16 C 184/2023-17 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku uvedenou pod bodem I. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 7. 10. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] to elektronickou formou, na základě které byl žalované bankovním převodem na ní uvedený účet poskytnut úvěr v souhrnné výši 14 400 Kč, kdy dne 7. 10. 2021 byla žalované připsána částka 6 000 Kč a dne 25. 10. 2021 částka 8 400 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s volitelnými poplatky dle čl. II. smlouvy o úvěru a čl. 2 Sazebníku, a to poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 530 Kč, poplatku za službu„ Klidné spaní“ spočívající v možnosti odkladu splatnosti úvěru o dva měsíce ve výši 330 Kč a poplatku za službu„ Presto“ spočívající v expresním vyplacení úvěru ve výši 165 Kč a poplatku za službu informační SMS servis ve výši 87 Kč uhradit žalobkyni po opakovaném odkladu splatnosti ve lhůtě do 15. 1. 2022. Žalovaná však dosud na jistinu úvěru nezaplatila ničeho. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala nesplacené jistiny úvěru ve výši 14 400 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši za dobu od 16. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku ani přes písemnou upomínku žalobkyně nezaplatila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání. 4. Z písemných důkazních prostředků předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že tuto uzavřeli dne 7. 10. 2021 v elektronické formě žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná. Na základě předmětné smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 14 400 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni spolu s jistinou poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 530 Kč a poplatky za doplňkové služby sjednané v čl. II. odst. 5 smlouvy a čl. 2 Sazebníku, jež je nedílnou součástí smlouvy, a to poplatek za službu„ Klidné spaní“ ve výši 330 Kč, poplatek za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč a poplatek za informační SMS servis ve výši 87 Kč, a to do 6. 11. 2021. Žalovaná čerpala úvěr dne 7. 10. 2021 ve výši 6 000 Kč a dne 25. 10. 2021 ve výši 8 400 Kč, jak vyplývá z přehledu finančních transakcí žalobkyně, v den splatnosti jej však nevrátila. V čl. 3 Sazebníku si smluvní strany sjednaly právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů, a to v paušální částce 35 Kč denně, maximálně však ve výši 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání pohledávky. V čl. 3 Sazebníku si dále smluvní strany sjednaly právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny do zaplacení dluhu. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ještě předžalobní výzvou ze dne 30. 11. 2022, která byla žalované zaslána dle podacího lístku téhož dne. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce následovně. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 7. 10. 2021 uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, a to z důvodů níže uvedených. Smluvní strany si sjednaly za poskytnutí peněžních prostředků poplatek ve výši 2 530 Kč. Soud se zabýval podstatou tohoto poplatku a shledal, že se nejedná o poplatek odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž představuje úplatu za poskytnutí peněz, a tedy úrok. Výše tohoto poplatku (úroku) odpovídá téměř jedné pětině poskytnuté jistiny a nutno dodat, že je požadován za dobu jednoho měsíce (zohlední-li soud původní splatnost úvěru). V návaznosti na uvedené pak soud dospívá k závěru, že poplatek (úrok) byl sjednán v nikoli přiměřené výši. Přestože je sjednaný poplatek (úrok) nepřiměřeně vysoký, nepůsobí neplatnost smlouvy jako celku sám o sobě, nýbrž ve spojení s dalšími smluvními ujednáními sankční povahy. Předně je třeba zmínit, že žalovaná je pro případ prodlení stižena smluvní pokutou, která je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nelze opomenout ani právo žalobkyně na úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s upomínám, kdy žalobkyni náleží náhrada stanovená v paušální výši 35 Kč denně, maximálně ve výši 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání. A rovněž je nutno přihlédnout i ke skutečnosti, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, kdy žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Soud tedy s ohledem na okolnosti, za nichž byla smlouva uzavřena, s ohledem na nepřiměřeně vysoký úrok (poplatek) a shora uvedená smluvní ujednání uzavřel, že se předmětná smlouva o úvěru zjevně příčí dobrým mravům, a proto je dle § 588 o.z. absolutně neplatná, kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 7. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Úvěrová smlouva byla soudem shledána jako neplatná, nicméně shora uvedenými důkazy má soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 14 400 Kč. S ohledem na absenci právního základu, na jehož podkladě byly peněžní prostředky žalované poskytnuty, posoudil soud nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaná obdržela peněžní prostředky na podkladě neplatné úvěrové smlouvy, získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatila, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Žalovaná na svém dluhu (dlužné jistině) nezaplatila, dle tvrzení žalobkyně, ničeho. Žalovanou nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by dlužnou částku byť zčásti zaplatila, soud proto vycházel z tvrzení žalobkyně a žalovanou zavázal k zaplacení částky 14 400 Kč, která odpovídá získanému majetkovému prospěchu na straně žalované. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud tak žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 16. 1. 2022 do zaplacení. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 10. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l o.s.ř. vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč Náklady řízení tvoří soudní poplatek 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 900 Kč a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalobkyně.