28 C 176/2022-16 — Okresní soud v Chebu

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení ve výroku tohoto rozsudku uvedených částek s kapitalizovaným úrokem z prodlení, a to z titulu dluhu žalovaného na televizních poplatcích a na nákladech spojených s uplatněním pohledávky. 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, při splnění podmínek bylo rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání. 3. Podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Předmět řízení byl vymezen žalobou. Soudem byl z listin předložených žalobkyní zjištěn následující skutkový stav, ze kterého vycházel při svém rozhodování. Žalovaný se k měsíci květnu 2021 zaevidoval jako poplatník televizního poplatku, čímž mu vznikla povinnost platit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaný tuto povinnost nesplnil za měsíce červenec 2021 až prosinec 2021, leden 2022 a únor 2022. Tuto povinnost zaplatit televizní poplatek nesplnil ani přes upomínání prostřednictvím [právnická osoba], kdy náklady s uplatněním pohledávky činí 63 Kč, a žalobkyní zaslanou předžalobní výzvu ze dne 28. 3. 2022. Žalovaný žalobkyní uplatněný nárok nikterak nezpochybňoval. 5. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující ustanovení. Ustanovení § 2 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, podle kterého se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilé individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu, kdy toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. Dle ust. § 3 odst. 2 tohoto zákona je poplatníkem poplatku fyzická nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač, podle ust. § 5 odst. 1, odst. 2 cit. zák. poplatník, který je fyzickou osobou, platí televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku, televizní poplatek neplatí fyzická osoba žijící ve společné domácnosti s poplatníkem televizního poplatku, který splnil oznamovací povinnost uloženou v ust. § 8 odst. 2 zákona. Výše televizního poplatku pak od 1. 1. 2008 činí 135 Kč měsíčně. Podle ust. § 7 odst. 2 cit. zák., je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Tím, že žalovaný, jako poplatník televizního poplatku, jednotlivé shora uvedené televizní poplatky neuhradil, dostal se dnem následujícím do prodlení s plněním svého závazku. Žalobkyně po zaslání výzvy dle ust. § 10 cit. zák. uplatnila důvodně svůj nárok u soudu, kdy důvodně uplatnila i nárok na úrok z prodlení podle ust. § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“); výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala z žalované částky za dobu prodlení ke dni sepisu žaloby v kapitalizované výši. Dle § 513 o. z., jsou příslušenstvím pohledávky rovněž i náklady spojené s jejím uplatněním, proto byl shledán důvodným i nárok na částku 63 Kč. Soud proto žalobě zcela vyhověl. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř., účinného ke dni zahájení řízení. Žalobkyně měla plný úspěch ve věci, ve stanovené lhůtě před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, má tak vůči žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Za splnění požadavků dle shora uvedených ustanovení přísluší žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Výši účelných nákladů řízení na straně žalobkyně soud s poukazem na závěry Nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, týkajících se postavení žalobkyně a její schopnosti vymáhat nezaplacené televizní poplatky vlastním aparátem, určil tak, že těmto odpovídá pouze zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, nikoliv již náklady zastoupení žalobkyně advokátem.