9 C 35/2023-19 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 16. 9. 2022 domáhala vůči žalované vydání rozhodnutí, kterým by jí soud uložil povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 7. 3. 2012 dodával žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa]. Za období od 12. 3. 2019 do 8. 1. 2020 vystavil právní předchůdce žalobkyně žalované fakturu za sdružené služby dodávky elektřiny [číslo] znějící na částku 16 171,94 Kč, žalovaná na tuto fakturu ničeho neuhradila. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy a vystavené faktury, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 žalobkyni, což oznámil právní předchůdce žalobkyně žalované dopisem ze dne 18. 8. 2022, dopisem z téhož dne vyzvala žalobkyně žalovanou písemně k úhradě předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaná na svůj dluh dosud ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. rozhodl soud bez nařízení jednání. 4. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalované, která však tuto povinnost nesplnila. Za této procesní pasivity žalované, která ani v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 7. 3. 2012 dodával žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa]. Fakturou [číslo] ze dne 18. 9. 2020, splatnou dne 2. 10. 2020, vyúčtoval právní předchůdce žalobkyně žalované za odběr elektřiny za období od 12. 3. 2019 do 8. 1. 2020 částku 16 171,94 Kč, žalovaná na tuto fakturu ničeho neuhradila. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy a vystavené faktury, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 18. 8. 2022. Po postoupení pohledávky žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila, a to ani po zaslané předžalobní upomínce ze dne 18. 8. 2022. 5. Vzhledem k tomu, že předmětná smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny byla uzavřena dne 7. 3. 2012, posoudil soud vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jako vztah vyplývající z uzavřené kupní smlouvy podle § 588 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku platného do 31. 12. 2013, za podmínek stanovených zejména § 50 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, podle kterých vznikla žalobkyni jako prodávajícímu povinnost dodávat žalované elektřinu při současné povinnosti žalované hradit za ni cenu. V uvedeném rozsahu však žalovaná této povinnosti nedostála. Žalovaná se dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalované od prvního dne prodlení, tedy ode dne následujícího po splatnosti předmětné faktury, úrok z prodlení dle § 1968 a násl. o. z.; výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. Žalovaná dosud ničeho neuhradila, a to ani přes předžalobní upomínku. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu. Soud proto žalobě zcela vyhověl. 6. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l o. s. ř. vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 900 Kč a 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, když podaná žaloba je žalobou formulářového typu. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.