9 C 203/2022-73 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 21. 4. 2020 domáhala vůči žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit částku 40 409,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 40 409,75 Kč od 13. 12. 2013 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 40 409,75 Kč od 13. 12. 2013 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva nazvaná jako [smlouva] [anonymizováno 6 slov], v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru [název kontokorentního úvěru] k tomuto běžnému účtu, přičemž nedílnou součástí smlouvy jsou [dispozice] [anonymizována dvě slova], obsahující sjednané konkrétní parametry úvěru, [všeobecné podmínky] [anonymizována dvě slova], [úrokový lístek] [anonymizováno] a [sazebník]. Na základě Smlouvy a Dispozic byl žalovanému právním předchůdcem žalobkyně poskytnut úvěrový limit ve výši 34 000 Kč, žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180- dnů čerpání [název kontokorentního úvěru], že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Vzhledem k tomu, že žalovaný překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu, zrušil právní předchůdce žalobkyně poskytování úvěru žalovanému a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 40 478,94 Kč převedl dne [datum] na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet] a umožnil žalovanému jeho splácení ve splátkách. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas a právní předchůdce žalobkyně proto úvěr ke dni 12. 12. 2013 zesplatnil, dlužná jistina se proto dále úročila úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu 29 % ročně dle úrokového lístku [právní předchůdce žalobkyně] platného ke dni zesplatnění. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, a to s účinností ke dni 21. 6. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 17. 7. 2019. Po postoupení pohledávky žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nárok na zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 40 409,75 Kč a úroku z prodlení z částky 40 409,75 Kč od 13. 12. 2013 do zaplacení a úroku z úvěru ve výši 29 % ročně z částky 40 409,75 Kč od 13. 12. 2013 do zaplacení. Žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k úhradě předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalovaný dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podáním ze dne 18. 7 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 40 409,75 Kč od 13. 12. 2013 do 21. 6. 2019 a co do úroku ve výši 29 % ročně z částky 40 409,75 Kč od 13. 12. 2013 do 21. 6. 2019. 4. Dle ustanovení § 96 odst. 2 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), platí, že je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. V daném případě žalobkyně vzala žalobu zpět co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 40 409,75 Kč od 13. 12. 2013 do 21. 6. 2019 a co do úroku ve výši 29 % ročně z částky 40 409,75 Kč od 13. 12. 2013 do 21. 6. 2019. Jelikož došlo k částečnému zpětvzetí žaloby dříve, než začalo jednání a nebylo tak třeba zjištění, jestli žalovaný se zpětvzetím z vážných důvodů nesouhlasí, postupoval soud podle ustanovení § 96 odst. 2 věta prvá, odst. 4 o. s. ř. a ve výroku I. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil. 5. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalovaném, který však tuto povinnost nesplnil. Za této procesní pasivity žalovaného, který ani v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva nazvaná jako [smlouva] [anonymizováno 6 slov], na jejímž základě si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru [název kontokorentního úvěru] k tomuto běžnému účtu, přičemž nedílnou součástí smlouvy jsou [dispozice] [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], [datum] a [datum], obsahující sjednané konkrétní parametry úvěru, [všeobecné podmínky] [anonymizována dvě slova], [úrokový lístek] [anonymizováno] a [sazebník]. Na základě Smlouvy a Dispozic byl žalovanému právním předchůdcem žalobkyně poskytnut k běžnému účtu č. [bankovní účet] úvěrový limit ve výši 34 000 Kč, který čerpal a který se zavázal splatit včetně sjednaného úroku ve výši 21,99 % ročně. Žalovaný se zavázal, že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu, nepovolený debetní zůstatek byl úročen dle aktuálního [úrokový lístek] [anonymizováno] úrokem ve výši 29 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalovaný překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu, zrušil právní předchůdce žalobkyně poskytování úvěru žalovanému a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 40 478,94 Kč převedl dne [datum] na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet] a umožnil žalovanému jeho splácení ve splátkách. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas a právní předchůdce žalobkyně proto úvěr ke dni 12. 12. 2013 zesplatnil, což žalovanému oznámil dopisem z téhož dne. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, a to s účinností ke dni 21. 6. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 3. 7. 2019. Po postoupení pohledávky žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Žalobkyni vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 40 409,75 Kč a úroku z prodlení z částky 40 409,75 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení a úroku z úvěru z částky 40 409,75 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení. Na tomto svém dluhu žalovaný dosud ničeho nezaplatil, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 6. 4. 2020. 6. Vzhledem k tomu, že [smlouva] [anonymizováno 6 slov] byla uzavřena dne [datum], posoudil soud právní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako vztah vzniklý z uzavřené smlouvy o úvěru podle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, kdy smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel (zde právní předchůdce žalobkyně), že na požádání dlužníka (zde žalovaného) poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaný tohoto svého závazku nedostál, když neplnil řádně a včas. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení úrok z prodlení dle § 517 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku; výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 142/1994 Sb., a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. Soud proto žalobě ve výroku II. tohoto rozsudku ve zbývajícím rozsahu po částečném zastavení vyhověl. 7. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to po zohlednění příslušenství uplatněného nároku v souladu s usnesením Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 507/2005, když řízení bylo částečně zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby žalobkyní, když důvod zpětvzetí byl zcela na straně žalobkyně (bez tvrzeného ani zjištěného důvodu na straně žalovaného), v tomto rozsahu tak svědčí úspěch ve sporu žalovanému, oproti vyhovění ve zbývající žalované částce včetně příslušenství, což svědčí ve prospěch žalobkyně. Z uvedeného tak dospěl soud k závěru, že oba účastníci byli úspěšní srovnatelně.