15 C 203/2023-17 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 17. července tr., se žalobce domáhal zvýšení výživného, placeného mu dosud žalovaným, jakožto jeho otcem. Výživné bylo soudem stanoveno od dubna roku 2006 ve výši 1 tis. Kč měsíčně rozsudkem uvedeným ve výroku I. Žalováno bylo zvýšení výživného na 8 tis. Kč měsíčně od 1. dubna tr. (dále také jako„ předmětné období“). K odůvodnění žaloby uvedl žalobce, že jeho potřeby se od doby poslední soudní úpravy výživného zvýšily v důsledku jeho přirozeného vývoje, v důsledku studia na škole vyššího stupně a nakonec v důsledku obecného zvýšení cen. 2. Žalovaný s žalobním návrhem původně zcela nesouhlasil. Později, na jednání před soudem dne 18. prosince tr. uvedl, že je schopen platit žalobci výživné ve výši 2 až 3 tis. Kč měsíčně s ohledem na své další platební povinnosti, svůj příjem a rodinnou situaci. 3. Na uvedeném jednání se účastnici shodli na tom, že po soudní úpravě výživného pro žalobce došlo k dohodě žalovaného s matkou žalobce, podle níž žalovaný vedle výživného posky-toval žalobci součinnost k získání dávek, vyplácených příslušným úřadem Spolkové republiky Německo, označených jako kindergeld. Tyto dávky v předmětném období dosahovaly částky cca 5 700 Kč měsíčně. Účastníci se vzájemně shodli také ohledně základních skutečností o svých tvrzených poměrech. Podle nich žalobce po skončení základní školy ukončil zdárně středoškolské studium a od září tr. studuje v prvním ročníku bakalářského studijního programu [typ studia] [anonymizováno 5 slov] na [název univerzity] [anonymizováno 6 slov] v [obec]. Průběh studia nebyl žalobcem prodlužován a odpovídal příslušnému studijnímu programu. Žalobce bydlí se svou matkou (jeho procesní zástupkyní v tomto řízení) a dalším polorodým, dosud nezletilým sourozencem [jméno] [příjmení], který je studentem střední školy, v bytě vlastněném jeho matkou. Příjem žalobce tvoří výživné placené dosud žalovaným ve výši 1 tis. Kč měsíčně, dávky kindergeld, výdělky v celkové výši 20 tis. Kč z letních brigád v červenci a srpnu letošního roku a výživné placené jeho matkou tak, že pokrývá zbylé výdaje žalobce. K těm patří 3 920 Kč za ubytování na vysokoškolské koleji, 5 tis. Kč měsíčně na stravu žalobce a 3 600 Kč měsíčně na ostatní zájmové a sportovní aktivity žalobce, k nimž patří zejména docházky do fitnes studia. Příjem matky žalobce dosahuje cca 30 tis. Kč měsíčně. Žalovaný žije s manželkou a dalším dosud nezletilým synem [jméno] [příjmení] v nájemním bytě. Žalovaný má příjem ze zaměstnání ve SRN ve výši od 1 700 do 1 800 EUR měsíčně. Má dalšího syna [jméno] [příjmení] ve věku 16 let, jemuž platí výživné 1 300 Kč měsíčně. Oběma dalším synům je také vyplácen kindergeld ve stejné výši, jako žalobci. Žalovaný je vlastníkem bytu v [obec], který není užíván k bydlení s ohledem na potřebu jeho rekonstrukce. Vlastní také zahradu v [obec], kterou koupil za 280 tis. Kč z úvěru, který splácí měsíčně po 280 EUR. Výdaje domácností účastníků jsou obvyklé. Žádný z účastníků netvrdil nic o případně zvýšených výdajích na své živobytí, jež by byly vyvolány jejich zdravotním stavem. 4. S ohledem na to, že základní skutkové okolnosti byly mezi účastníky nesporné a soud je proto vzal za své skutkové zjištění v souladu s § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) a další skutečnosti byly ve smyslu § 121 OSŘ soudu známy z jeho předchozí činnosti (řízení ve věci péče o nezletilého [jméno] [příjmení] vedené před zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]), nebylo k nim potřebné provádět dokazování. 5. Soud se při dokazování omezil jen na závěry analytického materiálu Ministerstva spravedlnosti České republiky nazvaného„ Určování výživného dětem – analýza a doporučení pro veřejnost“, (dostupný na webových stránkách ministerstva: https://justice.cz/documents /12681 / 724488/) rozeslaného soudům dne 21. července 2021 pod čj. MSP-260/2021-LO-SP/1. Ten zahrnuje analýzu hodnocení dosavadní praxe soudů v České republice při rozhodování o výživném, se zohledněním závěrů předchozí analýzy, obsažené v metodického materiálu téhož ministerstva z roku 2016, označeného jako„ Do-poručená výchozí rozmezí pro stanovení výše výživného za účelem sjednocení rozhodovací praxe soudů v otázkách výživného na nezaopatřené děti“, který je veřejně dostupný například na webových stránkách ministerstva: https://justice.cz/documents/12681/724488/Doporu%C4%8Duj ADc%C3%AD_procentu%C3%A1ln%C3%AD_rozmez%C3%AD_v%C3%BD%C5%BEivn%C3%A9.pdf/ffb75f31-962341d9 -8150- 0199a. Zde jsou zapracována zjištění Českého statistického úřadu, který zkoumal výdaje českých domácností na výživu svých dětí. Novější údaje nebyly soudu v době vyhlášení rozsudku v této věci známy. Protože je ale tento mate-riál opakovaně citován, zejména v návrhu Analýzy aktuálních otázek výživného, vypracované v roce 2017 v návaznosti na úkol z bodu 5 Usnesení vlády České republiky č. 566 ze dne 13. července 2015, a konečně v zásadě beze změny i v analýze z roku 2021, lze je stále pova-žovat za aktuální a použitelné, jak bylo také potvrzeno například Krajským soudem v Plzni v jeho rozsudku ze dne 28. února 2017, čj. 64 Co 471/2016-125, jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou Nc 43033/2016. Podle aktuali-zované verze této metodiky (analýzy) z roku 2021, vynakládají české domácnosti na výživu jednoho až tří dětí ve věku od 15 let ze svého příjmu 15 %. V tomto rozmezí by se proto také mělo pohybovat výživné placené žalovaným za předpokladu, že mu bude zachována tzv. kontrolní částka představující 55 % příjmu, nejméně však 7 873 Kč měsíčně. Je třeba si totiž uvědomit, že stále jde jen o poměr výdajů, nikoli o jejich absolutní hodnotu, která vždy bude záviset na základu, tedy výši příjmu. Právě jen výše příjmu se mění v čase podle různých kritérií, což je v daném případě zohledněno tím, že soud výši skutečného nebo poten-cionálního příjmu zjišťuje z posledních dostupných údajů. Poměr výdajů z toto příjmu se přitom nemění, resp. nemění se nijak výrazně, pokud se řádově neznění výše příjmu. 6. Právní úprava, významná pro rozhodnutí o návrhu, je obsažena zejména v § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Podle něj platí, že předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Ustanovení § 859 OZ pak výslovně stanoví, že vyživovací povinnost a právo na výživné nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti. Soudní praxe se ustálila na výkladu této normy v tom smyslu, že neschopnost živit se trvá i po dosažení zletilosti dítěte, resp. správně i v době, kdy je způsobilé samostatně vstupovat do pracovně-právních vztahů, pokud se soustavně a cílevědomě připravuje na své budoucí povolání tak, aby významně zlepšilo své možnosti uplatnění na trhu práce k zajištění vlastních potřeb. Protože žalobce tyto podmínky v předmětné době splňoval, je zřejmé, že i v této době trvala vyživovací povinnost žalovaného k žalobci. 7. Poměry účastníků se do doby poslední úpravy výživného podstatným způsobem změnily. Změna byla vyvolána nejen tím, že u žalobce došlo k přirozenému růstu životních potřeb v důsledku jeho fyziologického vývoje a snahou o vyšší stupeň vzdělání. Poměry se změnily také u žalovaného narozením dalšího potomka a tedy vznikem další vyživovací povinnosti k němu a jistě i jiným příjmem obou rodičů žalobce. Byla tedy splněna také podmínka pro možnou změnu rozhodnutí podle § 163 OSŘ. 8. Protože řízení o výživném rodičů pro zletilé děti není vedeno podle zákona o zvláštních řízeních soudních č. 292/2013 Sb. jako řízení péče soudu o nezletilé (§ 466 a násl., pododdíl 2 oddílu 5 hlavy V části druhé citovaného zákona), jde o tzv. sporné řízení, jež se řídí obecnou úpravou občanského soudního řízení. Byť jde jen o hodnocení procesní úpravy tohoto sporu je z tohoto pohledu zřejmé, že na žalobu na zvýšení výživného je nutné pohlížet stejně, jako na každý jiný občanskoprávní spor. O sporu tedy soud rozhodne pozitivním věcným rozhodnutím (tzn., že žalobě vyhoví) jen tehdy, není-li povinnost stanovená hmotným právem dobrovolně plněna. 9. Ustanovení § 915 OZ zakotvuje primární zásadu rozsahu vyživovací povinnosti rodičů k dětem, spočívající v požadavku stejné životní úrovně rodičů a dětí. Protože tato zásada předchází podle § 915 odst. 1 OZ hledisko odůvodněných potřeb dítěte, jsou rozhodující pro určení vyživovací povinnosti soudem, poměry rodičů dítěte. Jen v jejich rámci se totiž dítěti může dostat odpovídajícího výživného, a to i v případech, kdy by snad potřeby dítěte překračovaly jejich míru. Příjem matky žalobce není pro určení výše výživného placeného žalovaným rozhodující, byť není zcela bez významu. V tomto řízení je totiž posuzována vyživovací povinnost žalovaného, který ve smyslu § 915 odst. 1 OZ musí zajistit, aby se jeho dítě mohlo podílet na životní úrovni, které sám dosahuje. Jestliže by byl příjem matky žalobce vyšší než příjem jeho otce, pak by žalobce přirozeně využíval tohoto stavu tím, že se svou matkou bydlí, ale i v tomto případě by musel jeho otec podle svých schopností