9 C 196/2022-26 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 12. 12. 2021 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne [datum] použil k přepravě vozidlo veřejné hromadné dopravy na žalobkyní provozované lince městské hromadné dopravy [číslo] na základě výzvy dopravcem pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž porušil přepravní řád a smluvní přepravní podmínky dopravce. Žalovaný porušil své povinnosti cestujícího dle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, resp. § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, § 7 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu a Smluvních přepravních podmínek [název dopravního systému] zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Jízdné činí 20 Kč, přirážka činí 1 500 Kč. Žalovaný ani na základě písemné výzvy ze dne 19. 8. 2021 dlužnou částku žalobkyni neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl soud bez nařízení jednání. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalovaném, který však tuto povinnost nesplnil. Za této procesní pasivity žalovaného, který ani v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že žalovaný dne [datum] v [údaj o čase] hod. použil k přepravě vozidlo veřejné hromadné dopravy na žalobkyní provozované lince městské hromadné dopravy [číslo] na základě výzvy dopravcem pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž porušil přepravní řád a smluvní přepravní podmínky dopravce. Žalovaný byl dopravcem pověřenou osobou vyzván k úhradě přirážky k jízdnému, tuto však neuhradil. O provedené přepravní kontrole byl pořízen zápis [číslo]. Soud má za prokázané, že žalovaný má povinnost uhradit cenu jízdného a přirážku k jízdnému celkem ve výši 1 520 Kč, což neučinil ani na základě písemné předžalobní upomínky žalobkyně. 6. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud posoudil jako vztah vyplývající z uzavřené smlouvy o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. o. z. za podmínek stanovených § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, resp. § 18a odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve vztahu k poskytované dopravě městskou hromadnou dopravou, podle kterých vznikla žalobkyni povinnost přepravit cestující do místa určení a žalovanému povinnost mít u sebe platný cestovní doklad, když za předpokladu nesplnění této povinnosti žalovaným má žalobkyně právo požadovat po něm vedle jízdného také přirážku k jízdnému v maximální výši 1 500 Kč. Soud proto žalobě vyhověl, včetně povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l o. s. ř. vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, a to soudního poplatku 400 Kč a paušální náhrady nákladů řízení dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady (dále jen„ PN“) za 2 úkony (žalobu a předžalobní výzvu) po 100 Kč, celkem v částce 200 Kč, když v daném případě je žalobkyně ve smyslu § 1 PN účastníkem, jenž není v řízení zastoupen zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých či jiného svého zástupce.