8 C 354/2022-27 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částky s příslušenstvím uvedené v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný s ní uzavřel dne [datum] úvěrovou smlouvu o bezúčelovém spotřebitelském úvěru, a to na stránkách [webová adresa] v chráněném internetovém prostředí. Při uzavírání první smlouvy o úvěru je ověřena identita žadatele, kterým musí být zaslána 1 Kč na bankovní účet žalobkyně, popřípadě zaslán výpis z účtu, ze kterého je patrné, kdo je majitelem. V tomto případě žalovaný zaslal kopii výpisu ze svého účtu, případně printscreen z internetového bankovnictví. Protože se jméno žadatele o úvěr a vlastníka účtu shodovala, byla schválená výše úvěru převedena na účet žalovaného. Žalobkyně při uzavírání smlouvy prověřila schopnost žadatele úvěr splácet, a to v registrech NRKI a BRKI, SOLUS, Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, jakož i posouzením jeho příjmové a výdajové stránky, věku, rodinného stavu, splátek u jiných společností a jiných podstatných ukazatelů. Žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč do 24 měsíců od poskytnutí. Částka byla odeslána prostřednictvím služby [platební brána] dne [datum] na účet žalovaného uvedený ve smlouvě – [bankovní účet]. Žalovaný neuhradil nic. Žalovaný se dostal do prodlení, načež mu byly zaslány upomínky prostřednictvím SMS a e-mailu. Žalovanému byly naúčtovány smluvní pokuty za prodlení s úhradou příslušné splátky, a to dne [datum] ve výši 500 Kč a dne [datum] ve výši 500 Kč. Dále byly žalovanému naúčtovány účelně vynaložené náklady, zahrnují náklady související s vymáháním dlužné částky, včetně nákladů na zaměstnance a telekomunikační služby, a to dne [datum] ve výši 100 Kč, dne [datum] ve výši 130 Kč, dne [datum] ve výši 100 Kč a dne [datum] ve výši 130 Kč. V souladu se smlouvou byl úvěr ke dni 3. 4. 2022 zesplatněn a žalovaný vyzván k zaplacení celého úvěru včetně smluvní pokuty. Žalovanému byla dále dne [datum] účtována jednorázová smluvní pokuta ve výši 10 % z nezaplacené jistiny a úroků, tedy ve výši 1 147 Kč. Žalobou je nárokováno zaplacení jistiny 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 330 Kč, poplatku za expres výplatu 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku 396 Kč (poplatky po 99 Kč ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum]), poplatků za SMS servis 196 Kč (poplatky po 49 Kč ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum]), úroků 1 470 Kč, účelně vynaložených nákladů 460 Kč a smluvních pokut 2 147 Kč. Dále je nárokován úrok z prodlení ve výši 15 % ročně od 19. 9. 2022 do zaplacení, který je za období od 19. 9. 2022 do 10. 10. 2022 kapitalizován na 99,93 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud při jednání provedl listinné důkazy navržené žalobkyní (úvěrová smlouva – ID žádosti [číslo], ID klienta [číslo] ze dne [datum]; opis výpisu proplacení smlouvy ze dne [datum]; potvrzení [platební brána] o provedené platbě dne [datum]; kopie obrazovky mobilního telefonu s identifikací bankovního účtu žalované; formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru; výpis čerpání, splátek a úhrad; Sazebník; kopie občanského průkazu žalovaného; výpis z účtu žalovaného za [měsíc] [rok]; výzva před zahájením vymáhání ze dne [datum]; výzva ke splacení celé půjčky ze dne 3. 4. 2022; předžalobní výzva ze dne 19. 8. 2022; poštovní podací arch ze dne 22. 8. 2022) a dospěl k následujícím závěrům. 