15 C 221/2018-153 — Okresní soud v Chebu

Žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 17. července 2018, se žalobce a) domáhal po žalované peněžité náhrady 500 tis. Kč za nemajetkovou újmu, spočívající ve ztrátě nenahraditelné osoby [jméno] [celé jméno žalobce] (dále také jako„ poškozený“) – otce tohoto žalobce, způsobenou mu tím, že příslušník Police České republiky prap. [jméno] [příjmení] při výkonu hlídkové služby dne 18. července 2015 poškozeného z nedbalosti usmrtil. Tato skutečnost se negativně projevila i v rodinném životě žalobce omezením kontaktů s nevlastním (pozn. správně polorodému) bratrem a dědem ze strany otce. Ztráta poškozeného byla žalobcem hodnocena jako zásah do jeho soukromí, neboť vztahy s poškozeným se nemohly nadále rozvíjet a naplňovat, stejně jako osobnost každého z nich. Žalobce byl v té době nezletilý a nebyl tak dokončen jeho psychický vývoj. Prožití duševních útrap spojených se smrtí poškozeného způsobilo žalobci celoživotní trauma a negativně zasáhlo jeho osobnost. [ulice] míra zadostiučinění byla podle něj vyvolána porušením důležité právní povinnosti policistou při výkonu služby, nenadálostí a mimořádným způsobem úmrtí poškozeného. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu ve stejný den, se žalobkyně b) domáhala po žalované peněžité náhrady 300 tis. Kč za nemajetkovou újmu, vyvolanou stejnou, výše popsanou událostí – usmrcením poškozeného. Podle žalobních tvrzení je žalobkyně matkou žalobce a) a s poško-zeným po ukončení partnerského soužití udržovala přátelský vztah. V době usmrcení poškozeného žalobkyně společně s poškozeným vychovávala tehdy nezletilého žalobce a). Poté, přes vlastní šok, otřes a psychiatrické ošetření, musela žalobci a) poskytnout psychickou oporu a převzít veškerou péči o společného potomka, včetně vyřizování pozůstalosti. Žalobkyně zajišťovala vyklizení bytu poškozeného a jednání související s ukončením jeho podnikání. Druhý syn poškozeného (žalobce c) se totiž s ohledem na svůj psychický stav na těchto činnostech nepodílel. I tato žalobkyně hodnotila, že v důsledku uvedené události došlo k zásahu do jejího soukromí, neboť její vztahy s poškozeným, jakožto osoby jí blízké, se nemohly nadále rozvíjet a naplňovat, stejně jako osobnost každého z nich. Žádanou vyšší míru zadostiučinění odůvodnila stejně jako žalobce a), tedy odkazem na porušení důležité právní povinnosti policistou při výkonu služby a nenadálostí a mimořádným způsobem úmrtí poškozeného. Řízení o této žalobě bylo u zdejšího soudu vedeno pod spisovou značkou 15 C 222/2018. Nakonec žalobou, doručenou zdejšímu soudu v tentýž den, se žalobce c) domáhal po žalované peněžité náhrady 500 tis. Kč za nemajetkovou újmu, spočívající utrpěném šoku a duševních útrapách, psychických potížích, váhovému úbytku spojených s nutností vyhledat lékařskou pomoc, jež byla vyvolána stejnou výše popsanou událostí – usmrcením poškozeného – otce tohoto žalobce. V době těsně před uváděnou událostí byl poškozený již jediným žijícím rodičem tohoto žalobce. Ztrátu poškozeného tedy vnímal zvláště bolestivě. Žalobce postrádal oporu poškozeného a rady, které by mu pomohly zvládnout pro něj novou životní roli otce vlastního dítěte. V době události totiž žalobce se svou partnerkou očekávali narození společného potomka. Ten se ale narodil až po smrti poškozeného. Také tento žalobce hodnotil, že tím došlo k zásahu do jeho soukromí, neboť jeho vztahy s poškozeným se nemohly nadále rozvíjet a naplňovat, stejně jako osobnost každého z nich. I tento žalobce odůvodnil vyšší míru zadostiučinění stejně jako oba výše uvedení žalobci. Řízení o této žalobě bylo u zdejšího soudu vedeno pod spisovou značkou 17 C 30/2018 a věc byla podle rozvrhu práce zdejšího soudu přidělena k projednání a rozhodnutí soudkyni JUDr. Lucii Oswaldové. Každý ze žalobců současně hodnotil jednání zástupců police při prošetřování události jako bezohledné, přezíravé a neetické a každý poukázal také na to, že policista, který smrt poškozeného způsobil se žádnému ze žalobců ani neomluvil. Přestože se žalobci připojili k trestnímu řízení, vedenému proti zmíněnému policistovi, jež skončilo odsuzujícím rozsudkem zdejšího soudu, byli se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy odkázáni na civilní řízení. Jejich žádosti k žalované náhradě ze dne 25. června 2018, odeslané žalované dne 5. července 2018, nebyly žalovanou vyslyšeny. Řízení o těchto žalobách byla postupně spojena ke společnému řízení usneseními zdejšího soudu ze dne 