8 C 362/2022-45 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částky s příslušenstvím, uvedené v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že dne [datum] uzavřela s žalovaným [smlouva] [anonymizována čtyři slova] [číslo]. K uzavření smlouvy došlo elektronicky v provozovně obchodníka – zprostředkovatele úvěru, který ověřil totožnost žalovaného z občanského průkazu a poté v aplikaci [název aplikace] společně vyplnili smlouvu o úvěru, která byla v provozovně obchodníka elektronicky podepsána pomocí SMS kódu, který byl zaslán na mobilní telefon žalovaného a jehož zadáním došlo k podpisu a vložení časového razítka PostSignum. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému jednorázový úvěr ve výši 19 472 Kč, k jehož čerpání došlo na základě smlouvy na účet obchodníka. Žalovaným byl úvěr částečně splácen, kdy bylo uhrazeno celkem 4 979 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně, a proto žalobkyně od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 1. 6. 2021 s odkazem na smluvní ujednání, které jí to umožňovalo v případě prodlení žalovaného se splácením 2 úvěrových splátek. Žalobkyně se domáhá toliko vrácení jistiny a zákonného příslušenství, když žalobkyně smlouvu považuje za právní důvod, který odpadl, a domáhá se tak vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný částku neuhradil předžalobní výzvě navzdory. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. <i>3. Žalobkyně a žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání.</i> 4. Soud má za prokázané, že žalobkyně dne [datum] provedla úhradu částky 19 472 Kč na vrub obchodníka [podnikající fyzická osoba] [anonymizována tři slova], jakožto úhradu kupní ceny pračky [značka] za žalovaného. Ten se smluvně zavázal uhradit žalobkyni 15 měsíčních splátek po 1 493 Kč, tedy 22 395 Kč. K uzavření smlouvy mělo dojít elektronicky v provozovně obchodníka – zprostředkovatele úvěru, který ověřil totožnost žalovaného z občanského průkazu a poté v aplikaci [název aplikace] společně vyplnili smlouvu o úvěru, která byla v provozovně obchodníka elektronicky podepsána pomocí SMS kódu, který byl zaslán na mobilní telefon žalovaného a jehož zadáním došlo k podpisu a vložení časového razítka PostSignum. Žalovaným byl úvěr částečně splácen, kdy bylo uhrazeno celkem 4 979 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně, a proto žalobkyně od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 1. 6. 2021 s odkazem na smluvní ujednání, které jí to umožňovalo v případě prodlení žalovaného se splácením 2 úvěrových splátek. Žalovaný částku neuhradil předžalobní výzvě navzdory. 5. Skutkový stav uvedený v bodě 4. prokazují tyto listiny: [smlouva] [anonymizována čtyři slova] [číslo] výpis z bankovného účtu, přehled plateb, odstoupení od úvěrové smlouvy, odstoupení od smlouvy ze dne 1. 6. 2021, poštovní podací arch ze dne 3. 6. 2021, odstoupení od smlouvy ze dne 1. 9. 2021, poštovní podací arch ze dne 3. 9. 2021. 6. Bylo na žalovaném, aby v případě, že má za to, že jsou zde skutečnosti, pro něž je žaloba zčásti či zcela nedůvodná, tyto skutečnosti ve smyslu ustanovení § 101 OSŘ tvrdil a prokázal. Žalovaný se však nijak procesně nebránila, soud má proto za to, že zde žádná taková skutečnost není a skutečnosti tak odpovídá i výše žalobkyní tvrzených plateb žalovaného. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“). Toto tvrzení prokázáno nebylo, když nebylo prokázáno, že by skutečně žalovaný stvrdil vložením SMS kódu, který mu byl zaslán, svoji vůli uzavřít předmětnou smlouvu v předloženém znění. Prokázáno ale bylo poskytnutí předmětné finanční částky. Soud proto žalobě vyhověl, neboť vůči žalovanému má žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu plnění bez právního důvodu ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a též právo na úrok z prodlení dle § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za období, kdy již žalovaný byl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Ty tvoří soudní poplatek za řízení 1 000 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14 odst. 5 AT. Při stanovení výše odměny advokáta a náhrady hotových výdajů soud postupoval dle § 14b AT, protože řízení bylo zahájeno tzv.„ formulářovou žalobou“, tedy žalobou podávanou týmž žalobcem opakovaně na ustáleném vzoru ve skutkově a právně obdobných věcech, jak je soudu známo z úřední činnosti. Žalobkynin advokát je registrován k placení daně z přidané hodnoty, žalobkyně má proto dle § 137 odst. 3 OSŘ právo na náhradu této daně ve výši 21 % z náhrady nákladů řízení s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je její osobní povinností. Náhradu nákladů řízení žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ uhradí k rukám žalobkynina advokáta.