15 C 84/2023-52 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 6. října 2022, postoupenou zdejšímu soudu dne 4. května tr., na zaplacení 24 008 Kč představujících nedoplatek splátek sjednaného leasingu. Platební povinnost žalované dovozovala žalobkyně ze smlouvy o finančním leasingu – Leasingové smlouvy [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], sídlem [adresa], [číslo] [obec], (dále jen„ věřitelka“) a žalovanou. Na základě smlouvy poskytla věřitelka žalované k užívání předmět leasingu na dobu 60 měsíců. Žalovaná se zavázala uhradit věřitelce 60 měsíčních leasingových splátek. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne [datum]. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalované se žalobkyně dále domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroku I. Svou aktivní věcnou legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne [datum] s věřitelkou, na jejímž základě jí byla žalovaná pohledávka postoupena. Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalované a její procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalované ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalované nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a bez omluvy se nedostavila ani jednání, nařízenému na den 2. října tr. Žalobkyně při jednání doplnila žalobu tak, že v uvedené smlouvě se žalovaná měla zavázat zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně 60 pravidelných měsíčních splátek po 6 002 Kč. Odečtením uhrazených plateb žalované byla zjištěna žalovaná jistina. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání uváděné smlouvy s žalovanou a sjednání smlouvy o postoupení pohledávky žalobkyni. Ujednání věřitelky a žalované představuje zákonem typově neupravenou smlouvu, jejíž režim se řídí § 488 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ64“) s ohledem na čas uzavření smlouvy podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. I zákonem typově neupravená smlouva žalovanou zavazuje. Výrokem I. proto soud žalobě na zaplacení jistiny vyhověl. Aktivní věcná legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. s ohledem na postoupení žalované pohledávky smlouvou žalobkyni. Stejným výrokem soud uložil žalované zaplatit žalobkyni z takto určené jistiny úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 OZ, jehož poměrná výše odpovídá ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1991 Sb. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OŠR. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého zcela procesně úspěšné žalobkyni svědčí právo na plnou náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem. Z vlastní činnosti a z údajů veřejného rejstříku je soudu známo, že procesní zástupce žalobkyně vykonával funkci statutárního orgánu žalobkyně a účastnil se činnosti žalobkyně jako společník či jediný akcionář buď osobně, anebo prostřednictvím právnických osob, které (spolu) ovládal (např. [právnická osoba]), a je nyní stále takto propojen s jinými osobami (např. [titul] [jméno] [příjmení] a společnost [právnická osoba]), které jsou činné jako členové statutárního orgánu žalobkyně. Existuje zde tedy zjevné ekonomické, ale i řídící propojení žalobkyně a jejího procesního zástupce, které bylo takto skryto za jiné osoby teprve poté, co se nynější zástupce žalobkyně stal advokátem. Procesní zástupce tedy chrání předně své ekonomické zájmy a tím, že formálně vystupoval jako advokátní zástupce, domáhal se navíc nákladového přísudku. Na tom nemění nic ani to, že podle sdělení žalobkyně uplatněného v souvislosti s tímto závěrem v řízeních vedených před zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] [anonymizováno] [spisová značka], není její procesní zástupce nyní formálně členem jejího statutárního orgánu, či společníkem. Toto zjištění (o zmíněné propojenosti) nalézací soud vyhodnotil jako zneužití práva být zastoupen advokátem ve smyslu závěrů vyjádřených v nálezech Ústavního soud České republiky, například ze dne 3. prosince 2013, sp. zn. II. ÚS 2697/13, nebo ze dne 10. dubna 2018, sp. zn. IV. ÚS 193/17 Náklady na zastoupení žalobkyně proto soud hodnotil jako neúčelné a žalovanému proto ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ nelze uložit je nahrazovat. Žalobkyně tedy vynaložila k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ jen náklady na soudní poplatek v částce 961 Kč, které je žalovaná povinna žalobkyni nahradit. O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.