10 C 479/2023-19 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že ke dni 31. 1. 2022 byl s žalovaným rozvázán pracovní poměr. Při kontrole účetnictví bylo zjištěno, že žalovaný v době trvání pracovního poměru v roce 2021 přečerpal dovolenou o 146,02 hodin, čímž žalobkyni vzniklo právo na vrácení částky ve výši 20 176 Kč a dále vznikla žalobkyni škoda z důvodu úhrad na zdravotní pojištění žalovaného ve výši 2 052 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil. 3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že dne 1. 2. 2021 žalovaný s žalobkyní uzavřel pracovní smlouvu k výkonu pracovní činnosti mechanik kolejových vozidel. Přílohou pracovní smlouvy poté byly informace o obsahu pracovního poměru, dle které činila pracovní doba 37,5 hodin týdně a výměra dovolené činila 6 týdnů v kalendářním roce. Ke dni 31. 1. 2022 byl s žalovaným rozvázán pracovní poměr a to dohodou o rozvázání pracovního poměru ze dne 21. 1. 2022. Následně bylo zjištěno, že žalovaný v době trvání pracovního poměru v roce 2021 přečerpal dovolenou o 146,02 hodin, čímž žalobkyni vzniklo právo na vrácení částky ve výši 20 176 Kč a dále vznikla žalobkyni škoda z důvodu úhrad na zdravotní pojištění žalovaného ve výši 2 052 Kč. Žalovaný tak dluží žalobkyni pohledávku v celkové výši 22 228 Kč. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky dne 31. 1. 2023, avšak žalovaný přes tuto výzvu neuhradil ničeho. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení této částky, resp. že je zde jiná skutečnost kvůli níž pohledávka, uplatněná žalobkyní neexistuje, leží ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) OSŘ a § 120 odst. 1 OSŘ na žalovaném. V daném případě žalobkyně dostatečným způsobem prokázala, že jí žalovaný dluží výše uvedenou částku, tudíž bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal úhradu. Žalovaný však ani jednu z těchto povinností nesplnil. Žalovaný nijak nerozporoval výši dlužné částky, stejně tak nevyvrátila tvrzení žalobkyně o tom, že ničeho na svých závazcích neplnil. Před podáním žaloby vyzval žalobkyně žalovaného k úhradě jeho závazku předžalobní upomínkou ze dne 3. 8. 2023. <i>5. Podle § 222 odst. 4 z. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen„ ZP“) zaměstnanec je povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo.</i> 6. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu, dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok je důvodný. Žalobkyně s žalovaným ke dni 31. 1. 2022 ukončila pracovní poměr. Žalovaný dluží žalobkyni za přečerpanou dovolenou a za zdravotní pojištění částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný je tak povinen nahradit žalobkyni škodu, kterou jí způsobil tím, že v době trvání pracovního poměru přečerpal dovolenou. Neuhrazením závazků v takto stanovené lhůtě se zároveň žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení, úroky z prodlení; výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požaduje. Soud proto žalobě vyhověl. 7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek ve výši 890 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta ve výši 2 020 Kč za jeden úkon právní služby, tj. celkem za 4 úkony právní služby ve výši 8 080 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, sdělení soudu ze dne 29. 11. 2023) podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d), vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), paušální náhrady hotových výdajů za 4 úkony právní služby celkem ve výši 1 200 Kč dle § 13 odst. 3 AT po 300 Kč. Advokát je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.