8 C 43/2023-26 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částek uvedených v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum], na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit do 13. 1. 2022 částku 16 000 Kč. Žalovaný svoji vůli uzavřít smlouvu projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku v rozmezí 0,01 – 1 Kč ze svého účtu na účet původního věřitele. Jistina úvěru byla poskytnuta převodem na bankovní účet. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě na internetových stránkách [webová adresa], kde žalovaný vyplnil údaje v registračním formuláři. Poté obdržel předsmluvní informace o půjčce a poté původní věřitel provedl prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Poté byla žalovaného žádost schválena a částka poskytnuta. Pro případ, pokud by žalovaný úvěr nehradil řádně a včas, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Dluh se ke dni postoupení skládal z nesplacené jistiny 13 454 Kč, nesplacené smluvní pokuty 2 697 Kč za období od 14. 1. 2022 do 8. 7. 2022, neuhrazených nákladů na upomínání 150 Kč. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný uhradil 4 500 Kč (2 000 Kč dne 16. 9. 2022, 1 500 Kč dne 12. 8. 2022, 1 000 Kč dne 19. 7. 2022). Zbytek dluhu žalovaný neuhradil ani na základě písemné předžalobní upomínky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný následující skutkový stav. 4. Z dokumentů označených jako smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] a smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] (změna smlouvy) není prokázáno uzavření smlouvy a její změny žalovaným, když není doloženo podepsání smlouvy, a to ani klasickým podpisem, ani podpisem elektronickým. Pod smlouvou a její změnou jsou sice uvedeny strojově napsané jméno a příjmení žalovaného, nicméně je zřejmé, že ty byly doplněny samotnou právní předchůdkyní žalované, která měla dokumenty ve svém výlučném držení. Ze znění obou smluv pak vyplývá, že k uzavření mělo dojít některým z postupů dle žalovanou citovaného ustanovení obchodních podmínek, ovšem proběhnutí tohoto procesu je pouze tvrzeno, nikoliv prokazováno jakýmkoliv důkazem. Prokázáno koneckonců není ani sjednání tohoto způsobu uzavírání smlouvy, protože není prokázán souhlas žalovaného s obchodními podmínkami dříve, než mělo dojít k uzavírání smlouvy. Soud připraven žalobkyni ve smyslu § 118a OSŘ vyzvat k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy s tím, že v opačném případě bude soud vycházet z toho, že smlouva uzavřena nebyla. O možnost vyslechnout si tuto výzvu a poučení a adekvátně na ně procesně reagovat se žalobkyně svojí neúčastí u jednání připravila. 5. Žalobkyní je sice tvrzeno, ale není nijak prokázáno, že prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když absence takové prověření vede k neplatnosti smlouvy, a to nikoliv pouze relativní, vyslovené soudem k námitce spotřebitele, ale absolutní. Konečně prokázáno není vynaložení nákladů na vymáhání pohledávky. 6. Prokázáno naopak je poskytnutí částek 8 000 Kč, 2 000 Kč a 6 000 Kč právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému a také postoupení pohledávky žalobkyni, což prokazují výpisy z účtu [název] [anonymizována tři slova] dne [datum] (8 000 Kč), [datum] (2 000 Kč) a [datum] (6 000 Kč). Prokázáno je též postoupení pohledávky žalobkyni, které prokazují oznámení [právnická osoba] [anonymizováno] o postoupení pohledávky ze dne [datum] a poštovní podací arch ze dne 21. 7. 2022. 7. Soud tak nemá za prokázané uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Protože ale bylo prokázáno poskytnutí finanční částky žalovanému, a to bez právního důvodu, má žalobkyně dle § 2991 OZ právo na vrácení bezdůvodné obohacení, jehož se dostalo žalovanému (kdy, jak uvedeno výše, žalobkyně sama tvrdí, že žalovaný ke dni [datum] dlužil na jistině 13 454 Kč, na smluvní pokutě 2 697 Kč a na paušálních nákladech upomínání 150 Kč, následně pak uhradil ještě 4 500 Kč), a to včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl, protože uplatněné nároky měly vyplývat ze smlouvy, jejíž uzavření nebylo prokázáno. 8. Žalobkyně měla ve věci úspěch co do 80 %, neúspěch co do 20 % vzneseného nároku (jistina, úrok z prodlení v kapitalizované výši ke dni vynesení rozsudku). Ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ jí tak vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu 60 % všech účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek za řízení 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14 odst. 5 AT. Při stanovení výše odměny advokáta a náhrady hotových výdajů soud postupoval dle § 14b AT, protože řízení bylo zahájeno tzv.„ formulářovou žalobou“, tedy žalobou podávanou týmž žalobcem opakovaně na ustáleném vzoru ve skutkově a právně obdobných věcech. Žalobkynin advokát je registrován k placení daně z přidané hodnoty, žalobkyně má proto dle § 137 odst. 3 OSŘ právo na náhradu této daně ve výši 21 % z náhrady nákladů řízení s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je její osobní povinností. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám žalobkynina advokáta.