12 C 89/2023-33 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel se žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, a to na bankovní účet číslo [bankovní účet] dne 18. 10. 2021, přičemž žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku včetně poplatku ve výši 5 655 Kč vrátit nejpozději do 17. 11. 2021, což neučinil. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení dlužné jistiny včetně poplatku ve výši 25 655 Kč, a dále účelně vynaložených nákladů souvisejících s prodlením za písemné výzvy ze dne 24. 11. 2021, ze dne 1. 12. 2021, ze dne 8. 12. 2021, ze dne 17. 12. 2021 a ze dne 1. 1. 2022 dle čl. 2 smlouvy v celkové výši 2 500 Kč a dále smluvní pokuty dle čl. 2 smlouvy ve výši 0,1 % denně z částky 20 000 Kč za dobu od 18. 11. 2021 do 1. 11. 2022 v částce 6 960 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že z bankovního účtu vedeného na název žalobkyně byly odeslány a dne 18. 10. 2021 a dne 26. 10. 2021 připsány na bankovní účet číslo [bankovní účet] vedený na jméno žalovaného, který je majitelem a disponentem tohoto bankovního účtu, finanční prostředky ve výši 13 000 Kč a 7 000 Kč. Soud má za prokázané, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce dne [datum] ve znění dodatku ke smlouvě ze dne [datum] ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši poplatku za poskytnutí zápůjčky v částce 5 655 Kč, když výše poplatku dosahuje u závazku splatného ve lhůtě jednoho měsíce 28,3 % jistiny zápůjčky, RPSN činila 10558 %, dále čl. 2 smlouvy, v němž je sjednáno, že v případě prodlení žalovaného se splacením zápůjčky dosud vyúčtované poplatky přirůstají k jistině zápůjčky, dále sjednání smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně v případě prodlení s úhradou závazků, stejně jako výši nákladů za písemné upomínky v částce 500 Kč za každou z výzev a právo na náhradu dalších nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného, zejména s předáním pohledávky k vymáhání inkasní agentuře. Pokud přitom žalobkyně určuje poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 655 Kč, tedy v rozsahu 28,3 % poskytnuté jistiny, pak je zřejmé, že v případě tohoto„ poplatku“ nejde o nic jiného než o formu úroku. Úrokem se přitom rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok ve výši 350 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 % ročně. Sjednání takto neúměrně vysokého úroku přitom nemůže být odůvodněno („ ospravedlněno“) ani krátkodobou splatností zápůjčky v délce trvání jednoho měsíce. Soud zároveň poukazuje na to, že judikatura soudů standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě (úrok ve výši 350 % ročně). Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena žalobkyní, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí a tedy jednáním neplatným. Soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020-47. 4. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 OZ, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku ve výši 20 000 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 20 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku, a to v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 11. 10. 2022 do zaplacení, když v této době byl žalovaný prokazatelně v prodlení s úhradou, a to na základě výzvy žalobkyně k úhradě ze dne 3. 10. 2022, prokazatelně odeslané prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 3. 10. 2022, v níž byl žalovaný vyzván k plnění ve lhůtě tří dnů. 5. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající v poplatku, účelně vynaložených nákladech na odeslané upomínky a smluvní pokuty, s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala, nedůvodné. 6. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované byl obdobný, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.