12 C 40/2024-14 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaná uzavřela dne , datum, se žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč na dobu neurčitou, přičemž žalovaná se na základě smlouvy zavázala hradit každý měsíc, vždy nejpozději k devatenáctému dni v měsíci úrok 40 % měsíčně z jistiny za uplynulé období, jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela či zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala opakovaně do prodlení s úhradou úroku, žalobkyně tak využila smluvního oprávnění a úvěr ke dni 25. 5. 2023 zesplatnila. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 7 000 Kč, smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně za první měsíc doby čerpání v kapitalizované výši 2 800 Kč, smluvní pokuty dle čl. 4.2. písm. c) smlouvy ve výši 994 Kč za prodlení s úhradou jistiny ve výši 0,1 % denně od , datum, do , datum, a úroku z prodlení z částky 9 800 Kč od 26. 5. 2023 do zaplacení.2. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalobkyně vyplatila žalované částku 7 000 Kč, když tato byla dne , datum, poukázána na bankovní účet číslo , č. účtu, vedený na jméno žalované. Soud má za prokázané, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o úvěru číslo , hodnota, dne , datum, ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši sjednané úrokové sazby 40 % měsíčně, tedy 480 % ročně. Mimo to byly v čl. IV. 4.2. smlouvy sjednány následky prodlení se splácením ve formě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, stejně jako právo žalobkyně na „účelně“ vynaložené náklady související s prodlením žalované s odkazem na Sazebník. Pokud se jedná o sjednaný úrok, pak soud uvádí, že úrokem se rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok v celkové výši 480 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě (úrok ve výši 480 % ročně). Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaná stižena i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena žalobkyní, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí a tedy jednáním neplatným. Soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020-47.3. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 OZ, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku ve výši 7 000 Kč. Soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 7 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ, a to včetně úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 OZ v žalobkyní požadované výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 24. 10. 2023 do zaplacení, kdy byla žalovaná na základě výzvy žalobkyně k zaplacení ze dne , datum, , odeslané prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne , datum, , v níž byla žalované uložena povinnost plnit do tří dnů, v prodlení s plněním.4. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve sjednaném úroku, smluvní pokutě, a rozdílu mezi žalobkyní požadovaných úrokem z prodlení a soudem přiznaným úrokem z prodlení s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala, nedůvodné.5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), když žalobkyně byla v rozsahu představujícím cca. 65 % předmětu řízení úspěšná. Právo na částečnou náhradu nákladů řízení tak vzniklo žalobkyni, a to po odpočtu procentního neúspěchu od úspěchu (65 –35) v rozsahu 30 %. Náklady řízení spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč, v nákladech zastoupení žalobkyně advokátem, kde odměna zástupce žalobkyně činí 900 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT, náhradě hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč dle dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, a náhradě DPH ve výši 21% z odměny a náhrady výdajů podle § 137 OSŘ ve výši 252 Kč, celkem částce 2 252 Kč, z čehož 30 % činí 676 Kč. O místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 OSŘ.