12 C 73/2023-25 — Okresní soud v Chebu

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení shora ve výroku I. tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne [datum] Smlouvu o pronájmu (dále též„ nájemní smlouva“) k bytové jednotce [číslo] vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, nacházející se v budově s [adresa], bytový dům, [katastrální uzemí], která je postavena na pozemku parc. č. st. [číslo], o výměře 356 m2, zastavěná plocha a nádvoří, [katastrální uzemí], kdy k jednotce náleží podíl na společných částech budovy a pozemku o velikosti [číslo], jednotka je zapsána na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb, pro obec a [katastrální uzemí] (dále jen„ bytová jednotka“). Na základě uvedené smlouvy se žalobce zavázal přenechat k dočasnému užívání žalované výše uvedenou bytovou jednotku, za což se žalovaná dle čl. VI nájemní smlouvy zavázala hradit nájemné ve výši 7 000 Kč měsíčně spolu se zálohami na platby na úhradu nákladů spojených s užíváním bytové jednotky ve výši 800 Kč měsíčně. Žalovaná však nedostála své povinnosti ze smlouvy, kdy neuhradila uvedené platby za měsíce červenec až prosinec 2022 včetně tohoto měsíce v celkové výši 46 800 Kč. Žalobce se tak se žalovanou dohodl na ukončení smluvního vztahu s tím, že žalovaná uhradí svůj dluh nejpozději do 31. 12. 2022. Žalovaná ovšem dosud neuhradila na dlužných platbách ničeho, a to i přes žalobcem zaslanou předžalobní upomínku ze dne 19. 1. 2023. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Žalobce i žalovaná dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání. 4. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 OSŘ, tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobcem v žalobě ležela na žalované, která však tuto povinnost nesplnila. Za této procesní pasivity žalované, která ani v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobce, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že žalobce se žalovanou uzavřeli dne [datum] Smlouvu o pronájmu ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum], na základě které žalobce poskytl žalované k užívání bytovou jednotku [číslo] na adrese [adresa žalované], přičemž z výpisu z katastru nemovitostí má soud za prokázané, že žalobce je vlastníkem předmětné bytové jednotky. Doba trvání nájmu byla sjednána na dobu neurčitou. Dle čl. VI nájemní smlouvy se žalovaná zavázala k úhradě nájemného ve výši 7 000 Kč měsíčně spolu se zálohami na úhrady nákladů spojených s užíváním bytové jednotky ve výši 800 Kč měsíčně. Splatnost uvedených plateb byla účastníky sjednána vždy k 10. dni daného měsíce. Žalovaná nedostála své povinnosti z nájemní smlouvy, kdy neuhradila předmětné platby za měsíce červenec až prosinec 2022 včetně tohoto měsíce v celkové výši 46 800 Kč. Žalobce spolu se žalovanou uzavřeli dne 1. 12. 2022 dohodu o ukončení nájemní smlouvy s tím, že žalovaná uhradí dlužné platby v plné výši k rukám žalobce nejpozději do 31. 12. 2022. Žalovaná však dosud neuhradila na svůj dluh ničeho, a to i přes předžalobní upomínku žalobce ze dne 19. 1. 2023. 5. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu. Smlouva o nájmu bytu a práva a povinnosti účastníků takové smlouvy jsou upraveny v ustanoveních § 2201 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), a speciálně v ustanoveních § 2235 a následujících OZ. Podle § 2201 OZ nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. V uvedeném rozsahu však žalovaná svou povinnost nesplnila, kdy neuhradila sjednané platby za období od července do prosince 2022 v celkové výši 46 800 Kč. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalobci přiznal i právo na úrok z prodlení dle ust. § 1970 OZ, který byl požadován ode dne následujícího po dni, kdy došlo ke splatnosti, a ve výši, která je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 OSŘ, když žalobce byl v řízení v plném rozsahu úspěšný. Z toho důvodu mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 340 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 2 980 Kč dle § 7 bod 5 AT v celkové výši 8 940 Kč, 3 náhrad hotových výdajů zástupce žalobce po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT v celkové výši 900 Kč a náhrady DPH ve výši 21% z odměny a náhrady výdajů podle § 137 odst. 3 OSŘ v částce 2 066 Kč O místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 OSŘ, přičemž soud uložil žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení v celkové výši 14 246 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 OSŘ.