10 C 282/2023-28 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky s příslušenstvím uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku a to z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne 5. 1. 2009 uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit k tomuto běžnému účtu. V souladu se Smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 25 000 Kč. Žalovaný porušil závazky ze Smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022, a to s účinností ke dni 21. 11. 2022. Pohledávka za žalovaným se skládá z dlužné jistiny úvěru ve výši 16 970,52 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 800 Kč, z kapitalizovaných úroků z prodlení, úroků a úroků z prodlení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil. 3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání. 4. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav: Mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla dne 5. 1. 2009 uzavřena Smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly též poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých [číslo] dnů čerpání Flexikreditu a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 16 970,52 Kč jenž byl dne 15. 12. 2021 převeden na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Následně bylo žalovanému umožněno splácení ve splátkách, nicméně žalovaný řádně nesplácel a tak banka celou dlužnou částku dopisem ze dne 19. 4. 2022 zesplatnila k témuž dni a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 18 770,52 Kč. Pohledávka za žalovaným byla ze strany Banky postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022, a to s účinností ke dni 21. 11. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem dne 8. 12. 2022. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení, resp. že je zde jiná skutečnost, kvůli níž pohledávka, uplatněná žalobkyní neexistuje, leží ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) OSŘ a § 120 odst. 1 OSŘ na žalovaném. Žalovaný však ani jednu z těchto povinností nesplnil. Žalovaný nijak nerozporoval, že ve výroku uvedenou částku nezaplatil. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána prostřednictvím právního zástupce žalobkyně a to dne 4. 4. 2023. <i>5. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník platný do 31.12.2013 (dále jen„ ObchZ) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 6. Výše uvedenou smlouvu mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud jako smlouvu o úvěru podle § 497 a násl. ObchZ (a to z důvodu, že smlouva byla uzavřena ještě před účinností z. č. 89/2012 Sb.), podle níž se žalobkyně zavázala, že žalovanému poskytne peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně splnila svůj závazek, který jí z této smlouvy vyplýval a poskytla žalovanému výše specifikovaný úvěr. Žalovaný však svůj závazek vrátit poskytnuté peněžní prostředky nesplnil. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána vůči žalovanému po právu, proto jí soud v rozsahu uvedeném ve výroku I. vyhověl a to včetně požadovaných úroků, poplatků a smluvních pokut. Protože žalovaný neplnil řádně a včas své peněžité závazky, dostal se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení úroky z prodlení dle § 1968 a násl. ObčZ; výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. 7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), neboť jde podle § 14b odst. 1 o návrh, který je žalobkyní podáván opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, na ustáleném vzoru, kde jsou pouze měněny údaje týkající se čísla smlouvy, splatnosti a žalované částky. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Za úkon spočívající v částečném zpětvzetí a doplnění žaloby nemá žalobykně nárok, neboť těmito toliko doplnila a opravila svá pochybení. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.