9 C 176/2023-49 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 25. 5. 20023 ve znění jejího doplnění ze dne 18. 10. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení shora ve výroku I. tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaný, coby nájemce, na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] užíval byt [číslo] v domě na adrese [ulice a číslo] v [obec], jehož je žalobce vlastníkem. Žalovaný dluží žalobci na nájemném, nedoplatcích za vyúčtování plnění poskytovaných spolu s užíváním bytu a upomínacích výlohách částku 20 846 Kč, konkrétně nájemné za měsíc listopad 2021 ve výši 8 649 Kč, které bylo splatné dne 26. 11. 2021, za měsíc prosinec 2021 ve výši 9 087 Kč, které bylo splatné dne 26. 12. 2021 a vyúčtování za rok 2021 v částce 3 020 Kč splatné dne 31. 7. 2022, když měsíční zálohy byly stanoveny na 1844 Kč. Žalovaný dne [datum] uznal dluh mimo jiné na nájemném za měsíc říjen až prosinec 2021 ve výši 26 823 Kč. Nájemné k bytu bylo stanoveno na základě evidenčního listu nájemníka ze dne [datum] ve výši 8 849 Kč, nájemné za zařízení na částku 238 Kč. Podanou žalobou se žalobce domáhal nedoplatku na nájemném za měsíc listopad 2021 ve výši 8 649 Kč, za měsíc prosinec ve výši 9 087 Kč, vyúčtování služeb spojených s nájmem bytu za rok 2021 ve výši 3 020 Kč, a úroku z prodlení z jednotlivých částek ode dne prodlení jednotlivých nároků do zaplacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. 2. Podáním ze dne 18. 10. 2023 byla žaloba částečně vzata zpět a částečně změněna, o těchto skutečnostech bylo rozhodnuto usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 11. 2023, č. j. 9 C 176/2023-39, které nabylo právní moci dne 6. 12. 2023, v rámci daného řízení pak soud následně rozhodoval o zbývající části předmětu řízení, tedy jistině ve výši 20 756 Kč sestávající z částek dlužného nájemného za měsíce listopad a prosinec 2021 a částky za vyúčtování za rok 2021, dále úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 649 Kč od 27. 11. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 087 Kč od 27. 12. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 020 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení a o nákladech řízení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), bez nařízení jednání. 4. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav. Z žalobcem doložené nájemní smlouvy ze dne [datum] ve znění jejího dodatku ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce, coby vlastník předmětného bytu přenechal žalovanému byt [číslo] na adrese [ulice a číslo] a to do [datum]. Žalovaný se zavázal hradit nájemné za byt a jeho vybavení ve výši uvedené v doloženém evidenčním listu, dle kterého nájemné činilo částku 8 849 Kč a nájem za zařízení částku 238 Kč. Splatnost byla stanovena v [čl. číslo] odst. [číslo] písm. [písmeno]) nájemní smlouvy ke každému 26. dni v měsíci, za který má být nájemné hrazeno. Z vyúčtování služeb za rok 2021 má soud za prokázané, že nedoplatek na službách činil 3 020 Kč. Z písemného prohlášení dlužníka o uznání dluhu ze dne 5. 1. 2022 je patrné, že žalovaný mimo jiné uznal dlužnou částku 26 823 Kč na nájemném za období 10-12 roku 2021 (nebylo zřejmé jakou částku za jaký měsíc), dále za blíže nespecifikované služby ve výši 5 532 Kč s tím, že dluh uhradí žalobci do 31. 1. 2022. Odeslání předžalobní výzvy je prokázáno potvrzením na obálce stran poštovního doručovatele. Břemeno tvrzení dle § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ i břemeno důkazní dle § 120 odst. 1 OSŘ ve vztahu k zaplacení žalované částky leželo na žalovaném, který však žádné skutečnosti netvrdil, ani neoznačil důkazy na podporu takových tvrzení, soud proto vycházel ze shora uvedených tvrzení žalobce ve spojení s žalobcem předloženými důkazy. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti. 5. Výše uvedenou smlouvu mezi žalobcem a žalovaným posoudil soud jako smlouvu o nájmu podle § 2 235 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ). Žalovaný byl dle ust. § 246 a násl. OZ povinen hradit nájemné a za plnění spojená s užíváním bytu. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil žalobci včas nájemné za výše uvedené období měsíců listopad a prosinec 2021, stejně jako neuhradil nedoplatek na vyúčtování za plnění spojená s užíváním bytu za rok 2021 včas, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu, a proto žalobě bylo vyhověno jak co do výše uvedených nároku, tak i co do zákonného úroku z prodlení, a to dle ustanovení § 1968 a násl. OZ, tedy ve výši stanovené ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Povinnost plnit byla žalovanému uložena ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 OSŘ. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl téměř plný úspěch ve věci (co do částečného zpětvzetí žaloby soud považuje v tomto neúspěch vzhledem k celkové žalované částce za zanedbatelný), před podáním žaloby byla žalovanému odeslána výzva k plnění, žalobce tak má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Přestože byl žalobce v řízení zastoupen advokátem, soud nepovažoval v daném případě tyto náklady za účelně vynaložené, a to jednak za a) s ohledem na ustálenou judikaturu (př. nález Ústavního soudu ČR ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. II. ÚS 2077/14, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1665/2015, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 11. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3220/2015, případně také názor vyslovený v rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 4. 2019, č. j. 15 Co 95/2019-27), z nichž vyplývá, že náklady na zastoupení měst (veřejnoprávních korporací) advokátem nelze považovat za účelně vynaložené v situaci, kdy se jedná o běžnou právní agendu, k jejímuž obstarávání a vyřizování je dané město dostatečně materiálně a personálně zabezpečeno, tak za b) s ohledem na to, že v daném případě navíc nešlo o nijak právně složitou problematiku, tak za c) navíc v minulosti žalobce zajišťoval obdobné jednoduché soudní spory sám, když má i vlastní právní oddělení. Proto dále dle ust. § 137 odst. 2 OSŘ, spočívají náklady v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 043 Kč dle § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif a v paušální náhradě hotových výdajů nezastoupeného účastníka dle ust. § 1 a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 OSŘ a podle § 89a exekučního řádu, a to ve výši 2 x 300 Kč (úkony: výzva k plnění, podání žaloby, doplnění žaloby nepovažoval soud za úkon, neboť je povinností žalobce uvést kompletní skutková tvrzení již v rámci samotné žaloby), celkem ve výši 600 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle ust. § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobce.