12 C 55/2023-39 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky specifikované v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva 1“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne [datum] zápůjčku ve výši 30 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 19 282 Kč sestávající z kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 352 Kč (se sjednanou úrokovou sazbou 29 % ročně), částky za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 10 178 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 752 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 2 738 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 26. 3. 2021. Žalovaná dosud uhradila na závazek částku 11 950 Kč. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou ze shora uvedené smlouvy byla postoupena žalobkyni, která se podanou žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny 24 406,15 Kč, poplatků ve výši 12 925,85 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6 055,44 Kč sestávajících z úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 24 406,15 Kč od 27. 3. 2021 do 28. 1. 2022, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 768,57 Kč sestávajícího z úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 24 406,15 Kč od 21. 9. 2020 do 28. 1. 2022. Žalovaná dále uzavřela dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva 2“), na jejímž [anonymizováno] právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne [datum] zápůjčku ve výši 35 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 30 401 Kč sestávající z kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 8 577 Kč (se sjednanou úrokovou sazbou 29 % ročně), částky za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 791 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 711 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 3 634 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 25. 10. 2020. Žalovaná dosud uhradila na závazek částku 34 136 Kč. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou ze shora uvedené smlouvy byla postoupena žalobkyni, která se podanou žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny 19 394,35 Kč, poplatků ve výši 11 870,65 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7 186,68 Kč sestávajících z úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 19 394,35 Kč od 26. 10. 2020 do 28. 1. 2022, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 911,15 Kč sestávajícího z úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 19 394,35 Kč od 25. 11. 2020 do 28. 1. 2022. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 30 000 Kč, a to vyplacením této částky v hotovosti, na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 35 000 Kč, a to vyplacením této částky v hotovosti. Soud má za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smluv o zápůjčce dne [datum] a dne 25. 4 2019 ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tyto smlouvy jsou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné. Za vadná považuje soud ujednání o výši poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení v částce 10 178 Kč, resp. v částce 11 791 Kč u smlouvy 2 a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení v částce 1 752 Kč, srp. 7 411 Kč ve spojení se sjednaným úrokem v částce 7 352 Kč, resp. 8 577 Kč u smlouvy 2 a pojistného v částce 2 322 Kč u smlouvy 2, když žalovaná se na poskytnutou jistinu úvěru ve výši 30 000 Kč, resp. 35 000 Kč u smlouvy 2 zavázala uhradit úrok včetně poplatků ve výši 19 282 Kč, tedy celkem částku 49 282 Kč, u smlouvy 2 pak úrok včetně poplatků a pojistného ve výši 30 401 Kč, tedy celkem částku 65 401 Kč při sjednané splatnosti závazku v délce jednoho a půl roku. V článku 6., 6.1. smluv byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž se žalovaná ocitne v prodlení. V článku 6., 6.3., 6.4. byly sjednány další poplatky jakožto paušalizovaná náhrada nákladů za vyhotovení a odeslání upomínek. Pokud přitom právní předchůdkyně žalobkyně určuje poplatky ve výši 11 930 Kč, resp. 19 202 Kč u smlouvy 2, tedy v rozsahu 40 % poskytnuté jistiny, v rozsahu 55 % u smlouvy 2, pak je zřejmé, že v případě těchto„ poplatků“ nejde o nic jiného než o formu úroku. Úrokem se přitom rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen pevný úrok v částce 7 352 Kč, resp. 8 577 Kč, avšak při součtu úroku a poplatků, se reálně jednalo o úrok cca 45 % ročně u smlouvy 1, ve výši 58 % ročně u smlouvy 2, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 % ročně. Soud zároveň poukazuje na to, že judikatura soudů standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaná stižena i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumané smlouvy jsou právním jednáním, které se dobrým mravům příčí a tedy jednáním neplatným. Soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020-47. 4. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 OZ, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku ve výši 30 000 Kč po odečtení žalovanou dosud uhrazené částky v celkové výši 11 950 Kč, v případě smlouvy 2 pak představující vyplacenou částku ve výši 35 000 Kč po odečtení žalovanou dosud uhrazené částky v celkové výši 34 136 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 18 914 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku, a to v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 12. 3. 2022 do zaplacení, když v této době byla žalovaná prokazatelně na základě výzvy žalobkyně v prodlení s úhradou. 5. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřených smluv jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině, poplatcích, úhrady za pojištění a sjednaného úroku nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala. 6. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že převážně úspěšná byla v řízení žalovaná, na jejíž straně soud