15 C 420/2023-22 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25. října 2023, na zaplacení nedoplatku 14 050,81 Kč vyúčtování dodaných služeb dodávek elektřiny za období od 5. února do 18. května 2021. Podle tvrzení žalobkyně byla dne , datum, uzavřena mezi společností , právnická osoba, (označenou žalobkyní také jako „postupitel“) a žalovanou smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě dodával postupitel žalované do odběrného místa na adrese , adresa, , elektřinu, kterou postupitel na základě této smlouvy žalované vyúčtoval za fakturační období od 5. února do 18. května 2021 při spotřebě 6,176 MWh v částce 16 050,81 Kč, z níž žalovaná zaplatila 2 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě měla zavázat hradit sjednanou cenu a regulovanou cenu za dodávky elektřiny. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svých smluvních závazků, přičemž dluh se stal splatný dne 15. června 2021. Stejnou žalobou se žalobkyně po žalované dále domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by v této souvislosti uvedla další skutkové okolnosti Svou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně odůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, .2. K jednání nařízenému na den 18. září tr. se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila.3. Z písemnosti označené k důkazu jako smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, předložené v datovém souboru s názvem , název, soud zjistil sjednání uváděné smlouvy postupitele s žalovanou.4. Z písemnosti označené k důkazu jako smlouva o postoupení pohledávek, předložené v datovém souboru s názvem , název, soud zjistil ujednání o postoupení žalované pohledávky postupitelem žalobkyni.5. Podle žalobních tvrzení a zjištěné smlouvy se žalovaná zavázala platit cenu služeb podle ceníku dodavatelky a regulovanou cenu. S ohledem na předmět poskytovaných služeb (energie), vycházel soud při posouzení závazkového vztahu žalované z energetického zákona (č. 458/2000 Sb.). Vztah dodavatelky a žalované podle smlouvy se podpůrně řídí ve věcech neupravených energetickým zákonem právní úpravou koupě, obsažené v § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) neboť předmětem koupě byla příslušná energetická komodita, jejíž prodej je veřejnoprávně regulován. Lze tedy uzavřít, podle uváděné smlouvy s žalovanou vznikla prodávající povinnost dodávat kupujícímu předmět koupě, tj. služby spojené s dodávkami elektrické energie, a kupujícímu povinnost hradit prodávajícímu jejich cenu. Kupní cena přitom musela být podle § 2080 OZ ujednána přímo, nebo alespoň způsobem jejího určení.6. Žalobkyně tvrdila, že cena byla zčásti sjednána podle ceníku dodavatele a zčásti regulována. Regulovaná cena měla vycházet z cenových rozhodnutí veřejného regulátora podle § 19a energetického zákona, vydávaných podle § 2c zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen. K tomu, aby soud mohl zjistit správnost účtované a nyní žalované ceny, musela tedy žalobkyně jednak tvrdit, jaká byla ceníková a regulovaná cena dodávek a jaké cenové rozhodnutí ji regulovalo, a toto své tvrzení poté prokázat označením příslušného důkazu, protože ceníky dodavatelky a cenová rozhodnutí nejsou ani obecně známou skutečností, ani právním předpisem ve smyslu § 121 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“). Žalobkyně ovšem konkretizaci skutkových tvrzení v tomto smyslu neuplatnila a zřejmě proto ani žádné důkazní prostředky neoznačila (ceník a cenová rozhodnutí). Již z tohoto důvodu žaloba nemohla být úspěšná pro neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene.7. Aby byla kupní cena splatná, tj. aby právo na její zaplacení vzniklo a dospělo do nároku, je nezbytné tvrdit, že postupitel poskytl žalované služby v uváděném rozsahu a že tyto služby v souladu se smlouvou žalované vyúčtoval, tj. vyzval ji k placení se specifikací žádané ceny. Cena služeb byla specifikována množstvím dodané energie a doplněna tvrzením, že byla žalované podle smlouvy vyúčtována. Onen způsob účtování podle smlouvy nebyl žalobkyní vysvětlen a soud jej nezjistil ani ze smlouvy samotné. Ve smyslu § 1958 odst. 1 OZ je zřejmé, že čas plnění je závislý na době, která je ujednána, či jinak stanovena. Žalobkyně ovšem netvrdila nic o tom, do kdy byla podle ujednání (smlouvy) žalovaná povinna vyúčtovanou částku zaplatit, anebo kdy žalovanou postupitel vyzval k placení v době před doručením předžalobní výzvy, tedy přinejmenším