9 C 405/2021-34 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 8. 9. 2021 domáhala vůči žalované vydání rozhodnutí, kterým by jí soud uložil povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná dne [datum] cestovala ve vlaku [číslo] právního předchůdce žalobkyně, společnosti [právnická osoba], [IČO], bez platné jízdenky, čímž porušila povinnost stanovenou v bodě 13. kapitoly II. Smluvních přepravních podmínek pro veřejnou drážní osobní dopravu, a proto bylo pověřeným zaměstnancem právního předchůdce žalobkyně sepsáno Potvrzení o nedodržení Smluvních přepravních podmínek pro veřejnou drážní osobní dopravu [variabilní symbol] [číslo] a Oznámení o závadách a žalovaná byla vyzvána k zaplacení jízdného ve výši 56 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Žalovaná tuto částku neuhradila. Takto vzniklá pohledávka byla, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO] postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna právním předchůdcem žalobkyně v Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a v Předžalobní upomínce žalobkyně z téhož dne. Po postoupení pohledávky žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila, a to ani po zaslané předžalobní upomínce. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, rozhodl soud bez nařízení jednání. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalované, která však tuto povinnost nesplnila. Za této procesní pasivity žalované, která ani v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že žalovaná dne [datum] použila k přepravě vlak [číslo] společnosti [právnická osoba], kdy se na základě výzvy dopravcem pověřené osoby neprokázala platnými jízdními doklady, čímž porušila § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu, právní předchůdce žalobkyně jí tak v souladu s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a [název tarifu přepravce] [anonymizováno 8 slov] vyměřil přirážku ve výši 1 000 Kč O provedené přepravní kontrole byl pořízen zápis„ Potvrzení o nedodržení Smluvních přepravních podmínek pro veřejnou drážní osobní dopravu [variabilní symbol] [číslo]“ a„ Oznámení o závadách“ ze dne [datum]. Soud má za prokázané, že žalované vznikla povinnost uhradit cenu jízdného a přirážky k jízdnému celkem ve výši 1 056 Kč. Takto vzniklá pohledávka byla, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO] postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna právním předchůdcem žalobkyně v Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 7. 2021 a v Předžalobní upomínce žalobkyně z téhož dne. Žalovaná na tomto svém dluhu dosud ničeho neuhradila. 6. Právní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], a žalovanou posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené smlouvy o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), za podmínek stanovených § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu ve vztahu k poskytované dopravě hromadnou dopravou, podle kterých vznikla právnímu předchůdci žalobkyně povinnost přepravit cestujícího do místa určení a žalované dodržovat právním předchůdcem žalobkyně stanovená pravidla, kdy za předpokladu nesplnění povinnosti žalovanou má právní předchůdce žalobkyně právo požadovat po ní vedle jízdného také přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč, v souladu s maximy stanovenými [název tarifu přepravce] [anonymizováno 8 slov]. Soud proto žalobě vyhověl, včetně povinnosti žalované uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l o. s. ř. vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 600 Kč a 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, když podaná žaloba je žalobou formulářového typu, tedy žalobou podávanou touže žalobkyní opakovaně na ustáleném vzoru ve skutkově a právně obdobných věcech. Soud nepřiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů za úkon spočívající ve vyjádření ve věci ze dne [datum] na výzvu soudu k doložení smlouvy o postoupení pohledávky. Toto vyjádření zaslal právní zástupce žalobkyně soudu na jeho výzvu, když soud oprávněně na základě žalobních tvrzení požadoval doložení žalobkyní tvrzenou smlouvu, tak mělo být učiněno již v přílohách žaloby, nebo měla být veškerá související tvrzení uvedena již v žalobě, nikoliv až jako reakce na výzvu soudu. Vzhledem k uvedenému nemá soud uplatněné náklady za toto vyjádření za účelně vynaložené a nepřiznal tak žalobkyni nárok na jejich náhradu. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.