15 C 113/2025-35 — Okresní soud v Chebu

Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 7. dubna tr., se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 16 450 Kč a 900 Kč s úrokem z prodlení podle výroku I.. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný, jakožto osobního automobilu vlastník/provozovatel osobních automobilů se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 u cm3 do 1 850 cm3, a to registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , (dále jen „první vozidlo“) a registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , (dále jen „druhé vozidlo) neměl sjednáno pojištění odpovědnosti, k prvnímu vozidlu v době 5. prosince 2023 do 7. června 2024 a v době od 8. června do 24. července 2024 a ke druhému vozidlu v době od 13. února do 8. června 2024, ačkoli je tato povinnost založena zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. března 2024 (dále jen „ZPOPV“) za období do 31. března 2024 a zákonem č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „NZPOPV“) za období od 1. dubna 2024. S odkazem na § 4 odst. 1 ZPOPV a § 45 odst. 2 NZPOPV se tak žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení příspěvku ohledně prvního vozidla ve výši 8 742 Kč za 186 dní v první uváděném období a 2 209 Kč za 47 dní v druhém uváděném období a ohledně druhého vozidla ve výši 5 499 Kč za 117 dní v uváděném období, vypočtených podle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb. a § 5 odst. 1 písm. g) vyhlášky 69/2024 Sb. a poplatků po 300 Kč ve vztahu ke každému z žalovaných příspěvků, spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 ZPOPV a § 45 odst. 2 NZPOPV, jejichž výše je stanovena § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. a § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb., neboť žalovaný tyto částky žalobkyni dosud nezaplatil, přestože k tomu byl písemně vyzván dne 16. srpna 2024 u prvně uváděného příspěvku, dne 30. srpna 2024 u posledně uváděného příspěvku a dne 15. listopadu 2024 u druhého uváděného příspěvku, vždy se lhůtou pro zaplacení 60 dnů. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla blíže odůvodněna.Soud v dané věci rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) na základě předložených písemností a tvrzení žalobkyně. Žalovaný se totiž k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil ačkoli povinnost tvrzení a prokazování opaku, zejména k existenci nedoplatku příspěvku, mu ukládá § 101 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ.Při posouzení věci soud vycházel z právního názoru o tom, že v dané věci jde o občanskoprávní řízení a že soud má pravomoc v této věci rozhodnout, protože není jiný orgán, jemuž by zákonu tuto pravomoc svěřil. Tento závěr byl vyjádřen v usnesení (odvolacího) Krajského soudu v Plzni ze dne 29. března 2013, č. j. 61 Co 148/2013-59, jímž bylo změněno rozhodnutí zdejšího soudu o zastavení řízení vedeném pod spisovou značkou 115 EC 45/2011. V této souvislosti lze odkázat na jiné usnesení Krajského soudu v Plzni (jakožto soudu odvolacího v obdobné věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 EC 394/2010) ze dne 25. března 2013, č. j. 12 Co 99/201362, podle nějž je žalované plnění pojistným. V tomto smyslu tedy jde o soukromoprávní nárok.Soud dospěl ke skutkovému zjištění, které odpovídá žalobním tvrzením. Domněnka vlastnictví žalobkyní uváděných vozidel, resp. jejich provozování žalovaným vycházela ze sdělení Městského úřadu města , název, o zapsání žalovaného jako vlastníka v registru silničních vozidel ve smyslu § 4 odst. 2 ZPOPV, resp. § 6 odst. 2 NZPOPV. Dopisy žalobkyně ze dne 1. a 15. srpna a 31. října 2024 a doklady o odeslání k poštovním přepravám ze dne 2. a 15. srpna a 31. října 2024, pak dokládaly zaslání kvalifikovaných výzev žalovanému.Nárok žalobkyně na zaplacení příspěvků je zakotven v § 4 odst. 1 ZPOPV a § 45 odst. 2 NZPOPV. Jejich žalovaná výše odpovídala § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve spojení s § 4 odst. 5 ZPOPV, resp. § 5 odst. 1 písm. g) vyhlášky 69/2024 Sb., ve spojení s § 45 odst. 4 NZPOPV. Nárok na zaplacení (paušálních náhrad) nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek je zakotven v § 45 odst. 2 NZPOPV a jejich žalovaná výše odpovídala § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb., ve spojení s § 6 odst. 2 NZPOPV. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vychází z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) a jeho žalovaná výše odpovídala § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Výrokem I. proto soud uložil žalovanému zaplatit žalované příspěvky v celkové částce 16 450 Kč a paušální (náhradu) náklady spojené s mimosoudním vymáháním těchto příspěvků v celkové výši 900 Kč, jakožto hmotněprávní příslušenství příspěvku ve smyslu § 513 OZ, a z těchto částek úrok z prodlení, když žalovaný se ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu podle §§ 1968 a 1970 OZ, splatného podle výzvy věřitelky (ve smyslu § 1958 OZ, § 4 odst. 7 ZPOPV a § 46 NZPOPV). Lhůta pro placení byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ..Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ přiznal procesně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem.Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: na soudní poplatek v částce 800 Kč; na odměnu své zástupkyně, která je advokátkou (v souladu se závěry vyjádřenými mj. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2017, sp. zn. 25 Cdo 1750/2017; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soud jsou dostupná na www.nsoud.cz) počítanou v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis výzvy k plnění; podle závěrů vyjádřených v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 29. června 2022, čj. 14 Co 112/2022-67, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 154/2020) po 300 Kč a za jeden úkon právní služby (3. sepis žaloby) v částce 400 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; na provozní výdaje zástupkyně žalobkyně v paušální výši po 100 Kč za tyto úkony právní služby, a to podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; na odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.Celkem se tedy jedná o náklady řízení v částce 2 373 Kč, které je žalovaný povinen žalobkyni nahradit. O splatnosti náhrady těchto nákladů k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.