do 5. září 2023 (kdy měla být výzva zaslána), ve smyslu § 1958 odst. 2 OZ. Není tedy jasné, na jakém skutkovém základě žalobkyně žalovala úrok z prodlení již od 16. června 2021, resp. na jakém skutkovém základě žalobkyně právně hodnotila splatnost každé žalované částky dříve. Vyúčtováním je podle obvyklého významu tohoto slova nutno rozumět vysvětlení stanovení ceny, nikoli samotnou výzvu k plnění, byť ani ohledně vyúčtování žalobkyně nic o doručení žalované netvrdila (viz § 570 odst. 1 OZ). Také proto nemohla být úspěšná žaloba na placení části úroku z prodlení před splatností úročené jistiny.8. Jestliže měla být cena vyúčtována, pak zjevně nebyla sjednána v určité předem stanovené částce, nýbrž poměrně v závislosti na odebraném množství energie, resp. poskytnutého rozsah služeb. Z tohoto důvodu by tedy bylo významné také skutkové zjištění o množství energie, dodané podle žalobkyně za předmětné fakturační období. Žalobkyni se však nepodařilo prokázat ani tvrzení o rozsahu poskytnutého plnění. Při zjišťování skutkového stavu vycházel soud z písemných, resp. listinných důkazů, jež žalobkyně k důkazu označila a ke svým podáním připojila. Z faktury postupitele soud zjistil, že postupitel účtoval ceny služeb (tedy vystavil příslušný účetní doklad). K prokázání tvrzení o poskytnutí služeb v účtovaném rozsahu ovšem žalobkyně konkrétní důkaz neoznačila. Všechny důkazy byly označeny jen obecně ke všem skutkovým tvrzením. I tak je možné uzavřít, že žádný z žalobkyní označených důkazů předmětné tvrzení o množství dodané energie prokázat nemohl. Ohledně faktury (jež jsou účetním dokladem postupitele) žalovaná nijak neosvědčovala správnost údajů v ní uvedených. Faktura (vyúčtování) přitom nemá charakter veřejné listiny, kde lze vycházet ze správnosti jejího obsahu. Obsah (správnost) účtování žalované ceny (zejména rozsah účtovaných dodávek a jednotkové ceny) v této listině (písemnosti) je proto nutné ve smyslu § 565 a násl. OZ a § 134 OSŘ prokázat, jako každý jiný údaj na soukromé listině, jenž není potvrzen protistranou, proti níž je listina (písemnost) používána. Průkaznost nelze v takových případech dovodit z toho, že příjemce energie má případně možnost reklamovat případné chyby či svůj nesouhlas s vyúčtováním. Pasivitu žalované v tomto ohledu jistě nelze považovat za konkludentní vyjádření souhlasu. Žádný právní předpis totiž takový následek s nečinností dlužníka nespojuje. Při zjišťování těchto základních skutkových tvrzení zjevně nemohou mít žádanou důkazní hodnotu ani všeobecné obchodní podmínky postupitele, nebo jiné výzvy k plnění, ale ani smlouva o dodávkách energie v nespecifikovaném množství do budoucna či o postoupení konkrétní pohledávky, jež byly také k důkazu žalobkyní označeny. Žalobkyně neprokazovala doručení faktury s vyúčtováním, kdy i samotná předžalobní výzva se týkala pouze žalované částky. Výzva tedy neobsahovala vyúčtování žalované pohledávky, což je nezbytné k hodnocení jejich splatnosti. Také proto nebylo možné žalobě pro neunesení důkazního břemene vyhovět.9. Ze všech těchto důvodů soud žalobu výrokem I. zamítl. Nebyla-li žaloba na zaplacení jistiny shledána důvodnou, nelze žalobkyni pochopitelně přiznat ani žalovaný úrok z prodlení, a to ani po doručení předžalobní výzvy k placení. Jestliže totiž nebylo zjištěno prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 a § 1970 OZ), nevznikl ani nárok na placení úroku z prodlení podle § 1970 OZ. Proto byla žaloba výrokem I. zamítnuta i ohledně úroku z prodlení.10. Podáním ze dne 12. září tr. žalobkyně soud vyzvala, aby pokud dospěje k názoru, že je potřeba doplnit tvrzení nebo důkazy, aby soud vyzval žalobkyni k doplnění žalobních tvrzení a/nebo důkazů. S ohledem na § 41a odst. 2 OSŘ, soud ovšem k takto podmíněné žádosti žalobkyně nemohl přihlédnout. Vzhledem k zákonné koncentraci pro uplatnění skutkových tvrzení a navrhování důkazů stanovené § 118b odst. 1 OSŘ a povinnosti poučit účastníky podle § 118a OSŘ při nařízeném jednání by navíc nebylo možné ani odročením jednání očekávat zlepšení procesní situace na jednání nepřítomné žalobkyně. Soud tímto postupem vycházel ze závěrů obsažených v rozsudcích Nejvyššího soudu, např. ze dne 15. května 2019, č. j. 32 Cdo 2693/2017-106, a zejména z časově pozdějšího rozsudku ze dne 24. března 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz) . Sankci neúčasti žalobce na jednání také výstižně charakterizoval Ústavní soud například v usnesení ze dne 5. ledna