8 C 233/2022-20 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částky s příslušenstvím uvedené v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný s ní uzavřel dne [datum] úvěrovou smlouvu o bezúčelovém spotřebitelském úvěru, a to na stránkách [webová adresa] v chráněném internetovém prostředí. Při uzavírání první smlouvy o úvěru je ověřena identita žadatele, kterým musí být zaslána 1 Kč na bankovní účet žalobkyně, popřípadě zaslán výpis z účtu, ze kterého je patrné, kdo je majitelem. V tomto případě žalovaný zaslal ověřovací poplatek na bankovní účet žalobkyně. Čísla účtu, na která je možné poplatek zaslat, jsou uvedena v části smlouvy„ Úvěrová smlouva.“ Pokud je bankovní účet veden na jméno, které se shoduje se jménem žadatele o úvěr, je následně na daný účet schválená výše úvěru převedena, což vše plyne z části smlouvy„ Jak Vám úvěr poskytneme.“ Žalobkyně při uzavírání smlouvy prověřila schopnost žadatele úvěr splácet, a to v registrech [název registru] a [název registru], [název registru], Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, jakož i posouzením jeho příjmové a výdajové stránky, věku, rodinného stavu, splátek u jiných společností a jiných podstatných ukazatelů. Žalovanému bylo poskytnuto 15 000 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit do 30 dnů od poskytnutí. Částka byla odeslána prostřednictvím služby ThePay dne [datum] na účet žalovaného uvedený ve smlouvě – [bankovní účet]. Dne 16. 12. 2019 byla splacena částka 2 235 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení, načež mu byly zaslány upomínky prostřednictvím SMS a e-mailu. Žalobkyně žádá úhradu zbytku jistiny ve výši 12 765 Kč a dále úrok z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud při jednání provedl listinné důkazy navržené žalobkyní (úvěrová smlouva ID žádosti [číslo], ID klienta [číslo] ze dne [datum]; opis výpisu proplacení smlouvy ze dne [datum]; potvrzení ThePay o provedené platbě dne [datum]; formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru; kopie občanského průkazu žalovaného; předžalobní výzva ze dne 14. 7. 2020; poštovní podací arch ze dne [datum]) a dospěl k následujícím závěrům. 4. Není prokázáno uzavření smlouvy o úvěru žalovaným, když u úvěrové smlouvy v rubrice určené pro podpis klienta podpis absentuje. Vedle strojově předepsaného jména a příjmení žalovaného je dále uvedena IP adresa zařízení, na kterém byla smlouva podepsána, tedy identifikace internetového přípojného bodu zařízení, nikoliv osoby. Dále je uveden podpisový kód ve znění„ [číslo]“, což však je zjevně (jak to tvrdí i sama žalobkyně) jednorázový kód, který nelze považovat za obvyklý podpis žalovaného, tedy za slovo či značku, kterou pravidelně používá k podepisování. Z podstaty věci (i z tvrzení samotné žalobkyně) je přitom zřejmé, že kód fakticky do textu dokumentu doplnila žalobkyně (přesněji počítačový program, skript, který žalobkyně měla umístěný na svých internetových stránkách), v jejíž výlučné dispozici se dokument v digitální podobě po celou dobu nacházel, a to poté, kdy tento kód někdo – a není zřejmé, zda to byl žalovaný – v internetovém prostředí zadal do vyhrazeného formuláře. Tvrzení o tom, že tento kód byl odeslán na mobilní telefon patřící žalovanému a že žalovaný jeho zadáním projevil souhlas s dokumentem, který je totožný s tím, pod který žalobkyně kód doplnila, však nic neprokazuje. 5. Žalobkyní dále bylo tvrzeno, avšak nebylo prokázáno, jak konkrétně prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84-89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (tj. jaké zjistila skutečnosti a jaké z nich vyvodila závěry). 6. Naopak prokázáno je poskytnutí tvrzené částky 15 000 Kč žalobkyní žalovanému, když předložená listina („ opis výpisu proplacení smlouvy“) je sice vyhotovena samotnou žalobkyní a z podstaty věci je tudíž nedostačujícím důkazem o tom, že žalobkyně nějaké peníze žalované poskytla, nicméně ve spojení s potvrzením ThePay je prokázáno, že žalobkyně zaslala částku na bankovní účet žalovaného. 7. Žalobkyně současně sama tvrdí, že žalovaný uhradil dne 16. 12. 2019 částku 2 235 Kč. 8. Nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“). Protože ale bylo prokázáno poskytnutí finanční částky žalovanému, a to bez právního důvodu, má žalobkyně dle § 2991 zákona OZ právo na vrácení bezdůvodné obohacení, jehož se dostalo žalovanému, a to včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel částku 15 000 Kč a uhradil 2 235 Kč, soud žalobě vyhověl co do rozdílu těchto částek a co do úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Ty tvoří soudní poplatek za řízení 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14 odst. 5 AT. Při stanovení výše odměny advokáta a náhrady hotových výdajů soud postupoval dle § 14b AT, protože řízení bylo zahájeno tzv.„ formulářovou žalobou“, tedy žalobou podávanou stejnou žalobkyní opakovaně na ustáleném vzoru ve skutkově a právně obdobných věcech. Žalobkynin advokát je registrován k placení daně z přidané hodnoty, žalobkyně má proto dle § 137 odst. 3 OSŘ právo na náhradu této daně ve výši 21 % z náhrady nákladů řízení s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je její osobní povinností. Náhradu nákladů řízení žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ uhradí k rukám žalobkynina advokáta.