovení § 15 odst. 1 až 3 ZPOÚZPV. 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, při splnění podmínek bylo soudem rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání. 3. Podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Předmět řízení byl vymezen žalobou. Žalovaný netvrdil a neprokázal skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnil tak svoji povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav, ze kterého vycházel při svém rozhodování. Žalovaný byl v uvedené době od 15. 5. 2020 do 14. 7. 2020, tedy 61 dní, vlastníkem- provozovatelem motorového vozidla [registrační značka], [VIN kód], s objemem válců motoru nad 1 850 cm³ do 2 500 cm³, ke kterému v uvedené době neměl uzavřeno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla dle ZPOÚZPV, ačkoliv toto vozidlo bylo evidováno v registru silničních vozidel jako provozované. Výzvou ze dne 8. 10. 2020, kterou žalovanému odeslala téhož dne, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 3 965 Kč odpovídající příspěvku dle § 4 odst. 1 ZPOÚZPV za 61 nepojištěných dní při denní sazbě 65 Kč, a částky 300 Kč jako nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva, a to do 60 dnů od doručení této výzvy, kdy zákonnou lhůtu k zaplacení příspěvku 30 dnů prodloužila na 60 dnů. S ohledem na doručení výzvy dne 23. 10. 2020 splatnost uvedené částky nastala dne 22. 12. 2020. I přes zaslanou výzvu a upomínky ze dne 28. 1. 2021 a 26. 2. 2021 žalovaný dlužnou částku neuhradil. 5. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne 29. 3. 2022. 6. Nárok žalobkyně odpovídá ustanovení § 4 odst. 1 ZPOÚZPV, podle kterého vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 1 tohoto zákona, podle kterého musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Podle § 4 odst. 3 ZPOÚZPV se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 4 odst. 4 uvedeného zákona je pak osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše denní sazby příspěvku, v daném případě 65 Kč, jak je výše uvedeno, a výše nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč vychází z ustanovení § 2 a 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k zaplacení příspěvku v souladu s ustanovením § 4 odst. 6, 7 ZPOÚZPV. Soud žalobě vyhověl, neboť ji shledal důvodnou, i přes zaslanou výzvu ze dne 8. 10. 2020 a upomínky ze dne 28. 1. 2021 a 26. 2. 2021 žalovaný dlužnou částku neuhradil, kdy žalobě vyhověl i v části týkající se úroku z prodlení dle § 1968 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala ode dne následujícího po splatnosti pohledávky. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř., účinného ke dni zahájení řízení. Žalobkyně měla plný úspěch ve věci, ve stanovené lhůtě před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, má tak vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů řízení sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátkou. V případě podané žaloby se jedná o standardní žalobu formulářového typu, kdy podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) činí odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis žaloby) po 200 Kč, dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu činí paušální náhrada k úkonům právní služby 3 x 100 Kč, vše vyjma soudního poplatku dle § 137 odst. 3 o. s. ř. spolu s DPH ve výši 21 %, neboť žalobkyni zastupující advokátka je registrována jako plátce DPH; o místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.