14 C 40/2025-55 — Okresní soud v Chebu

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . (dále jen „banka“), uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o půjčce č. , číslo, , na základě které byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 2 817 Kč, vždy ke každému 25. dni kalendářního měsíce, a to spolu s úrokem ve výši 18,90 % ročně a měsíčním poplatkem za pojištění ve výši 228 Kč a dalšími poplatky dle textu smlouvy. Žalovaný nedostál své povinnosti, když nesplácel sjednané splátky, úroky, a poplatky řádně a včas, proto byl úvěr ke dni , datum, zesplatněn. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru byla následně postoupena společnosti , právnická osoba, ., která jí následně postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . V daném řízení se tak žalobkyně domáhala úhrady nesplacené jistiny ve výši 99 838,36 Kč, dlužných poplatků za pojištění a zaslání výzvy k úhradě v souhrnné výši 2 095 Kč, zákonného úroku z prodlení, který žalobkyně kapitalizovala za období od 31. 1. 2024 do 30. 6. 2024 ve výši 363,23 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši 12,75% ročně z částky 99 838,36 Kč od 14. 9. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného z dlužných částek po splatnosti za období od 25. 1. 2024 do 9. 7. 2024 v celkové výši 10 623,02 Kč a smluvního úroku ve výši 18,90 %ročně z částky 99 838,36 Kč od 14. 9. 2024 do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě uvedeného dluhu předžalobní upomínkou ze dne 12. 11. 2024.2. Opatrovník žalovaného se ve věci vyjádřil prostřednictvím podání ze dne 25. 8. 2025, ve kterém poukázal na skutečnost, že dle jeho domnění banka ne zcela splnila zákonnou povinnost ohledně zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, v důsledku čehož je uzavřená smlouva o úvěru neplatná.3. Soud v dané věci rozhodoval v souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), bez nařízení jednání na základě žalobkyní předložených listin poté, co s tímto postupem obě strany vyjádřily souhlas.4. Z žalobkyní doložených listinných důkazů byl soudem zjištěn následující skutkový stav. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne , datum, a následné akceptace ze strany banky má soud za prokázané, že pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku došlo mezi žalovaným a bankou k uzavření smlouvy, na základě které se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal splatit v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 589 Kč vždy ke každému 25 dni kalendářního měsíce, počínaje , datum, , a to spolu s úrokem ve výši 18,90 % ročně a měsíčním poplatkem za pojištění ve výši 228 Kč. Dle čl. 6.1.a) smlouvy se žalovaný zavázal uhradit též částku 499 Kč za odeslanou poštovní upomínku k zaplacení dlužné částky. RSPN úvěru činila 20,63 %. Poskytnutí výše uvedené částky bankou žalobkyně prokázala výpisem z účtu žalovaného č. , č. účtu, . Z platební historie ve vztahu k uvedenému účtu má soud za prokázané, že žalovaný nesplnil svou povinnost, když řádně a včas nesplácel sjednané splátky a dostal se s platbami do prodlení, banka proto využila svého práva dle čl. 6.3 smlouvy o úvěru a úvěr dopisem ze dne 11. 7. 2024 zesplatnila. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 99 838,36 Kč, dlužných poplatků za celkem sedm měsíčních plateb pojištění po 228 Kč a poplatku za zaslání upomínky k úhradě ze dne 31. 1. 2024 po 499 Kč v souhrnné výši 2 095 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 18,90 % ročně za období od 25. 1. 2024 do 9. 7. 2024 v celkové výši 10 623,02 Kč, dále smluvního úroku ve výši 18,90 % ročně z dlužné jistiny 99 838,36 Kč za období od 14. 9. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného za období od 31. 1. 2024 do 30. 6. 2024 ve výši 363,23 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 99 838,36 Kč za období od 14. 9. 2024 do zaplacení. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, ., jež dříve nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi ní a bankou. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výše uvedené dlužné částky výzvou ze dne 12. 11. 2024, žalovaný však na dluh ničeho neuhradil.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Banka na základě smlouvy poskytla žalovanému úvěr a žalovaný byl povinen fakticky vyčerpaný úvěr splatit v souladu se smlouvou a § 2399 OZ ve sjednaných termínech splatnosti, a to včetně sjednaných úroků. Banka splnila svůj závazek, naopak žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnil. Žalovaný se v návrhu na uzavření smlouvy o úvěru zavázal hradit též sjednaný poplatek za pojištění, což v žalovaném rozsahu neučinil. Poplatek za zaslání upomínky k úhradě dlužné částky má svůj podklad ve smlouvě a částka 499 Kč je dle názoru soudu přiměřeným a účelně vynaloženým nákladem žalobkyně na vymáhání dlužné částky představujícím příslušenství této pohledávky ve smyslu ustanovení § 513 OZ. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení úvěru, úroků z úvěru, poplatků, úroků z prodlení ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) OSŘ ležela na žalovaném, který však ani jednu z těchto povinností nesplnil. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení, tedy ode dne následujícího po splatnosti dluhu, úrok z prodlení dle § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v rozsahu dle výroku I. rozsudku vyhověl, když žalovanému uložil povinnost plnit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 OSŘ.6. K tvrzení opatrovníka žalovaného ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného soud konstatuje, že banka při poskytování úvěru vycházela z informací poskytnutých žalovaným a z lustrací ve veřejně dostupných registrech dlužníků, přičemž zjištěné údaje nebyly nijak nepřiměřené (čistý příjem ze zaměstnání 21 500 Kč, pravidelné měsíční výdaje v konečné výši 15 340 Kč). Při měsíční splátce úvěru spolu s pojištěním úvěru 2 817 Kč tak nemá soud za to, že by u žalovaného, kterému bylo v době sjednání úvěru 33 let, byl svobodný, neměl žádné zjištěné exekuce či jakékoli dluhy po splatnosti a měl pouze pozitivní úvěrovou historii, měla mít banka důvodné pochybnosti o jeho schopnosti závazky splácet (viz § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Banka tedy této své zákonné povinnosti v posuzované věci dostála.7. Výrokem II. rozsudku soud částečně podanou žalobu zamítl ohledně žalobkyní požadovaného úroku ve smluvní výši 18,90 % ročně z dlužné jistiny, kdy žalobkyně v tomto ohledu nerespektovala ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Soud proto žalobkyni přiznal úrok ve smluvní výši toliko za období 90 dnů od splatnosti pohledávky za žalovaným, přičemž ve zbylém rozsahu přiznal úrok pouze ve výši odpovídající uvedenému zákonnému ustanovení.8. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 4 078 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 5 180 Kč dle § 7 bod 5 AT v celkové výši 15 540 Kč, 2 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 a 1 náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025. Advokátka žalobkyně je registrována k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokátky žalobkyně.