9 C 206/2022-62 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 23. 4. 2022 domáhala vůči žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný byl v období od 16. 4. 2019 do 2. 8. 2019 (dále jen„ první období“) vlastníkem/provozovatelem vozidla [registrační značka], VIN: [VIN], a dále v období od 13. 4. 2019 do 11. 9. 2019 (dále jen„ druhé období“), od 12. 9. 2019 do 31. 1. 2020 (dále jen„ třetí období“) a od 1. 2. 2020 do 30. 6. 2020 (dále jen„ čtvrté období“) vlastníkem/provozovatelem vozidla [registrační značka], VIN: [VIN], přičemž obě tato vozidla byla v uvedených obdobích dle evidence v Centrálním registru vozidel vedena jako provozovaná, bez povinného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla dle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ POPV“). Žalobkyni tak dle § 4 odst. 1 POPV vznikl nárok na zaplacení příspěvku do garančního fondu [název garančního fondu] [anonymizována dvě slova] žalovaným, a to za každý den porušení povinnosti pojištění vozidla podle § 1 odst. 2 POPV. Za první období tedy dluží žalovaný příspěvek ve výši 3 815 Kč a poplatek spojený s uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč na základě ust. § 4 odst. 4 POPV, a to dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb (dále jen„ poplatek spojený s uplatněním práva na příspěvek“), za druhé období dluží žalovaný příspěvek ve výši 7 144 Kč a poplatek spojený s uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, za třetí období dluží žalovaný příspěvek ve výši 6 674 Kč a poplatek spojený s uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč a za čtvrté období dluží žalovaný příspěvek ve výši 7 097 Kč a poplatek spojený s uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovanému byla žalobkyní dne 18. 9. 2019 zaslána, dne 3. 10. 2019 doručena, písemná výzva k úhradě příspěvku za první období ve lhůtě 30 dnů od doručení této výzvy, dne 25. 11. 2020 zaslána, dne 10. 12. 2020 doručena, písemná výzva k úhradě příspěvku za druhé období ve lhůtě 30 dnů od doručení této výzvy, dne 25. 11. 2020 zaslána, dne 10. 12. 2020 doručena, písemná výzva k úhradě příspěvku za třetí období ve lhůtě 30 dnů od doručení této výzvy a dne 25. 11. 2020 zaslána, dne 10. 12. 2020 doručena, písemná výzva k úhradě příspěvku za čtvrté období ve lhůtě 30 dnů od doručení této výzvy. Žalobkyně žalovaného dne 20. 1. 2022 písemně vyzvala k úhradě předžalobními výzvami dle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalovaný dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. rozhodl soud bez nařízení jednání. 4. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalovaném, který však tuto povinnost nesplnil. Za této procesní pasivity žalovaného, který ani v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že provozovatelem vozidla [registrační značka] v období od 16. 4. 2019 do 2. 8. 2019 a provozovatelem vozidla [registrační značka] v období od 13. 4. 2019 do 11. 9. 2019, od 12. 9. 2019 do 31. 1. 2020 a od 1. 2. 2020 do 30. 6. 2020 byl žalovaný. Dopisem ze dne 18. 9. 2019 a dopisy ze dne 25. 11. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných příspěvků, a to nejpozději do 30 nebo do 60 dnů od doručení každé této výzvy, následně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek několika upomínkami. Dne 20. 1. 20212, 1. 2. 2022 a 15. 3. 2022 zaslala žalobkyně žalovanému písemné předžalobní výzvy dle § 142a odst. 1 o. s. ř. 5. Podle § 1 odst. 2 písmeno b) POPV nestanoví-li tento zákon jinak, může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen„ pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož odpovědnost za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona. 6. Podle § 3 odst. 2 POPV uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. 7. Podle § 4 odst. 1 POPV, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 2 písmeno a) POPV osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla. Podle § 4 odst. 2 písmeno b) POPV osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Podle § 4 odst. 3 POPV, výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 4 odst. 4 POPV, osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 8. Podle § 4 odst. 5 POPV, výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. 9. Podle § 4 odst. 7 POPV, výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu. 10. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že žalovaný byl v rozhodné době provozovatelem předmětných vozidel a žalovaným nebylo tvrzeno a prokázáno, že by v předmětné době měl vozidla pojištěná z hlediska odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Vzhledem k tomu, že vozidla pojištěná nebyla, ač dle § 1 odst. 2 POPV pojištěná být musela, má žalobkyně dle § 4 odst. 3 POPV vůči žalovanému právo na příspěvek, jehož výše odpovídá částce 3 815 Kč jakožto součinu počtu dnů, kdy k vozidlu nebylo sjednáno pojištění (109) a částky 35 Kč dle § 2 odst. 1 písmeno f) vyhlášky č. 205/1999 Sb., částce 7 144 Kč jakožto součinu počtu dnů, kdy k vozidlu nebylo sjednáno pojištění (152) a částky 47 Kč dle § 2 odst. 1 písmeno g) vyhlášky č. 205/1999 Sb., částce 6 674 Kč jakožto součinu počtu dnů, kdy k vozidlu nebylo sjednáno pojištění (142) a částky 47 Kč dle § 2 odst. 1 písmeno g) vyhlášky č. 205/1999 Sb., a částce 7 079 Kč jakožto součinu počtu dnů, kdy k vozidlu nebylo sjednáno pojištění (151) a částky 47 Kč dle § 2 odst. 1 písmeno g) vyhlášky č. 205/1999 Sb., a dále ve všech těchto čtyřech případech nárok dle § 4 odst. 4 POPV na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., celkem tak ve výši 25 930 Kč. Žalovaný dlužné částky neuhradil, ač k tomu byl žalobkyní dopisem ze dne 18. 9. 2019 a dopisy ze dne 25. 11. 2020 vyzván. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalobkyni přiznal i právo na náhradu úroků z prodlení, které jsou požadovány ode dne následujícího po dni, kdy došlo ke splatnosti, a ve výši, která je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l o. s. ř. vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 1 038 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 900 Kč a 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokátka žalobkyně je registrována k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky žalobkyně.