12 C 163/2025-73 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaný dne , datum, uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) prostřednictvím elektronických prostředků na dálku smlouvu o úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 50 000 Kč, který byl vyplacen na bankovní účet číslo , č. účtu, dne , datum, pod variabilním symbolem číslo , hodnota, . Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného zejména lustrací z veřejně dostupných databází a výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji se zohledněním dostatečné finanční rezervy. Žalovaný měl povinnost úvěr společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 31 690,73 Kč uhradit nejpozději do , datum, , což neučinil. Žalobkyně, které byla pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy postoupena, se po žalovaném domáhala zaplacení částky 81 690,73 Kč s příslušenstvím sestávající z jistiny úvěru 50 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru 31 690,73 Kč, když žalovaný na závazek dosud ničeho neuhradil.2. Žalovaný v podaném odporu namítl, že dosud na závazek uhradil částku přesahující 64 000 Kč.3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně v řízení prokázala, že na bankovní účet číslo , č. účtu, , jehož majitelem je žalovaný, vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne , datum, částku 50 000 Kč. Soud má za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Za vadná považuje soud ujednání dle čl. II. 1. smlouvy o úvěru o výši poplatku za poskytnutí úvěru v částce 31 690,73 Kč, a to společně s úrokem ve výši 12 % ročně. Mimo to byly ve smlouvě sjednány následky prodlení se splácením ve formě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je klient v prodlení, či povinnost náhrady účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (čl. VII. 1., 2., 3. smlouvy o úvěru). Pokud se jedná o sjednaný úrok, pak soud uvádí, že úrokem se rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně sjednala se žalovaným povinnost hradit na poskytnutou jistinu 50 000 Kč se splatností 12 měsíců poplatek ve výši 31 690,73 Kč, je třeba tento považovat taktéž za sjednaný úrok. V dané smlouvě byl tak pro dobu trvání smlouvy určen úrok v celkové výši cca 70 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě (úrok ve výši 70 % ročně). Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí a tedy jednáním neplatným.4. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 OZ, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků v částce 50 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalovaný však prokázal, a to výpisy z bankovního účtu vedeného na své jméno číslo , č. účtu, za období od , datum, - , datum, , že právní předchůdkyni žalobkyně uhradil na závazek s variabilním symbolem číslo , hodnota, (která žalobkyně uvedla jako označení úvěru) dne , datum, částku 7 081 Kč, dne , datum, částku 7 081 Kč, dne , datum, částku 7 081 Kč, dne , datum, částku 2 125 Kč, dne , datum, částku 7 081 Kč, dne , datum, částku 2 234 Kč, dne , datum, částku 7 291 Kč, dne , datum, částku 9 112 Kč, dne , datum, částku 5 000 Kč a dne , datum, částku 8 200 Kč, celkem tedy částku 62 286 Kč. Žalovaným uhrazená částka tak zcela pokrývá právní předchůdkyní žalobkyně vyplacenou částku (a i v případně, že by soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pouze ve vztahu ke sjednané výši poplatku za poskytnutí úvěru, by pokryla i obvyklé úroky dle ust. § 1802 OZ za dobu poskytnutí úvěru žalovanému). Soud tak žalobu jako zcela nedůvodnou výrokem I. zamítl.5. Pokud se jedná o vyjádření žalobkyně a částečné zpětvzetí žaloby podáním ze dne , datum, , doručeným do emailové schránky soudu dne , datum, v 15:13 hod, soud uvádí, že tato listina nebyla soudkyni ze strany kanceláře předložena před jednáním (ani v jeho průběhu) konaným ve věci dne , datum, od 10:00 hod. do 10:30 hod., nýbrž až po skončení jednání dne , datum, v cca 12 hod. Při jednání soudu, v jehož závěru soud vyhlásil rozsudek, tak nebylo zohledněno částečné zpětvzetí žaloby, neboť soudkyni obsah této listiny (částečné zpětvzetí žaloby) nebyl znám.6. Výrokem II. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle zásady úspěchu ve věci. Vzhledem k tomu, že v řízení byl plně procesně úspěšný žalovaný, na jehož straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.