10 C 8/2023-18 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora ve výroku I. tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím a to z titulu přečerpání běžného účtu nad úvěrový rámec a s tím spojených poplatků. 2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila. 3. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a OSŘ, bez nařízení jednání. 4. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně uzavřela s žalovanou Smlouvu o bankovních službách [číslo] kdy bylo ujednáno, že žalobkyně pro žalovanou vedla běžný účet spojený se službou Flexikredit, na jejímž základě mohla žalovaná běžný účet tzv. přečerpat, když byl stanoven rámec čerpání. Vzhledem k tomu, že ze strany žalované docházelo k opakovanému porušování smluvních podmínek produktu Flexikredit, byla jí služba Flexikredit výpovědí zrušena a žalobkyně pro porušování smluvních podmínek ze strany žalované přistoupila k zesplatnění pohledávky a prohlásila dlužnou částku ve výši 12 969,76 Kč za splatnou ke dni 5. 4. 2022. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 11 169,76 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ke dni 27. 9. 2022 v částce 576 Kč a částkou 1 800 Kč, což je pohledávka tvořena dílčími poplatky předepsanými žalované v souladu se sazebníkem. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení, resp. že je zde jiná skutečnost kvůli níž pohledávka, uplatněná žalobkyní neexistuje, leží ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) OSŘ a § 120 odst. 1 OSŘ na žalované. Žalovaná však ani jednu z těchto povinností nesplnila. Předžalobní výzva byla žalované zaslána. 5. Popsané právní vztahy týkající se smlouvy o běžném účtu soud kvalifikoval dle § 2662 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. V případě přečerpání zůstatku na tomto účtu a nároky s tím spojené se řídí ustanoveními § 2395 a násl. občanského zákoníku. Podle něj se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaná však svůj závazek vrátit poskytnuté peněžní prostředky, včetně poplatků, nesplnila. Protože žalovaná neplnila řádně a včas své peněžité závazky, dostala se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalované od prvního dne prodlení úroky z prodlení dle § 1968 a násl. ObčZ; výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. 6. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), neboť jde podle § 14b odst. 1 o návrh, který je žalobkyní podáván opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, na ustáleném vzoru, kde jsou pouze měněny údaje týkající se čísla smlouvy, splatnosti a žalované částky. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva prostá – když k zasílání výzvy s právním rozborem nebylo žádného důvodu a nejde o účelně vynaložený náklad, sepis žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.