31 C 48/2024-19 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 33 204 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, znějící na částku 50 904 Kč (skládající se z půjčené částky 28 000 Kč a souhrnného poplatku 22 904 Kč), podle které měl žalovaný splácet týdně 849 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaný splácel nepravidelně, kdy uhradil toliko 17 700 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení od od 26. 8. 2022.2. Soud rozhodoval při jednání, ke kterému se nedostavil žalovaný ani žalobkyně.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 28 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Doba trvání úvěru byla stanovena na 60 týdnů, úrok byl sjednán ve výši 5 544 Kč, poplatek za zpracování úvěru 8 960 Kč, celková výše úvěru tedy činila 50 904 Kč s tím, že úroková sazby činila 70,89 % p. a., RPSN 212,77 %, splátky úvěru činily 848,40 Kč týdně. Ve smlouvě je dále obsaženo výslovné potvrzení žalovaného, že převzal částku ve výši 23 000 Kč.4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil obdobné parametry jako ze smlouvy o úvěru.5. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že žalobkyně evidovala základní údaje žalovaného, jeho osobní a majetkové poměry.6. Z platební historie žalovaného soud zjistil, že tento na uvedený úvěr zaplatil 17 700 Kč.7. Z předžalobní výzvy vč. podacího archu ze dne , datum, soud zjistil, že touto byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, a to do , datum, .8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu znějící na částku ve výši 28 000 Kč. Doba trvání úvěru byla stanovena na 60 týdnů, úrok byl sjednán ve výši 5 544 Kč, poplatek za zpracování úvěru 8 960 Kč, celková výše úvěru tedy činila 50 904 Kč s tím, že úroková sazby činila 70,89 % p. a., RPSN 212,77 %, splátky úvěru 848,40 Kč týdně. Na základě smlouvy žalovaný čerpal úvěr hotově co do částky ve výši 23 000 Kč. Následně žalobkyni nepravidelně splatil částku 17 700 Kč. Žalobkyně žalovaného o zaplacení upomínala, naposledy výzvou právního zástupce k úhradě do , datum, .9. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.14. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly vedle úroku ve výši 70,89 % rovněž další poplatky za zpracování úvěru, přičemž konečná výše RPSN tak činila 212,77 %. Dle názoru soudu se však nejedná o poplatek odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Tento poplatek lze tedy ve své podstatě považovat za cenu poskytnutých peněz, a tedy za úrok. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soud proto došel k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 a 588 zákona občanského zákoníku absolutně neplatná. Pro úplnost lze dodat, že ke stejnému závěru došel i Krajský soud v Plzni v rozhodnutí ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020-47, jež se týká poskytování úvěru za zcela obdobných podmínek. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku 23 000 Kč a zaplatil dosud dle potvrzení částku 17 700 Kč. Jeho povinností je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši uvedené ve výroku I. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal v jí požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od , datum, do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že zaslala žalovanému výzvu k plnění do uvedeného data, přičemž tyto písemnosti byly žalované doručeny v souladu s § 573 občanského zákoníku. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.15. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud při výpočtu vycházel ze skutečnosti, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství (VS v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 507/2005). S jeho zohledněním ke dni vyhlášení rozsudku byl potom v řízení úspěšnější žalovaný, tomu však náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.