8 C 338/2022-89 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že nabyla pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 27. 1. 2020 se společností [právnická osoba], [anonymizováno 7 slov], [číslo], Malta (dále jen„ původní věřitel“). Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 30. 3. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 54 925,33 Kč, který měl být splacen do 28. 8. 2021. Žalovaný úvěr do uvedeného data splatnosti nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval zadáním svých osobních údajů, a to včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Po dokončení registrace zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí úvěru. Byla prověřena schopnosti žalovaného úvěr splácet výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy je nutná 10% rezerva, která se musí rovnat přinejmenším životnímu minimu 3 410 Kč. Dále byl žalovaný lustrován v databázích ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB. V rámci webového rozhraní původního věřitele mu byl zaslán návrh úvěrové smlouvy. Úvěr byl žalovanému poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], přičemž byl identifikován variabilním symbolem [číslo]. Celková výše dluhu po zohlednění případných dílčích plateb činí 54 925,33 Kč, z čehož 39 683,12 Kč jsou výběry a poplatky, 750 Kč účelně vynaložené náklady dle čl. IV odst. 1 písm. a) smlouvy a 14 492,21 Kč úroky za období čerpání. 2. . Žalovaným nebyl dluh uhrazen, navzdory upomínkám. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci nařídil jednání, které proběhlo bez přítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce, který se z účasti omluvil, i žalovaného, který se nedostavil bez omluvy. Z žalobkyní předložených listinných důkazů (smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 30. 3. 2021 (nepodepsaná), loan application info, standardní informace o spotřebitelském úvěru, platební informace, část seznamu pohledávek, potvrzení o provedené platbě The Pay ze dnů 30. 3. 2021, 19. 5. 2021 a 25. 5. 2021, kopie občanského průkazu žalovaného, oznámení [právnická osoba] o postoupení pohledávky ze dne 23. 9. 2021, předžalobní výzva ze dne 23. 9. 2021, sdělení [právnická osoba] ze dne 24. 2. 2023) byl zjištěn následující skutkový stav. 5. Není prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, když pod listinou„ Smlouva o revolvingovém úvěru“, datovanou 30. 12. 2020, chybějí podpisy obou stran. Prokázáno je jen to, že právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici některé osobní údaje žalovaného, aniž by z této skutečnosti bylo bez dalšího zřejmé, že tyto údaje poskytl právní předchůdkyni žalobkyně žalovaný. Totéž platí pro nepodepsanou listinu označenou jako„ loan application info“. Nelze dovodit vůli žalovaného uzavřít s právní předchůdkyní žalobkyně úvěrovou smlouvu za podmínek tvrzených v žalobě. 6. Žalobkyní bylo tvrzeno, ale nebylo nijak prokázáno, jak její právní předchůdkyně konkrétně prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84-89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když absence takové prověření vede k neplatnosti smlouvy, a to nikoliv pouze relativní, vyslovené soudem k námitce spotřebitele, ale absolutní. 7. Ze sdělení [právnická osoba] je prokázáno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl žalovaný a na uvedený účet byla připsána platba pod variabilním symbolem [číslo]. Z jednotlivých potvrzení ThePay je pak prokázáno poskytnutí původním věřitelem žalovanému částky 40 000 Kč dne 30. 3. 2021, částky 3 000 Kč dne 19. 5. 2021 a částky 2 500 Kč dne 25. 5. 2021, vše pod uvedeným variabilním symbolem. Prokázáno bylo postoupení tvrzené pohledávky [právnická osoba] žalobkyni. 8. Soud byl připraven žalobkyni ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), vyzvat k prokázání tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy a prověření úvěruschopnost žalovaného, jinak bude vycházet z toho, že k uzavření smlouvy vůbec nedošlo a i pokud by došlo, byla by absolutně neplatná. 9. Nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“). I pokud by to prokázáno bylo, úvěrová smlouva by byla absolutně neplatná z důvodu absence prověření úvěruschopnosti žalovaného, k níž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (viz zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- [právnická osoba] GK sp. zn. C [číslo] - ECLI:EU:C: [číslo], který konstatoval:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne 23.  dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“; dále rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 22 Co 221/2019, rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2017 sp. zn. 64 Co 252/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18). Bylo však prokázáno poskytnutí finanční částky žalovanému, a to bez právního důvodu. Žalobkyně má proto dle § 2991 OZ právo na vrácení bezdůvodné obohacení, jehož se dostalo žalovanému, a to včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl, protože uplatněné nároky měly vyplývat ze smlouvy, které jsou absolutně neplatná. 10. Žalobkyně měla ve věci vyšší míru úspěchu než žalovaný, proto má ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ vůči žalovanému právo na náhradu poměrně části vynaložených nákladů řízení, když po odečtení míry žalobkynina procesního neúspěchu od míry jejího procesního úspěchu se jedná o 45 % žalobkyní účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek za řízení ve výši 2 198 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 2,5 úkonu právní služby (celé úkony za převzetí zastoupení a žalobu, půl úkonu za předžalobní výzvu prostou) po 3 300 Kč dle § 7 AT a 3 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 AT. Žalobkynin advokát je registrován k placení daně z přidané hodnoty, žalobkyně má proto dle § 137 odst. 3 OSŘ právo na náhradu této daně ve výši 21 % z náhrady nákladů řízení s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je její osobní povinností. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám žalobkynina advokáta.