4. Není prokázáno uzavření smlouvy žalovaným, když u úvěrové smlouvy v rubrice určené pro podpis klienta podpis absentuje. Vedle strojově předepsaného jména a příjmení žalovaného je dále uvedena IP adresa zařízení, na kterém měla být smlouva podepsána, tedy identifikace internetového přípojného bodu zařízení, nikoliv osoby. Dále je uveden podpisový kód ve znění„ [kód]“, což však je zjevně (jak to tvrdí i sama žalobkyně) jednorázový kód, který nelze považovat za obvyklý podpis žalovaného, tedy za slovo či značku, kterou pravidelně používá k podepisování. Z podstaty věci (i z tvrzení samotné žalobkyně) je přitom zřejmé, že kód fakticky do textu dokumentu doplnila žalobkyně (přesněji počítačový program, skript, který žalobkyně měla umístěný na svých internetových stránkách), v jejíž výlučné dispozici se dokument v digitální podobě po celou dobu nacházel, a to podle žalobkynina tvrzení poté, kdy tento kód někdo – a není zřejmé, zda to byl žalovaný – v internetovém prostředí zadal do vyhrazeného formuláře. Tvrzení o tom, že tento kód byl odeslán na mobilní telefon patřící žalovanému a že žalovaný jeho zadáním projevil souhlas s dokumentem, který je totožný s tím, pod který žalobkyně kód doplnila, není prokázáno. Tuto skutečnost nemůže prokázat ani dotaz na poskytovatele služeb elektronických komunikací ve vztahu k tomu, kdo je uživatelem telefonního čísla, na který měla žalobkyně SMS kód poslat, protože není prokázáno samotné poslání tvrzeného konkrétního kódu. 5. Naopak prokázáno je poskytnutí tvrzené částky 10 000 Kč žalobkyní žalovanému, když předložená listina („ opis výpisu proplacení smlouvy“) je sice vyhotovena samotnou žalobkyní a z podstaty věci je tudíž nedostačujícím důkazem o tom, že žalobkyně nějaké peníze žalované poskytla, nicméně ve spojení s potvrzením [platební brána] je prokázáno, že žalobkyně zaslala částku na bankovní účet, který dle výpisu doloženého samotným žalovaným, náleží žalovanému. 6. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný neuhradil žalobkyni nic. Bylo na žalovaném, aby ve smyslu § 101 OSŘ tvrdil a prokázal, že částky uhradil zcela nebo ve větší míře, než uvádí žalobkyně, resp. tvrdil a prokázal jiné skutečnosti, které by mohly zčásti či zcela vyvrátit oprávněnost žalobkynina nároku. Žalovaný tak však neučinil a soud má tudíž za to, že je pravdivé žalobkynino tvrzení, že žalovaný žalobou nárokované částky neuhradil ani přes žalobkyninu písemnou předžalobní upomínku. 7. Nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“). Protože ale bylo prokázáno poskytnutí finanční částky žalovanému, a to bez právního důvodu, má žalobkyně dle § 2991 zákona OZ právo na vrácení bezdůvodné obohacení, jehož se dostalo žalovanému, a to včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl, protože vznesené nároky na úrok, poplatky a smluvní pokuty měly vyplývat ze smlouvy, jejíž uzavření však nebylo prokázáno. 8. Žalobkyně měla ve věci úspěch do 65 % a neúspěch do 35 % celkové výše vznesených nároků. Ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ jí tak vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 30 % z účelně vynaložených nákladů řízení. Ty tvoří soudní poplatek za řízení 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14 odst. 5 AT. Při stanovení výše odměny advokáta a náhrady hotových výdajů soud postupoval dle § 14b AT, protože řízení bylo zahájeno tzv.„ formulářovou žalobou“, tedy žalobou podávanou stejnou žalobkyní opakovaně na ustáleném vzoru ve skutkově a právně obdobných věcech. Žalobkynin advokát je registrován k placení daně z přidané hodnoty, žalobkyně má proto dle § 137 odst. 3 OSŘ právo na náhradu této daně ve výši 21 % z náhrady nákladů řízení s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je její osobní povinností. Náhradu nákladů řízení žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ uhradí k rukám žalobkynina advokáta.