10 C 236/2025-19 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vyklizení shora ve výroku tohoto rozsudku uvedeného bytu žalovaným s tím, že žalobkyně je vlastníkem bytu specifikovaném ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 2. 5. 2019 smlouvu o nájmu bytu na dobu určitou do 31. 5. 2020, přičemž v čl. II. smlouvy o nájmu se žalobkyně a žalovaný dohodli tak, že pokud nesdělí jedna ze smluvních stran nejpozději do 15. 3. 2020, že nemá o pokračování nájemního vztahu zájem, prodlužuje se automaticky smlouva o nájmu o dalších 12 měsíců. Smlouva o nájmu tedy nadále pokračovala na základě uvedeného ustanovení. Žalovaný minimálně od března 2025 v bytovém domě na adrese , adresa, ruší noční klid, na který si ostatní nájemci stěžují. V domě je žalovaný agresivní vůči dalším nájemníků, kdy tito z jeho chování mají obavy. Kvůli svým obavám několikrát kontaktovali žalobkyni a žádali ji o pomoc. Žalovaný tedy způsobujete jinak závažné škody a obtíže pronajímateli i osobám, které v domě bydlí. Z výše uvedených důvodů žalobkyně doporučeným dopisem ze dne 9. 4. 2025 zaslala žalovanému výpověď z nájmu bytu z důvodu podle § 2291 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen OZ). Žalobkyně poskytla lhůtu k vystěhování, a to do 3 měsíců od doručení výpovědi z nájmu bytu, tedy do 31. 7. 2025.2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně je vlastníkem bytu specifikovaném ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 2. 5. 2019 smlouvu o nájmu bytu na dobu určitou do 31. 5. 2020, přičemž v čl. II. smlouvy o nájmu se žalobkyně a žalovaný dohodli tak, že pokud nesdělí jedna ze smluvních stran nejpozději do 15. 3. 2020, že nemá o pokračování nájemního vztahu zájem, prodlužuje se automaticky smlouva o nájmu o dalších 12 měsíců. Smlouva o nájmu tedy nadále pokračovala na základě uvedeného ustanovení. V ustanovení článku X. nájemní smlouvy je mimo jiné uvedeno, že pokud nájemce porušuje svou povinnost zvlášť závažným způsobem, zejména nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců, poškozuje-li byt nebo dům závažným nebo nenapravitelným způsobem, způsobuje-li jinak závažné škody nebo obtíže pronajímateli nebo osobám, které v domě bydlí nebo užívá-li neoprávněně byt jiným způsobem nebo k jinému účelu, než bylo ujednáno, má pronajímatel právo vypovědět nájem podle této smlouvy bez výpovědní doby. Žalovaný minimálně od března 2025 v bytovém domě na adrese , adresa, ruší noční klid, na který si ostatní nájemci stěžují. Z výše uvedených důvodů žalobkyně doporučeným dopisem ze dne 9. 4. 2025 zaslala žalovanému výpověď z nájmu bytu z důvodu podle § 2291 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen OZ). Žalobkyně poskytla lhůtu k vystěhování, a to do 3 měsíců od doručení výpovědi z nájmu bytu, tedy do 31. 7. 2025. Žalovaný byl současně ve výpovědi poučen o právu vznést proti výpovědi námitky a o možnosti podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná. Povinnost tvrzení stanovená v ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a povinnost důkazní stanovená v § 120 odst. 1 o.s.ř. ohledně skutečností a důkazů, z nichž by vyplývalo, že žalovaný již nezasahuje do práva žalobkyně k předmětnému bytu, popř. které by jinak vyvracely nárok uplatněný žalobkyní, tíží v daném případě žalovaného. Žalovaný však žádnou z výše uvedených povinností nesplnil, proto má soud za prokázané, že nadále byt užívá tak, jak je popsáno v žalobě.4. Podle § 1012 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), má vlastník právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit.5. Podle § 1042 OZ se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.6. Podle ust. § 2286 odst. 2 OZ vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.7. Dle ust. § 2288 odst. 1 pak pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době,a. poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu,b. je-li nájemce odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný na pronajímateli nebo členu jeho domácnosti nebo na osobě, která bydlí v domě, kde je nájemcův byt, nebo proti cizímu majetku, který se v tomto domě nachází,c. má-li být byt vyklizen, protože je z důvodu veřejného zájmu potřebné s bytem nebo domem, ve kterém se byt nachází, naložit tak, že byt nebude možné vůbec užívat, nebod. je-li tu jiný obdobně závažný důvod pro vypovězení nájmu.8. Na daný zjištěný skutkový stav aplikoval soud ust. § 1042, neboť žalovaný neprávem zasahuje do vlastnického práva žalobkyně, když užívá bytovou jednotku ve vlastnictví žalobkyně a tuto obývá, s ohledem na výše uvedené bez jakéhokoliv právního důvodu. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno v bodě I. výroku tohoto rozsudku a uložil žalovanému byt vyklidit, když žalobkyně má dle § 1012 a 1042 OZ právo na ochranu proti žalovanému, který do jejího vlastnického práva neoprávněně zasahuje. Lhůta k vyklizení bytu byla soudem stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku. Z výše uvedených důvodů soud proto žalobě vyhověl.9. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek ve výši 5 000 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta podle § 7 a § 9 ve výši 1 500 Kč za jeden úkon právní služby, tj. celkem za 3,5 úkonu právní služby ve výši 5 250 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, souhlas ze dne 30. 9. 2025) podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), paušální náhrady hotových výdajů za 4 úkony právní služby celkem ve výši 1 800 Kč dle § 13 odst. 3 AT po 450 Kč. Advokát je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.