11 C 84/2023-76 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že mezi ní a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření úvěrové smlouvy [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 40 tis. Kč, který se žalovaný zavázal uhradit 72ti měsíčních splátkách po 1 029 Kč se splatností k 15. dni v měsíce, včetně úroku ve výši 23 % ročně (kapitalizovaného na částku 34 088 Kč). V rámci samostatné smlouvy pak strany sjednaly poskytování tzv. služby podpora za poplatek ve výši 701 Kč měsíčně, kdy uvedená služba zahrnovala možnost odkladu tří splátek v roce o 1 měsíc a dále možnost v případě úzce vymezených důvodů přerušit splácení až na 9 měsíců. Žalovaný přitom neuhradil splátku za měsíc září 2022, a proto mu žalobkyně zaslala dne 20. 9. 2022 prvou upomínku (zpoplatněnou částkou 300 Kč) a dne [datum] druhou upomínku (zpoplatněnou částkou 500 Kč) a následně přistoupila dne 21. 10. 2022 k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný přitom uhradil pouze jedinou splátku ve výši 1 730 Kč. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky 143 497,94 Kč, sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši 39 737,74 Kč, nesplaceného úroku ve výši 33 321,33 Kč, neuhrazeného poplatku za tzv. službu podpora ve výši 49 771 Kč (odpovídající 71ti měsíčním splátkám poplatku, kdy po zesplatnění jde o odsouhlasenou škodu vzniklou porušením povinností žalovaným), nákladů upomínání v celkové výši 800 Kč (sestávající z poplatků za prvou a druhou upomínku, shora uvedené), smluvní pokuty ve výši 19 868,87 Kč (odpovídající polovině zesplatněné jistiny úvěru). Kromě těchto nároků pak žalobkyně uplatnila též úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z nesplacené jistiny úvěru, poplatků za upomínání a smluvní pokuty od 4. 12. 2022 do zaplacení a úhradu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužných poplatků za služby od 4. 12. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se žádná ze stran nedostavila. 3. Provedeným dokazováním lze mít za prokázané skutečnosti odpovídající žalobním tvrzením, tedy že mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 23 % ročně (kapitalizovaným na částku 34 088 Kč) ve 72ti měsíčních splátkách po 1 029 Kč, splatných k 15. dni v měsíci, a to počínaje dnem 15. 8. 2022, což plyne z předložené úvěrové smlouvy vč. jejích příloh. Z úvěrové smlouvy ale současně plyne i to, že žalovanému bylo reálně vyplaceno pouhých 11 136 Kč, zatímco 20 864 Kč bylo fakticky započteno na úhradu závazků žalovaného vůči žalobkyni z jiné úvěrové smlouvy ([číslo]) a částka 8 000 Kč pak byla započtena na„ potřebné účelně vynaložené na vyřizování úvěru“ ve výši 8 000 Kč (tvořené dle čl. 4 smlouvy náklady na lustrum v „ registrech“ ve výši 400 Kč, náklady na expresní vyplacení úvěru ve výši 100 Kč, náklady na„ ověření“ úvěrového případu ve výši 800 Kč, odměna„ zprostředkovateli/leadaři/obchodnímu zástupci za jeho činnost“ ve výši 2 400 Kč a„ ostatní administrativní náklady“ ve výši 4 300 Kč). Současně strany ve smlouvě (čl. 5) ujednaly, že v případě prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky vzniká žalobkyni právo na úhradu účelně vynaložených nákladů, právo na úroky z prodlení v zákonné výši, právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení a právo na náhradu újmy. Právo na zesplatnění úvěru strany v čl. 5 a 5.5 úvěrové smlouvy navázaly na přechozí postupné zaslání dvou písemných upomínek, zpoplatněných částkami 300 Kč a 500 Kč, přičemž současně vzniklo i právo na zesplatnění smluvních pokut, pokut, úroků z prodlení a nákladů upomínek. Uhrazenými splátkami dle čl. 5 úvěrové smlouvy umořovaly nejprve úroky, pak sankce, náklady úvěru a konečně jistina. Součástí úvěrové smlouvy pak strany učinily mj. posouzení úvěruschopnosti a dále pak smlouvu o sjednání doplňkové služby podpora. Uvedené doplňkové služby pak jsou upraveny v čl. VII. úvěrové smlouvy a smlouva o jejich zřízení tvoří přílohu samotné úvěrové smlouvy. Není tak pochyb o tom, že jde v obou případech o součást jediného komplexu smluvních ujednání, když smlouva o zřízení doplňkové služby Podpora sama o sobě neobstojí a má normativní význam pouze ve spojení (ve vazbě) s uzavřenou úvěrovou smlouvou bez ohledu na to, že ji žalobkyně formálně označí za samostatnou smlouvu. Bez existentní úvěrové smlouvy nemá příloha [číslo] žádné normativní