17 C 74/2023-18 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené v předmětu řízení tohoto rozsudku s tím, že žalovaná uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této byla poskytnuta žalované částka 15 000 Kč. Žalovaná se tuto částku zavázala vrátit v 55 týdenních splátkách do [datum], a to spolu se souhrnným poplatkem ve výši 11 040 Kč. Žalovaná však ve sjednané lhůtě splatnosti částku nevrátila, uhradila pouze částku 2 933,05 Kč, proto se žalobkyně domáhá zaplacení částky 15 000 Kč představující jistinu, zákonného úroku z prodlení z této částky od 2. 7. 2015 v zákonné výši a částky 8 106,95 Kč představující souhrnný poplatek resp. kapitalizovaný úrok za období od 18. 5. 2009 do 7. 6. 2010. Předmětnou pohledávku postoupila původní věřitelka postupní smlouvou ze dne [datum] [právnická osoba] [anonymizováno], která ji následně postoupila smlouvou ze dne [datum] žalobkyni. Ta se pak v řízení po žalované domáhala úhrady nedoplatku jistiny půjčky ve výši 15 000 Kč, souhrnného poplatku (úroku) ve výši 4 940 Kč a dále úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od 2. 7. 2015 do zaplacení. Předžalobní výzva ze dne 11. 9. 2023 byla žalované odeslána prostřednictvím advokáta žalobkyně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), bez nařízení jednání. 3. Z žalobkyní doložených listin zjistil soud následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce má soud za prokázané, že tato byla mezi právní předchůdkyně žalobkyně a žalovanou uzavřena dne [datum] a na základě této byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 11 040 Kč v 55 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč, a to do [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně její přílohy, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně její přílohy a z oznámení o postoupení pohledávek adresovaného žalované ve spojení s potvrzením poštovního doručovatele o jeho odeslání ze dne 23. 7. 2015 a 14. 9. 2018 má soud za prokázané, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 9. 2023 ve spojení s podacím archem poštovního doručovatele ze dne 12. 9. 2023 je prokázáno odeslání předžalobní výzvy k plnění. 4. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně sice uzavřela s žalovanou smlouvu o půjčce dle § půjčce dle § 657 a 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ), za použití zák. č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, avšak v daném případě dospěl k závěru, že smlouva nebyla uzavřena platně. Soud se zejména zabýval tím, zda je žalobkyně oprávněna požadovat úhradu požadovaného souhrnného poplatku ve výši 11 040 Kč. Nutno konstatovat, že v samotné smlouvě o půjčce není nikterak vysvětleno, z jakých důvodů je poplatek po žalované požadován, ani z jakých konkrétních částí sestává. Dle názoru soudu v daném případě jde proto o smluvní úrok, jak uváděla sama žalobkyně. Soudu je z vlastní činnosti známo, že výše úroku pro rok 2009 pro obdobná časová období (v daném případě 13 měsíců) a pro obdobné obchody činila mezi 10 – 15% ročně, je proto evidentní, že v daném případě byl tento poplatek (úrok) sjednán ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními instituty, tedy analogicky i smluv o půjčce. V daném případě se proto jedná o neplatnou smlouvu, a to pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 OZ. Již skutečnost, že při výši půjčky 15 000 Kč a splatnosti 55 týdnů, tedy cca 13 měsíců, byla ve smlouvě stanovena výše úroku cca 70 % ročně, dle názoru soudu dostačuje k absolutní neplatnosti celé smlouvy, zejména pokud je soudu ze své činnosti známo, že průměrná výše úroku u krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala v tomto období mezi 10- 15 % ročně, tedy v tomto smluvním vztahu dosahuje několikanásobku výše v té době obvyklé úrokové sazby pro srovnatelné produkty. Judikatura soudů standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem v daném případě z ničeho nevyplývá. Jak navíc vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku, jak je tomu právě v daném případě. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy, je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v daném případě se jedná o vztah spotřebitele a podnikatele, za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES) a nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem„ souhrnný poplatek“ se bude, byť jen zčásti, skrývat smluvní úrok. Proto soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva je neplatná a nárok žalobkyně posuzoval jako nárok z bezdůvodného obohacení, kdy dle ustanovení § 457 OZ, je-li smlouva neplatná, je každý z účastníků povinen vrátit tomu druhému vše, co podle ní dostal. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně (dle obsahu žaloby) započetla platbu žalované ve výši 2 933,05 Kč na souhrnný poplatek (11 040 Kč – 2 933,05 Kč = 8 106,95 Kč), který byl, jak uvedeno výše, posouzen jako neplatné ujednání, byla platba uhrazená žalovanou započtena soudem na samotnou jistinu. Požadovaná jistina je proto nižší o částku odpovídající neoprávněně naúčtovanému souhrnnému poplatku a soud z těchto důvodů žalobkyni přiznal pouze částku 12 066,95 Kč, kdy z poskytnuté částky 15 000 Kč byla odečtena žalovanou uhrazená částka ve výši 2 933,05 Kč. Protože žalovaná neplnila řádně a včas své peněžité závazky, dostala se do prodlení a žalobkyni vzniklo také právo na úrok z prodlení z částky 12 066,95 Kč dle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, resp. dle § 1970 resp. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen NOZ), a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Jako řádnou výzvu k vydání bezdůvodného obohacení soud vyhodnotil až předžalobní výzvu, žalovaná se tedy ocitla v prodlení až ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v této výzvě (20. 9. 2023). Soudem byl proto přiznán úrok ode dne 21. 9. 2023, a to ve výši, kterou žalobkyně požadovala, neboť nepřevyšovala výši stanovenou zákonem. Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 5. Vzhledem k výše uvedenému, kdy soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy a žalobkyně se mohla domáhat pouze vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení, byla zamítnuta žaloba co do dalších nároků žalobkyně, neboť nárok na úhradu ostatních žalobou uplatněných nároků nevznikl, a proto ve zbývajícím rozsahu soud výrokem II. žalobu pro nedůvodnost a absenci právního titulu zamítl. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 OSŘ, kdy soud v případě částečného úspěchu náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném řízení byl poměr úspěchu a neúspěchu obou účastnic (při součtu žalobkyní požadovaného příslušenství pohledávky) obdobný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.