8 C 70/2022-42 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala od žalované zaplacení částky s příslušenstvím uvedených v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že v souladu se schváleným projektem rozdělení a fúze došlo k rozdělení společnosti [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]“), odštěpením, přičemž [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] nezanikla a vyčleněná část jejího jmění přešla na [právnická osoba] [anonymizováno], a k fúzi sloučením [právnická osoba] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [IČO], jako zanikající společnosti, a [právnická osoba] [anonymizováno] jako nástupnické společnosti, která změnila firmu na [právnická osoba] S účinností ode dne [datum] došlo ke změně dosavadní obchodní firmy [právnická osoba] na [právnická osoba] Součástí vyčleněného jmění [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], které přešlo na žalobkyni, byla také smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] kterou žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum], a k níž byl dne [datum] uzavřen dodatek nově upravující práva a povinnosti mezi žalobkyní a žalovanou (dále jen souhrnně„ smlouva“). Na základě smlouvy zajišťovala žalobkyně žalované služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím satelitu, a to až do dne 31. 10. 2020, kdy byla smlouva ukončena. Dle [ustanovení článku číslo všeobecných podmínek] žalobkyně měla žalovaná povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajatá technická zařízení, a to [název a typ zařízení] [anonymizována dvě slova] sériové číslo [číslo] a přístupovou kartu [číslo] což však žalovaná neučinila, v důsledku čehož vznikl žalobkyni dle smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty 5 000 Kč za nevrácení [zařízení] [anonymizováno] a 1 500 Kč za nevrácení přístupové karty. Žalovaná byla vyzvána dne 21. 4. 2021 právním zástupcem žalobkyně k vrácení technických zařízení a zaplacení smluvní pokuty za nevrácená technická zařízení, avšak bezvýsledně. <i>Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“) bez nařízení jednání.</i> <i>Podle § 157 odst. 4 OSŘ v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] k níž byl dne [datum] uzavřen dodatek nově upravující práva a povinnosti mezi žalobkyní a žalovanou, a na jejím základě smlouvy zajišťovala žalobkyně žalované televizního vysílání prostřednictvím satelitu, a to do dne 31. 10. 2020, kdy byla smlouva ukončena. Dle [ustanovení článku číslo všeobecných podmínek] žalobkyně měla žalovaná povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajatá technická zařízení, a to [název a typ zařízení] [anonymizována dvě slova] sériové číslo [číslo] a přístupovou kartu [číslo]. Žalovaná zařízení nevrátila, v důsledku čehož vznikl žalobkyni dle smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty 5 000 Kč za nevrácení [zařízení] [anonymizováno] a 1 500 Kč za nevrácení přístupové karty. Žalovaná byla vyzvána dne 21. 4. 2021 právním zástupcem žalobkyně k vrácení technických zařízení a zaplacení smluvní pokuty za nevrácená technická zařízení, avšak bezvýsledně. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou vyplývá ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, kterou lze podřadit pod nepojmenované smlouvy podle § 1746 odst. 2 zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), za podmínek stanovených zákonem č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve vztahu k poskytovaným elektronickým službám, podle kterých vznikla žalobkyni povinnost poskytovat tyto služby a žalované hradit jejich cenu. Současně byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena ve smyslu ustanovení § 2201 a násl. OZ smlouva o nájmu technických zařízení, určených k využívání poskytovaných služeb s tím, že bylo ve smyslu § 2048 a násl. OZ ujednáno, že pokud po skončení smluvního vztahu zařízení nebudou ve sjednané lhůtě tato zařízení vrácena, má žalobkyně právo na smluvní pokuty ve sjednaných výších. Protože žalovaná zařízení nevrátila a smluvní pokuty nezaplatila, soud žalobě vyhověl včetně nároku na úrok z prodlení dle § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., žádaný za období, kdy již žalovaná byla v prodlení se zaplacením smluvních pokut. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Ty tvoří soudní poplatek za řízení 1 000 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14 odst. 5 AT. Při stanovení výše odměny advokáta a náhrady hotových výdajů soud postupoval dle § 14b AT, protože řízení bylo zahájeno tzv.„ formulářovou žalobou“, tedy žalobou podávanou týmž žalobcem opakovaně na ustáleném vzoru ve skutkově a právně obdobných věcech, jak je soudu známo z úřední činnosti. Žalobkynin advokát je registrován k placení daně z přidané hodnoty, žalobkyně má proto dle § 137 odst. 3 OSŘ právo na náhradu této daně ve výši 21 % z náhrady nákladů řízení s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je její osobní povinností. Náhradu nákladů řízení žalovaná dle § 149 odst. 1 OSŘ uhradí k rukám žalobkynina advokáta.