15 C 91/2024-47 — Okresní soud v Chebu

Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 9. ledna tr., se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení jistiny 9 440,68 Kč, představující nepovolené přečerpání účtu, poplatků 1 800 Kč, úroku z prodlení 1 063,12 Kč s poměrným úrokem a úrokem z prodlení podle výroku I. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalované pohledávky jí měly být postoupeny smlouvou se společností , právnická osoba, . ze dne , datum, , která je získala podle smlouvy sjednané dne , datum, se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále jen „banka“). Podle žalobkyně uzavřela žalovaná s bankou v neuvedený den smlouvu o bankovních produktech a službách, v níž se banka zavázala zřídit a vést pro žalovanou bankovní účet č. , č. účtu, , provádět na tomto účtu vklady a výplaty dle pokynů žalované a úročit aktuální zůstatek na účtu úrokovou sazbou uveřejněnou v aktuálním sazebníku. Žalovaná se pak zavázala svěřit bance peněžní prostředky, dodržovat podmínky sjednané v dispozicích smlouvy, udržovat na účtu dostatek peněžních prostředků, nejméně ve výši minimálního zůstatku, a platit za vedení běžného účtu a platební styk poplatky dle platného sazebníku banky. Banka se dále měla zavázat poskytnout žalované kontokorentní úvěr , název, , kterým umožnila žalované přečerpat prostředky na účtu až do výše povoleného úvěrového limitu sjednaného v aktuálních dispozicích ke smlouvě. Žalovaná se pak měla zavázat dodržet měsíční kreditní příjem a na účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaná svou povinnost nesplnila, zejména tím, že překročila sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácela úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého práva a v souladu se smlouvou převedla dne , datum, aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 10 056,47 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. , č. účtu, , a to za účelem jeho uhrazení žalovanou. Žalovaná však ani přesto svoji povinnost nesplnila a dlužnou částku nesplatila. Z tohoto důvodu využila banka svého dalšího práva a prohlásila v souladu s produktovými podmínkami úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni , datum, . K žalovaným pohledávkám pak žalobkyně konkrétně uvedla jen to, že úrok z prodlení 1 063,12 Kč je zákonný a byl kapitalizován za dobu od 15. července do 22. listopadu 2022.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a stejně jako žalobkyně a její zástupkyně se nedostavila k jednání před soudem nařízenému na den 30. září tr., kdy pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.Ani po dokazování soud nezjistil postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni. Pohledávky, jež byly postupovány v obou žalobkyní zmíněných smlouvách, měly být vždy sepsány v příloze č. 1 každé ze smluv. Ani v jedné příloze smluv však soud pohledávky proti žalované nenašel, a to ani podle čísla účtu vedeného pro žalovanou, ani podle variabilního symbolu uvedeného v jednom z oznámení o postoupení pohledávek. Tato písemná oznámení postoupení pohledávek také zjištění ve prospěch žalobkyně nepřinesla. V nich uvedené pohledávky jsou totiž specifikovány částkami a čísly smluv, jež nekorespondují s výší žalovaných pohledávek a číslem smlouvy s žalovanou. Není tedy zřejmé, že by žalované bylo jednotlivými postupiteli oznamováno postoupení právě žalovaných pohledávek. Již z tohoto důvodu soud nemohl celé žalobě vyhovět pro nedostatek zjištění ve vztahu k aktivní věcné legitimaci žalobkyně ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“).Po dokazování soud zjistil pouze to, že mezi bankou a žalovanou byla sjednána uváděná smlouva, neprokázáno však zůstalo to základní, totiž, že žalovaná jakékoli peněžní prostředky z účtu čerpala. Žalobkyní předložený