3. srpna 2020, čj. 15 C 221/2018-81, a ze dne 13. října 2020, čj. 17 C 30/2018-46, ve spojení s usnesením zdejšího soudu ze dne 7. prosince 2020, čj. 17 C 30/2018-67, potom, co doplňkem rozvrhu práce zdejšího soudu byla věc 17 C 30/2018 přidělena k projednání a rozhodnutí podepsanému soudci. Poté společným podáním ze dne 15. února 2021 (v podání byl zjevně v důsledku chyby v psaní nesprávně uveden rok 2020) všichni žalobci soudu navrhli připuštění změny žaloby spočívající v tom, že vedle žalovaných náhrad požadovali po žalované také zaplacení úroku z prodlení podle výroků I. až III. Soud tomuto návrhu vyhověl usnesením vyhlášeným při jednání před soudem dne 27. února tr. Žalovaná potvrzovala skutkové okolnosti události vedoucí k usmrcení poškozeného a uplatnění nároku žalobci před zahájením řízení před soudem. Ohledně žalobců a) a c) pak připustila, že jejich požadavek na náhradu není nepřiměřený. Opačné hodnocení přijala žalované ohledně žalobkyně b) s odkazem na nižší intenzitu sociálních vazeb této účastnice s poškozeným. Přesto žalovaná navrhovala úplné zamítnutí všech žalob. V počátku řízení žalovaná také namítala promlčení žalovaných nároků s právním hodnocením o použití § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Tento závěr však nakonec žalobkyně opustila, zjevně v důsledku níže popsaného procesního vývoje a výsledku řízení o obdobných nárocích dalších příbuzných poškozeného. Takto se totiž po žalované domáhali náhrad nemajetkové újmy otec poškozeného (řízení bylo vedeno pod sp. zn. 12 C 222/2018), matka poškozeného (14 C 137/2018), sourozenec poškozeného (11 C 222/2018) a neteř poškozeného (8 C 277/2018). Všem těmto žalobám bylo zdejším soudem nakonec vyhověno. Další řízení (20 C 117/2018) o obdobné žalobě družky poškozeného k náhradě nemajetkové újmy bylo ukončeno bez rozhodnutí ve věci z procesních důvodů. Pro rozhodnutí v této věci je významné zejména první z uváděných řízení, neboť v něm byla ve prospěch žalobce autoritativně vyřešena otázka použití hmotněprávního předpisu upravujícího promlčení, a to rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. března 2022, čj. 30 Cdo 2249/2020-236, (všechna jeho zde citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). Nejvyšší soud uzavřel, že stát je povinen nahradit škodu způsobenou policií v souvislosti s plněním úkolů (a tedy i v důsledku výše popsané stejné události) podle § 95 odst. 1 a 6 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve výši stanovené podle § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“), přičemž se uplatní obecná úprava promlčení obsažená v občanském zákoníku. K promlčení práva proto nemohlo dojít ani tehdy, kdyby počala tříletá promlčecí lhůta běžet dne 18. července 2015. Z tohoto důvodu nemohla být ani důvodná stále dosud formálně trvající vznesená námitka promlčení každého nároku, jež byly žalovány v této spojené věci. Soud i v tomto řízení vycházel z popisu obsaženém ve skutkové větě výroku pravomocného rozsudku zdejšího soudu ze dne 7. prosince 2017, čj. 1 T 45/2016-625, ve spojení s usnesením Krajského soudu ze dne 12. dubna 2018, čj. 9 To 68/2018-662, jímž byl výše uvedený policista uznán vinným z jednání, jež vedlo k usmrcení poškozeného. Bez ohledu na to, zda je soud v tomto řízení formálně vázán popisem skutku rozsudku v jiné (trestní) věci či nikoli (s ohledem na jiné účastníky řízení – procesní strany), bylo možné v tomto rozsahu vzít za skutkové zjištění shodná tvrzení účastníků ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Stejně vzal soud za své skutkové zjištění shodná tvrzení účastníků o tom, že žalovaná byla žalobci vyzvána k zaplacení žalovaných částek ve lhůtě končící přede dnem 15. července 2018, že žalobci a) a c) jsou synové poškozeného a žalobkyně b) je matkou žalobce a). Je-li tedy skutkově vyřešena událost, z níž všichni žalobci dovozují své nároky a právně ve prospěch žalobců vyhodnocena existence práva na náhradu nemajetkové újmy, zbývá zabývat se přiměřeností výší žalované náhrady, tedy konkrétními dopady do osobnostní sféry každého ze žalobců. Již z příbuzenský a rodinný status žalobců a poškozeného předurčuje, že tragická ztráta natolik blízké osoby, jíž poškozený vůči všem žalobcům byl, citelně negativně zasáhla do jejich osobnostní sféry s intenzitou utrpení ve smyslu § 2959 OZ. U žalobců a) a c) to vyplývalo již z po-krevního příbuzenství s poškozeným v prvním stupni v linii vzestupné. U žalobkyně b) pak z rodinného spojení pokrevním poutem poškozeného a t