20 C 99/2024-16 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou 3. 9. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 688 Kč s úroky za dobu do 27. 9. 2023 ve výši 14 097,19 Kč, s úroky ve výši 19,98 % ročně z částky 7 455,34 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úroky z prodlení za dobu od 28. 5. 2013 do 27. 9. 2023 ve výši 5 511,52 Kč a s úroky z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 7 455,34 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení, vše z titulu pohledávky společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „věřitel“) za žalovaným, vzniklé na základě nesplacené půjčky žalovaným, když pohledávka věřitele byla následně postoupena žalobkyni.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).3. Soud pak za popsané procesní pasivity žalovaného, kterého rovněž ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní a který ani přes výzvu soudu v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků zjistil skutkový stav v zásadě odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne 5. 4. 2013 uzavřel věřitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako smlouva o půjčce č. , hodnota, , podle níž žalovanému poskytl částku 8 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal věřiteli splatit spolu s tzv. poplatkem ve výši 6 688 Kč, odpovídajícím úrokům ve výši 19,98 % ročně v kapitalizované výši 1 022 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 520 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 146Kč v 59 týdenních splátkách po 245 Kč spolu se 60. splátkou ve výši 233 Kč, celkem tak měl věřiteli uhradit částku 14 688 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, poslední splátku uhradil dne 20. 5. 2013, celkem uhradil toliko 1 000 Kč a dluží na jistině 7 455,34 Kč a poplatku 6 232,66 Kč. Svoji pohledávku za žalovaným věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, což žalovanému oznámil podáním ze dne 29. 9. 2023.4. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne 30. 7. 2024.5. Právní vztahy mezi věřitelem a žalovaným by bylo namístě posoudit podle § 657 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, tak, že mezi těmito došlo k uzavření smlouvy o půjčce, kdy věřitel přenechává dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu, při půjčce lze dohodnout úroky. Přestože samotná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši půjčky, o výši tzv. poplatku, o celkové částce, jež měla být žalovaným věřiteli zaplacena a o výši a počtu týdenních splátek, v rámci nichž se tak mělo stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní, nadepsaný soud vycházel při jejím hodnocení zejména z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017-77, kde tento soud jako soud odvolací v rámci jiného řízení týkajícího se obdobné věci konstatoval, že pokud věřitel v rámci takto vypracované formulářové smlouvy učinil její součástí rovněž povinnost žalovaného uhradit tzv. poplatek, aniž by bylo zřejmé, co má představovat, o jaký nárok se jedná a z čeho vychází, je namístě jako zásadní hodnotit, že má-li v souhrnu představovat odměnu za půjčení peněžních prostředků a tedy má-li nést význam úroků, je tato výše nepřiměřeně vysoká, pokud přesahuje více než 2/3 půjčené částky, což je i obdobné věci projednávané nadepsaným soudem. Shodně lze konstatovat, že požadovaný poplatek nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání a je podstatné a zároveň zřejmé z okolností věci, že bez sjednání takto vysokého poplatku by věřitel peněžní prostředky žalovanému nepůjčil. Ve shodě se závěry odvolacího v této další věci nadepsaný soud připomíná, že peněžní prostředky by i zde měly být vráceny za dobu krátce přesahující období 1 roku již s navýšením o více než 83 %, což je výše, která se zcela vymykala výši úroků, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské úvěry a půjčky. Ve svém výše popsaném instruktivním rozhodnutí odvolací soud dále uvedl, že v jím projednávané věci nemůže obstát argumentace o tom, že v případě osob, které nedosáhnou na bankovní produkt a které mohou být rizikovějšími klienty ve smyslu jejich (ne)schopnosti řádně splatit svůj závazek, může být jako platný posuzován kontrakt, který by jinak rozumně neobstál, když odvolací nepovažuje za ospravedlnitelné neúměrné navýšení finančních prostředků, které je povinen dlužník vracet věřiteli právě z důvodu rizikovosti počínání věřitele, rozhodne-li se takovým osobám na jejich žádost poskytnout peněžní prostředky; zaměřuje-li se věřitel na osoby, které patrně nebyly či nejsou schopny dosáhnout na obdobný produkt poskytovaný bankami, jedná se o osoby s nižšími příjmy, svým způsobem sociálně znevýhodněné, jejichž nouzi v podstatě věřitel zneužívá. Pokud obdobnou smlouvu v této další projednávané věci odvolací soud hodnotil tak, že se jedná o dvoustranný právní úkon absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 občanského zákoníku, neboť nepřiměřeně zneužívá dominantního postavení věřitele oproti postavení dlužníka, přičemž „za odpovídající dobrým mravům je nutné považovat pouze taková ujednání, která nevybočují z běžně vymezených hranic, resp. ujednání, která jsou v rozhodné době a místě obvyklá a přijatelná pro většinu populace“, čemuž ujednání věřitele a dlužníka nevyhovují, činí takové právní hodnocení o absolutní neplatnosti smlouvy o půjčce č. , hodnota, i nadepsaný soud v předmětné věci. Nárok žalobkyně je pak nutné posuzovat podle § 451 a násl. občanského zákoníku, podle kterého je žalovaný povinen vydat bezdůvodné obohacení, kdy bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný mj. plněním z neplatného právního úkonu. Žalovaný by tak měl vydat věřiteli či po postoupení pohledávky žalobkyni částku 8 000 Kč, kterou obdržel od věřitele při uzavření neplatné smlouvy, pokud ve shodě s tvrzením žalobkyně žalovaný již uhradil 1 000 Kč, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení zbývající části jistiny ve výši 7 000 Kč s úroky z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala, když při neplatnosti smlouvy není možné dílčí plnění žalovaného započítat na úhradu tzv. poplatku, ve zbývající části pak soud žalobu zamítl.6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., obě strany byly v řízení v zásadě shodně úspěšné a neúspěšné, soud proto ani jedné z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.