12 C 19/2023-42 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou včetně jejího doplnění domáhala po žalovaném zaplacení dlužné částky 10 117 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ banka“) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] (dále jen„ smlouva“), jejíž součástí byly též Obchodní podmínky banky (dále jen„ OP“) a Sazebník banky, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč se specifikovanou výší obchodního úroku pro hotovostní a bezhotovostní čerpání ve výši 22,68 % ročně, přičemž žalovaný se zavázal průběžně čerpaný úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně. Peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč žalovaný čerpal formou výběru hotovosti dne 20. 6. 2001. Vzhledem k tomu, že žalovaný následně nesplácel vyčerpaný úvěr řádně a včas, kdy se žalovaný poprvé ocitl v prodlení se splátkou splatnou 27. 11. 2001, využila banka smluvního oprávnění a úvěr ke dni 30. 3. 2002 prohlásila za okamžitě splatný. Do zesplatnění úvěru žalovaný uhradil toliko 5 000 Kč, kdy banka tuto částku započetla ve výši 2 529 Kč na jistinu a ve výši 2 471 Kč na sjednaný úrok. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil ještě 12 500 Kč, které banka započetla ve výši 8 094 Kč na jistinu, ve výši 4 286 Kč na sjednaný úrok a ve výši 120 Kč na smluvní poplatky. Pro případ prodlení žalovaného bylo ve smlouvě též sjednáno oprávnění banky po žalovaném požadovat smluvní pokutu, a to dle platného sazebníku, tj. 20 % z každé dlužné splátky. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 6. 2019 mezi bankou a žalobkyní byla následně pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni s účinností ke dni 21. 6. 2019. Dlužná částka žalovaného v souhrnné výši 10 177 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 9 377 Kč a smluvní pokuty v celkové výši 4x 200 Kč, tedy 200 Kč za každé prodlení s jednotlivou splátkou od 27. 12. 2001 do zesplatnění úvěru. Spolu s tím žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok z prodlení ve smluvní výši 0,10 % denně z postupně narůstající dlužné částky za období od 28. 12. 2001 do 6. 5. 2002, celkem 1 053 Kč, úrok ve smluvní výši 22,68 % ročně z dlužné jistiny 9 377 Kč za období od 22. 6. 2019 do zaplacení a taktéž úrok z prodlení v žalobkyní požadované výši 6,5 % ročně za stejné období z celkové dlužné částky 10 177 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však po zaslání předžalobní upomínky neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. 3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání. 4. Za popsané procesní situace, kdy žalovaný, kterého ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní, a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, má soud na základě žalobkyní předložených listin za prokázané, že žalovaný uzavřel s bankou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému dne [datum] poskytnuta k užívání kreditní karta [číslo] úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, který žalovaný čerpal v plné výši výběrem hotovosti dne 20. 6. 2001, což plyne z žalobkyní doložené platební historie k vydané kreditní kartě. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, kdy tak činil až do 27. 11. 2001, kdy splátku splatnou k tomu datu uhradil až dne 13. 12. 2001. Následující splátky splatné ke dni 27. 12. 2001, ke dni 27. 1. 2002, ke dni 27. 2. 2002 a ke dni 27. 3. 2002 již žalovaný neuhradil a banka tak využila svého oprávnění a úvěr prohlásila za splatný v plné výši ke dni 30. 3. 2002. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil celkem 12 500 Kč, kdy tuto částku banka započetla v části 8 094 Kč na jistinu, v části 4 286 Kč na smluvní úrok a v části 120 Kč na sjednané poplatky. Vzhledem k prodlení byla banka oprávněna požadovat po žalovaném též smluvní pokutu ve výši stanovené platným sazebníkem, tj. 20 % z každé dlužné měsíční splátky až do zesplatnění úvěru. Dlužná částka žalovaného tak sestává z dosud neuhrazené jistiny ve výši 9 377 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 800 Kč, tedy po 200 Kč za prodlení se splátkami splatnými ke dni 27. 12. 2001, ke dni 27. 1. 2002, ke dni 27. 2. 2002 a ke dni 27. 3. 2002 a [anonymizováno] úroku z prodlení ve smluvní výši 0,10 % denně z postupně narůstající dlužné částky za období od 28. 12. 2001 do [datum], celkem 1 053 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že jí byla předmětná pohledávka za žalovaným bankou postoupena. 5. Břemeno tvrzení dle § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ i břemeno důkazní dle § 120 odst. 1 OSŘ ve vztahu k zaplacení dlužné částky, resp. ve vztahu k jiným skutečnostem, které by vyvracely žalobou uplatněný nárok, ležela na žalovaném, který však žádné skutečnosti v tomto směru netvrdil, a proto ani neoznačil důkazy na podporu takových tvrzení. Soud tak při stanovení výše dlužné částky vycházel z tvrzení žalobkyně korespondujícího s listinnými důkazy. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne [datum], posoudil soud právní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako vztah vzniklý z uzavřené smlouvy o úvěru podle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, kdy smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel (zde právní předchůdce žalobkyně), že na požádání dlužníka (zde žalovaného) poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaný tohoto svého závazku nedostál, když neplnil řádně a včas. Vzhledem k tomu, že porušení povinnosti žalovaného bylo zajištěno smluvní pokutou sjednanou dle ust. § 544 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, vznikl žalobkyni nárok na její zaplacení ve shora uvedené výši. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení úrok z prodlení ve smyslu § 517 odst. 2 občanského zákoníku, kdy výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 27. 4. 2005, a rozhodnutí [obec] národní banky o stanovení diskontní sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. Soud tak pro výše uvedené žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 900 Kč a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.