9 C 208/2022-22 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 11. 3. 2022 domáhala vůči žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit částku 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 000 Kč od 12. 12. 2018 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o poskytnutí zápůjčky [číslo] to za použití prostředků komunikace na dálku, prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] a e-mail zpráv. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč, a to na účet žalovaného. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] žalobkyni. Žalobkyně není schopna doložit listiny prokazující uzavření smlouvy, neboť tyto nemá, a proto se domáhá vrácení částky 1 000 Kč poskytnuté právním předchůdcem žalobkyně žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně vyzvala žalovanému k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, žalovaný dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl soud bez nařízení jednání. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalovaném, který však tuto povinnost nesplnil. Za této procesní pasivity žalovaného, který ani v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků (potvrzení o platbě, email ze dne 15. 11. 2018, smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum], předžalobní upomínka ze dne [datum] včetně podacího archu), na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. 6. Soud nemá za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], smlouvu o poskytnutí zápůjčky [číslo] když toto tvrzení není ničím prokázáno a žalobkyně k prokázání ani nenavrhla žádný důkaz, ostatně žalobkyně sama uvedla, že listiny prokazující uzavření smlouvy nemá. Naopak poskytnutí finančních prostředků právním předchůdcem žalobkyně na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum] má soud za jednoznačně prokázané z potvrzení o platbě; postoupení pohledávky právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], žalobkyni má soud za prokázané ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] a výzvu k dobrovolnému splnění dluhu před podáním žaloby má soud za prokázané z předžalobní upomínky ze dne 9. 12. 2020. Žalovaný dosud ničeho neuhradil. 7. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud jako vztah bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žalovaný této své povinnosti nedostál, když nevrátil právnímu předchůdci žalobkyně a po postoupení pohledávky žalobkyni, částku vyplacenou dne [datum] ve výši 1 000 Kč. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání tohoto bezdůvodného obohacení, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 1 000 Kč. Ohledně úroku z prodlení podle ust. § 1970 o. z. soud tento žalobkyni výrokem I. přiznal od 18. 12. 2020, neboť vzhledem k závěru soudu o neprokázání uzavření smlouvy, tedy ani tam uvedené splatnosti, vycházel soud ze splatnosti pohledávky po výzvě adresované žalobkyní žalovanému vycházeje přitom z obsahu spisu, ze kterého soud první výzvu k zaplacení včetně potvrzení o odeslání zjistil v předžalobní výzvě ze dne 9. 12. 2020, odeslaná dne 10. 12. 2020, dle výzvy splatné do 7 dnů od odeslání výzvy, tj. 17. 12. 2020, žalovaný je tak v prodlení s úhradou od 18. 12. 2020. 8. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na neprokázání uzavření smlouvy o zápůjčce byly další nároky spočívající ve zbývajících zákonných úrocích s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala, nedůvodné. 9. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V souladu s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7.2006, sp. zn. 7Cmo 507/2005, podle kterého při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství, soud došel k závěru, že žalobkyně byla v řízení úspěšná 85,6 % a žalovaný 14,4 %; žalobkyně byla tedy úspěšnější v rozsahu 71,2 % a soud žalobkyni tudíž přiznal právo na částečnou náhradu nákladů řízení žalovaným ve výši 1 060 Kč, tj. 71,2 % z částky 1 489 Kč, když podaná žaloba je žalobou formulářového typu a náklady řízení jsou tak tvořeny soudním poplatkem ve výši 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 600 Kč a 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, žalobkyně by proto měla ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátka žalobkyně.