14 C 182/2025-39 — Okresní soud v Chebu

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení shora ve výroku I. tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne , datum, Smlouvu o pronájmu (dále též „nájemní smlouva“) k bytové jednotce č. , hodnota, , nacházející se v budově s č. p. , Anonymizováno, , jež je nedílnou součástí pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , to vše zapsáno v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, na LV č. , hodnota, v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „bytová jednotka“). Na základě uvedené smlouvy se žalobce zavázal přenechat k dočasnému užívání žalované výše uvedenou bytovou jednotku, za což se žalovaná dle čl. II odst. 1 nájemní smlouvy zavázala hradit nájemné ve výši 5 900 Kč měsíčně spolu se zálohami na platby na úhradu nákladů spojených s užíváním bytové jednotky ve výši 5 900 Kč měsíčně, to vše vždy do 25. dne v příslušném kalendářním měsíci. Žalovaná však nedostála své povinnosti ze smlouvy, kdy neuhradila nájemné ve výši 320 Kč za měsíc červenec 2023, a dále vyúčtování služeb za rok 2023 ve výši 30 841 Kč a za rok 2024 ve výši 165 Kč. Žalobce se tak se žalovanou dohodl na ukončení smluvního vztahu ke dni , datum, , k předání bytové jednotky došlo dne , datum, . Žalovaná ovšem dosud neuhradila na dlužných platbách ničeho, a to i přes žalobcem zaslanou předžalobní upomínku ze dne , datum, .2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Žalobce i žalovaná dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), bez nařízení jednání.4. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 OSŘ, tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobcem v žalobě ležela na žalované, která však tuto povinnost nesplnila. Za této procesní pasivity žalované, která ani v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobce, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že žalobce se žalovanou uzavřeli dne , datum, Smlouvu o nájmu bytu ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, , na základě které žalobce poskytl žalované k užívání výše specifikovanou bytovou jednotku. Doba trvání nájmu byla sjednána na dobu určitou. Dle čl. II nájemní smlouvy se žalovaná zavázala k úhradě nájemného ve výši 5 900 Kč měsíčně spolu se zálohami na úhrady nákladů spojených s užíváním bytové jednotky ve výši 5 900 Kč měsíčně, stanovenými v rozpisu měsíční platby jakožto příloze nájemní smlouvy, která byla její nedílnou součástí. Splatnost uvedených plateb byla účastníky sjednána vždy k 25. dni daného měsíce. Žalovaná nedostála své povinnosti z nájemní smlouvy, kdy na nájemném za měsíc červenec 2023 neuhradila částku 320 Kč, dále pak neuhradila nedoplatek na vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu ve výši 30 841 Kč za rok 2023 a ve výši 165 Kč za rok 2024. Vyúčtování služeb za rok 2023 doručil žalobce žalované prostřednictvím emailové komunikace dne , datum, s poskytnutím lhůty k úhradě do , datum, , vyúčtování služeb za rok 2024 pak žalobce odeslal na korespondenční adresu žalované dne , datum, , které se dle ust. § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), dostalo do dispoziční sféry žalované dne , datum, , s tím, že lhůta k úhradě byla stanovena jako třicetidenní. Žalobce spolu se žalovanou uzavřeli dne , datum, dohodu o ukončení nájemní smlouvy. Žalovaná však dosud neuhradila na svůj dluh, představující součet výše uvedených částek, ničeho, a to i přes předžalobní upomínku žalobce ze dne , datum, , odeslanou dne , datum, .5. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu. Smlouva o nájmu bytu a práva a povinnosti účastníků takové smlouvy jsou upraveny v ustanoveních § 2201 a následujících OZ, a speciálně v ustanoveních § 2235 a následujících OZ. Podle § 2201 OZ nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. V uvedeném rozsahu však žalovaná svou povinnost nesplnila, kdy neuhradila sjednané platby za měsíc červenec 2023, a dále vyúčtování za roky 2023 a 2024. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalobci přiznal i právo na úrok z prodlení dle ust. § 1970 OZ, který byl požadován ode dne následujícího po dni, kdy došlo ke splatnosti, a ve výši, která je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 OSŘ, když žalobce byl v řízení v plném rozsahu úspěšný. Z toho důvodu mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 567 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 2 380 Kč dle § 7 bod 5 AT v celkové výši 7 140 Kč a 3 náhrad hotových výdajů zástupce žalobce po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT v celkové výši 1 350 Kč. O místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 OSŘ, přičemž soud uložil žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení v celkové výši 10 057 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 OSŘ.