uplatnění, materiálně jde tudíž o jedno z ujednání základní úvěrové smlouvy. Ujednání o doplňkové službě Podpora, obsažené v příloze 2 úvěrové smlouvy, zřizovalo žalovanému za úplatu ve výši 50 472 Kč oprávnění využít možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden měsíc, nebo možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění či hospitalizace, nebo možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání s tím, že uvedené služby nebylo možno čerpat současně a jejich podmínkou byla řádná úhrada všech sjednaných služeb. Následně příloha [číslo] v čl. 2 – 2.6 podrobněji vymezuje podmínky čerpání daných služeb. V čl. 2 přílohy [číslo] se pak žalovaný zavázal uhradit žalobkyni zbývající část služby Podpora v případě zesplatnění úvěru s tím, že jde o úhradu škody a současně se žalobkyni v čl. 2 zakládá právo na úhradu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Souhlas žalovaného s uvedenými smluvními ujednání má soud za prokázaný z akceptační platby žalovaného ve výši 1 Kč provedené z jeho účtu za současného uvedení souhlasu s návrhem smlouvy, jak plyne z detailu pohybu na účtu [právnická osoba] Z dalších doložených detailů pohybů na účtu pak plyne vyplacení částky 11 136 Kč žalovanému a převod částky 20 864 Kč na účet žalobkyně v souladu s ujednáním o způsobu čerpání úvěru v čl. 4 úvěrové smlouvy, což plyne i z potvrzení o úhradě dluhu ze dne 11. 7. 2022 a potvrzení o vyplacení úvěru z téhož dne. Dále pak žalobkyně prokázala upomínání žalovaného upomínkami ze dne 20. 9. 2022 a ze dne 5. 10. 2022 včetně podacích archů. Dále pak žalobkyně prokázala následné zesplatnění úvěru, a to sdělením ze dne 21. 10. 2022. Naopak z doložené smlouvy o spotřebitelském úvěru, které se žalobkyně dovolává, žádné právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 19 868,87 Kč neplyne. 4. K několika rozhodnutím okresních soudů, kterých se žalobkyně dovolává, lze uvést pouze tolik, že nesmírně rozmanitá a kreativní praxe nižších obecných soudů generuje zejména v úvěrových věcech nezbadatelné množství jednotlivých rozhodnutí, jejichž odůvodnění obsahují skutečně pestré spektrum právních názorů. Jakkoliv jde o jev obecně nežádoucí a v zásadě omezitelný (nikdy však zcela eliminovatelný) pouze praxí vrcholných soudů, nelze jej považovat za nic jiného než pouhý reflex interakce velice flexibilní, vynalézavé a rozsáhlé úvěrově-tržní praxe (nesrovnatelné v tomto aspektu s jiným oborem lidské činnosti) na straně jedné a značně složité až překombinované právní úpravy jednotlivých aspektů úvěrového financování, která neorganicky kombinuje soukromoprávní i veřejnoprávní nástroje a současně v podstatném rozsahu pracuje s neurčitými právními pojmy (představa, že tyto neurčité právní pojmy soudní praxe dokáže beze zbytku precizovat dříve, než se v důsledku odpovídajícího přeformulování, pohybu akcentu či sémantického přemapování některého či více z mnoha stovek smluvních ujednání stane taková precizace zcela zbytečnou, je pochopitelně naivní). Je pak zřejmé, že z popsané palety rozmanitých rozhodnutí nižších obecných soudů věřitelé předkládají pouze ta, která vyhovují jejich záměrům v řízení sledovaným. 5. Jakkoliv lze mít celkově za prokázané skutečnosti žalobkyní uvedené, po provedení jejich právní kvalifikace soud nemá podanou žalobu z převážné části za důvodnou, a to z důvodů dále vyložených. Předloženou smlouvu soud hodnotil jako platně uzavřenou úvěrovou smlouvu ve shodě s ustanovením § 2395 občanského zákoníku, když žalobkyně jako úvěrující se touto smlouvou platně zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve sjednaných splátkách spolu se sjednaným obchodním úrokem. Nelze však také přehlédnout, že uzavřená smlouva je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a následující občanského zákoníku, podléhající přísným požadavkům na přiměřenost, transparentnost a poctivost všech smluvních ujednání, a také smlouvou adhézní (individuálně nesjednanou). V prvé řadě tak nelze považovat za zcela přiléhavé prohlášení žalobkyně o tom, že by žalovanému poskytla úvěr ve výši 40 000 Kč, neboť dle samotné úvěrové smlouvy se do dispozice žalovaného dostala reálně částka pouze 11 136 Kč. Částka 20 864 Kč byla užita na splacení dřívějšího závazku žalovaného k téže žalobkyni, což samo o sobě může vyvolávat pochybnosti o solventnosti žalovaného při hrazení jeho závazků, n