výpis z běžného účtu, jež je soukromou písemností ve smyslu § 565 OZ, totiž obsahuje pouze záznam o převodu částky 10 056,47 Kč na úvěrový účet, aniž by bylo zřejmé, jak byla tato výše záporného zůstatku stanovena. Následné výpisy z úvěrového účtu jsou pak již důkazně bez významu.Skutkový závěr tedy umožňuje právní hodnocení, že účastnice sjednaly žalobkyní popsaný mechanismus vzniku záporného zůstatku na běžném účtu žalované. Smlouva byla sjednána ve smyslu § 2665 OZ, upravující dispozici s penězi v takovém případě. Podle tohoto ustanovení se přiměřeně použije úprava o úvěru, jež je obsažena v § 2395 OZ. Pro vysvětlenou je vhodné doplnit, že legislativní úprava odkazující ve vztahu k určitým poměrům na úpravu smlouvy o úvěru neznamená, že odkazující vztah se stává vztahem odkázaným. Jinými slovy to, že se část práv a povinností řídí úpravou smlouvy o úvěru neznamená, že jde o úvěrovou smlouvu. Žalobkyni lze přitakat v tom, že pokud by žalované skutečně přenechala částku 10 056,47 Kč tím, že provedla do této částky příkazy k platbám, nebo ji poskytla jinak, i když k tomu nebyly potřebné peněžní prostředky na účtu, a pokud se žalovaná zavázala žalobkyni platit všechny pohledávky, účtované k tíži jejího účtu, pak by bylo možné dovodit povinnost žalované zaplatit pohledávku ve výši nevrácených peněz podle § 2395 ve spojení s § 2665 OZ v rozsahu povoleného debetu (jež ovšem není znám) a nad jeho rámec povinnost vydat žalobkyni obohacení, jehož se jí dostalo bez právního důvodu ve smyslu § 2991 a násl. OZ.Protože však žalobkyně nevysvětlila, jakým konkrétním způsobem žalované poskytla (přenechala) žalovaných 10 056,47 Kč, resp. žalovaných 9 440,68 Kč a neoznačila důkaz, způsobilý prokázat přenechání těchto peněz žalované, byl soud nucen i z tohoto důvodu žalobu na zaplacení jistiny 9 044,68 Kč, ale i úroku a úroku z prodlení z ní zamítnout. Nevznikla-li totiž, resp. nebyla-li zjištěna povinnost platit jistinu, nemohlo dojít ani k jejímu úročení, či k prodlení s placením peněžitého dluhu ve smyslu § 1968 a 1970 OZ.Žalobu by ovšem bylo nutné zamítnout také pro nedostatek základních skutkových tvrzení. Žalobkyně jednak neuvedla, jaké konkrétní poplatky měla žalovaná platit, resp. jaké poplatky nyní žaluje. Sazebník banky jistě neukládal žalované, aby bance zaplatila univerzální poplatek 1 800 Kč. Soud tak nemohl posoudit, zda právě žalovaná výše poplatku odpovídá ujednání s žalovanou, či nikoli.Stejně tak žalobkyně neuvedla, jakou jistinu úročila úrokem z prodlení v zákonné výši v době od 15. července do 22. listopadu 2022 a co bylo důvodem tohoto úročení. Soud tak nemohl posoudit jednak správnost výpočtu (kapitalizace) tohoto příslušenství, ale ani právně zhodnotit, že se žalovaná vůbec dostala do prodlení s placením nějakého peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ.Žalobkyně neuvedena ani výši kontokorentu – povoleného limitu čerpání peněz z účtu. Nebylo tedy možné souladně s žalobkyní uzavřít, že žalovaná limit přečerpala a tím porušila smluvní povinnosti. Je ovšem možné, že žalovaná jen kontokorent nesplácela, jak žalobkyně (alternativně či kumulativně) tvrdila.Vzhledem k tomuto soudu nezbylo, než výrokem I. žalobu na plnění povinností žalované, sjednaných s jinou osobou, než s žalobkyní, zamítnout pro neunesení důkazního břemene, tížícího žalobkyni podle § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) a pro neunesení břemene tvrzení, tížícího žalobkyni podle § 101 odst. 1 OSŘ. Protože nebylo zjištěno prodlení žalované s placením peněžitého dluhu, byla stejným výrokem zamítnuta také žaloba na placení úroku z prodlení.Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ nepřiznal soud právo na náhradu procesních nákladů žádné z účastnic, neboť zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.